Harry Potter and the Cursed Child

Autor: J.K. Rowling, John Tiffany, Jack Thorne
Originální název: Harry Potter and the Cursed Child
Český název: Harry Potter a prokleté dítě
Knižní série: Harry Potter
Díl: osmý
Žánr: magie, zvláštní schopnosti
Moje hodnocení: 3 hvězdičky

Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.

Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál.

Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.

Nakladatel:Little, Brown UK (EN), Albatros (CZ)
Počet stran: 327 (EN), 384 (CZ)
Vazba: Brožovaná a vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 31.6.2016
Vydání v ČR: 24.9.2016

Datum četby: 3 dny, srpen 2016, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Bohužel obrovské zklamání.

Oficiální stránky hry
Oficiální stránky autora

Můj názor: „Osmého“ Harryho jsem se docela bála. Přece jenom už sedmička mě tolik nedostala a epilog mi přišel trochu k smíchu. Tedy pojmenovat svého syna Albsu Severus, no potěš koště teda… Bylo jasné, že tenhle kluk bude mít už od začátku problémy s vlastní identitou. A samozřejmě měl.

Bohužel patřím k těm, kteří jsou z téhle epické divadelní hry spíš zklamaní než nadšení. Není to tím, že by Harry vyrostl. Ani tím, že jsou najednou venku nové postavy, nová nebezpečí, nová zápletka. Za všechno může to, že je z knihy jasně cítit, jak moc se chtěla všem Rowlingová zavděčit. A přehnala to. Anebo to přehnali ti další dva, co za hrou stojí.

Jsem Potteromaniak už od jedenácti, kdy se mi do rukou dostala první kniha. Půjčila mi ji tehdy má spolužačka se slovy, že jde o to nejlepší, co zatím četla. Byla to knižní láska na první pohled. Od té doby se to se mnou prostě veze a na cokoliv s HP tématikou prostě nedám dopustit. Nepamatuju si sice scény slovo od slova a víc se mi asi vybaví filmoví herci než popis knižních postav, ale i tak celé universum zbožňuju.

Tato divadelní hra tak pro mě byla spíš výsměchem všech sedmi školnich i neškolních let, jaké jsem s Harrym prožila. Mám pocit, jako by z toho starého Harryho nic nezůstalo. Teď je z něj jen přitroublý táta, co se bojí mluvit s vlastním synem. Stejně tak i ostatní postavy jsou jen zábleskem toho, co bývaly. Ano, všichni zestárli, ale neříkejte mi, že se museli takhle změnit. O naprosto zbytečně trucovitém synovi jménem Albus Severus nemluvě.

A pokud jde o samotnou zápletku… Pokud se v universu pohybujete i za stránkami knih, psali jste někdy fanfikci, četli jste fanfikci, účastnili jste se conů, diskuzí, četli jste hromadu článků, nebo se odzvěděli novinky z Pottermore, nebude pro vás hra ničím překvapivá. J.K. se totiž rozhodla pospojovat všechny konspirační teorie, vše nevysvětlené a nejasné z předešlých knih, a prostě to pospojovat dohromady. Někteří to možná považují za skvělou zápletku, já jsem si při četbě ťukala prstem na čelo a stránku za stránkou jsem doufala, že se mýlím.

Upřímně, nechápu, jak vůbec k něčemu takovému svolila. Mám pocit, jako by tak nějak pošpinila tu heroickou ideu, kterou si většina čtenářů z četby knih odnesla. Tohle byla podivná změť, která se motala jedině okolo toho, co by se stalo, kdyby se někdo rozhodl použít Obraceč času a vrátit se daleko do minulosti.

Nechtěla jsem tuhle recenzi psát, ani ji vydávat dřív, než se kniha objeví také v českém překladu. Je mi jasné, že už teď ji má doma hromada lidí doma, hromadě se taky bude líbit a bude z ní naprosto nadšená. Nechci nikomu kazit tu hezkou nostalgii, když opět po letech otevřou Harryho Pottera. Za sebe ovšem můžu říct, že „osmička“ je jen prázdná fanfikce, protože tohle by stará J.K. nevymyslela a nenapsala.

P.S.: Uvažuju, že napíšu asi delší svou vlastní a dosti spoileroidní úvahu nad tímhle dílem. Proč? Protože to ze sebe prostě potřebuju dostat ven, jinak se zcvoknu 😀