Monumentní měsíc (3)

Zpočátku považoval doktor James Cutlass svou práci v NORADu za vzrušující a plnou možností, ale to bylo ještě předtím, než viděl následky… Příběh této povídky se odehrává před prvním dílem série Monument 14.

OBLEČTE VOJÁKY DO BÍLÉ
~ ČÁST DRUHÁ ~

Brayden a jeho hudba. Už ji zase zesílil tak, až se otřásala podlaha. James vzal baseballovou pálku a zabušil s ní do koberce. Právě z tohoto důvodu nechával pálku u dveří do sklepa – aby Braydenovi naznačil, že je potřeba ztlumit hlasitost.

Když Masseyová vybrala subjekty ze složek, které jí zaslal vrchní dozorce z Leavenworthu, James jí s tím pomáhal. Dozorce nabídl spolupráci všem odsouzencům na doživotí a všech dvanáct souhlasilo. Nejspíš se všichni chtěli dostat ze Zámku. Měli však tušení, do čeho jdou?

Doktorka Masseyová měla v rozhodování poslední slovo. Muže vybírala, jako by vybírala obsazení do hry.

Obr se skupinou nula. Muž, který se na skupinu AB hodil etnicky – myslela si snad, že bude upovídaný jen proto, že měl cikánské rysy? Obyčejný, průměrný muž se skupinou B. A ze skupiny A vybrala muže, který měl pokožku tak bledou, až vypadal jako albín.

Doktor Savic si její výběr prohlédl. Žádost musel stvrdit svým podpisem.

„Tenhle,“ řekl a na tabletu ukázal na obra s nulou. „Proč musí být muž s nulou tak mohutný?“

„Nevybrala jsem ho kvůli jeho velikosti,“ zalhala Masseyová. „Jen mi na to přišel vhodnější než ostatní. Napadlo mě, že by zdůraznil rozdílnost vlivu látky na jednotlivé subjekty. Nic víc.“

Savic si něco zabručel a zdravou rukou si promnul bradu. James si všiml, že při diskuzích o MORSu to dělává často.

„Nepotřebujete mohutného muže, aby ukázal, že se ze skupiny nula stávají monstra,“ prohlásil Savic. „MORS udělá monstrum z kohokoli.“

Z pohledu, kterým Savic obdařil Masseyovou, se Jamesovi zvedly chlupy na zátylku.

James odložil šálek s kávou. Světlá vrstva smetany se přesunula ke stěně hrnku a zpátky. Kávu nepotřeboval. Kofein bylo to poslední, co potřeboval.

Po zahajovací schůzi jsme se s doktorkou Masseyovou, doktorem Savicem, plukovníkem Davidsonem, generálem Montezem a generálem Greenem přesunuli do pozorovací místnosti. Spolu s námi zde bylo i několik asistentů.

Doktorka Masseyová přednesla cíl prezentace a pak už doktor Cha přivedl testovací subjekty.

Cha se dohadoval s Masseyovou, která mu řekla, že právě on bude v té místnosti.

„Vždyť proboha budete mít ochranný oblek s kyslíkovou nádrží,“ odsekla Masseyová.

„Ale proč tam musím být?“ zeptal se. „Můžu přivést subjekty, připoutat je a odejít ‒“

„Budete tam pro případ, že by se něco stalo s mechanismem rozptylu,“ trvala na svém Masseyová. „Dovedete si představit, jak hloupě bychom vypadali, kdyby ti pohlaváři stáli v pozorovací místnosti, před sebou viděli připoutané mariňáky a fuuuuu – nic se nestalo?“

Ne, Cha tam prostě podle ní musel být.

James se snažil nemyslet na fotografii na Chaově pracovním stole. Žena. Synové dvojčata. Batolata s kulatými obličejíky a širokými úsměvy.

Cha v obleku, v kterém vypadal spíš jako astronaut než jako člověk, dovedl mariňáky dovnitř.

Čtyři testovací subjekty vstoupily. Na sobě měli muži bílé nemocniční oblečení. S krátkými rukávy. Jak Masseyová požadovala.

Ruce měli spoutané, ale to nebylo pro demonstraci potřeba.

Proč byli spoutaní? Proč? Ne proto, že to byli nebezpeční kriminálníci, kteří by se mohli pokusit o útěk. Bylo to proto, aby si generálové mysleli, že ozbrojený strážný je tu pro případ, že by se pokusili o útěk.

Ozbrojený strážný měl však samozřejmě za úkol je zabít v případě, že se experiment vymkne kontrole.

Doktorka Masseyová však nechtěla generály vyděsit. Pak by si mohli začít myslet, že je MORS příliš nebezpečný i pro pouhé testování. Ona však chtěla, aby zafinancovali masovou výrobu.

James cítil, jak se mu v hrudi zvedá vztek. Tohle bude naposledy, kdy si celou událost připomene, slíbil si. Zítra zavolá té hypnotizérce z televize. A jeho žena si může rýpat, jak bude chtít. Ona tam nebyla.

Vedle Chaa a strážného v ochranných oblecích působili vojáci nechránění. Téměř neškodní.

No, kromě Gruina, muže se skupinou nula. Ten vypadal jako Thor. Holohlavý Thor, který měl na paži vytetováno SEMPER FI (pozn. překl: zkrácenina Semper fidelis, latinsky Navždy věrný, což je motto americké námořní pěchoty).

Každý subjekt měl na předním díle své bílé košile černou barvou napsanou svou krevní skupinu. To mělo pomoct pozorovatelům rozeznat vliv chemikálií.

Muž s AB vypadal vyděšeně. Muž s A vypadal vyděšeně. Muž s B působil zmateně.

B měl krátké, zrzavohnědé vlasy. Jako irský setr. A pihy. Pihy ve tváři jakéhokoli dospělého muže Jamese rozesmutnily. Jako by tělo toho muže nepoznalo, že jeho dětství už skončilo.

Doktor Cha se otočil a ukázal oba palce na bezpečnostního pracovníka v ochranném obleku. Asistent zavřel a zamkl dveře.

Když byli dovnitř dovedeni testovaní muži, generál Montez vstal. Řekl, že jednoho z testovaných subjektů poznal. Šlo o vojína Michaela Ceglowskiho (krevní skupina B).

„To je Ceglowski,“ řekl generál. „Toho vojáka znám.“

„Generále Montezi?“ zeptal se doktor Savic.

„Sloužil pode mnou v Iráku. Byl součástí doprovodu, když jsme byli přepadeni. Dost jsme toho spolu zažili. Je to on? Nemůže to být on!“

„Ano, pane,“ potvrdil jsem. „Subjekt je vojín Ceglowski.“

„To nemůže být pravda. On je odsouzený na doživotí? To nemůže být pravda.“

Doktorka Masseyová zabořila do Jamese tvrdý pohled a přikývla. Vybídla ho, aby něco udělal. James zobrazil na displeji tabletu složku muže se skupinou B.

„Byl zapojený do incidentu s Marshadem. Odpykává si doživotní trest bez možnosti podmínečného propuštění.“

„Ceglowski?!“ Montez vypadal zaraženě. Otočil se ke svému pobočníkovi. „Daringtone, věděli jsme o tom?“

„Ne, pane.“

„Já bych vypovídal, pro boha živého. Ten muž není žádný kriminálník. Nevěřím, že se zapletl s Marshadem. Tomu jednoduše nevěřím.“

Ceglowski rozhodně nevypadal jako špion. Vypadal spíš, jako by měl dobíhat metu na baseballovém hřišti nebo sázet kukuřici nebo odpalovat ohňostroj nebo jíst jablečný koláč.

James rozpoznal napjatý úsměv ve tváři Masseyové. Znamenalo to, že má chuť někoho zavraždit. Tohle byl ale háček, který nikdo z nich nečekal, pomyslel si James. Nikdo nemohl čekat, že některý z generálů pozná některého z odsouzenců.

„Co s tím můžeme dělat?“ otočil se plukovník Davidson na Savica s Masseyovou.

„Pokud mohu, generále Montezi,“ řekla Masseyová klidně. „Vojín Ceglowski má skupinu B. Jak si jistě pamatuje z naší prezentace, ze všech testovaných subjektů utrpí při experimentu nejmenší újmu.“

To byla pravda. Alespoň v tu chvíli.

„Je to tak?“ zeptal se Montez a rychle pročítal složku, kterou mu James připravil. „Ano. Chápu. Takže… dobře. Jen mě to zaskočilo, vidět tam někoho, koho znám…“

„Jistě,“ přisvědčil plukovník Davidson.

Doktor Savic se otočil na Masseyovou a přikývl. „Doktorko Masseyová, prosím, pokračujte.“

Montez se posadil a zadíval se přes sklo, v  očích však měl nepřítomný pohled. Jamesovi, Masseyové, všem bylo jasné, že Montez teď před sebou vidí jen prašnou zapadlou uličku a snaží se uniknout palbě ostřelovače s Ceglowskim po boku.

Ceglowski na druhou stranu vnímal jen přítomnost.

Stál v pozoru před zrcadlovou stěnou. Světla jasně svítila a zdůrazňovala každý pór jeho kůže. Vzduch však byl chladný.

Subjekty byly požádány, aby se uložily na lůžka. Strážný jim sundal želízka. Pak je doktor Cha připoutal. Každý subjekt byl připoután za ruce a nohy k lůžku, přes trup měli pevný pás.

Pak doktorka Masseyová subjekty oslovila interkomem.

„Pánové, chci vám poděkovat za vaši účast na dnešním experimentu. Prosím, buďte si vědomi, že účinky chemikálie pocítíte velice rychle. Jménem vědců z USAMRIIDu vám z celého srdce děkuji za vaši statečnost a účast.“

James jí tohle musel nechat – Masseyová byla génius. Neřekla ta slova z pouhé teatrálnosti. Právě se ustanovila mluvčím za celou laboratoř. Savic by si měl hlídat záda.

Doktor Cha si zkontroloval funkce svého ochranného obleku. Strážný udělal totéž. Pak zvedli palce na znamení, že je vše v pořádku a obleky fungují.

„Uzavřete přívod vzduchu,“ přikázala Jamesovi Masseyová.

Stiskl jsem na tabletu tlačítko, které ovládlo cirkulaci vzduchu v uzavřené testovací místnosti. (Aby bylo jasné – uzavřený systém cirkulace vzduchu byl určený pouze pro tuto místnost. Tlačítko, které jsem stiskl, zastavilo pohánění vzduchu uvnitř testovací místnosti. Nikdy tak nehrozilo riziko, že by se MORS dostal ventilačními šachtami do ostatních laboratoří.)

Cha zvedl palce na znamení, že je cirkulace vzduchu v místnosti uzavřená.

Na laboratorním stolku před průhledovým sklem byl řídící mechanismus. Malá kovová svorka a robotická ruka držela skleněnou ampuli. V ampuli se nacházelo 0,005 ml chemikálie MORS.

Na protější zdi byl umístěný tablet, který odpočítával čas až do poslední milisekundy.

 James ji držel. Prsty v rukavici přidržel ampuli proti světlu. Pomyslel si, že to vidí. Šedavý povlak.

Nula celá nula nula pět mililitrů MORSu vypadalo jako malá skvrna.

Tohle množství by dokázalo kontaminovat všechny v laboratoři do vteřiny poté, co by se dostalo do vzduchu. Kdyby to třeba upustil na zem, do minuty by pocítili účinky.

Doktorka Masseyová mi přikázala, abych uvolnil chemikálii a já na svém tabletu vydal příkaz.

Poslouchali přes interkom. S tichým vrčením se robotická ruka pohnula a svorka ampuli rozbila.

Odpočet započal.

Chvíli se nic nedělo.

Pak muž s nulou zvrátil hlavu a zhluboka se nadechl. Pomalu se mu na tváři objevil zlý úsměv, zatímco muž s A o dvě lůžka vedle začal pokašlávat.

Naskákaly mu puchýře. Začal bolestně sténat a na tváři a pažích se mu objevily rudé skvrny. Vypadalo to, jako by se mu po kůži šířil závratnou rychlostí úžeh.

Čtyři vteřiny a muž s A už vykazoval symptomy. James pohlédl na doktorku Masseyovou. Ta se tvářila nadšeně, oči jí přelétávaly z jednoho subjektu na druhý.

Generálové byli stejně vzrušení, jen doktor Savic shlížel do země a třel si bradu.

Muž s nulou zařval. Na krku mu naběhly žíly. Vrhl se kupředu, pouta se mu napjala.

Účinky byly téměř okamžité. Subjekt 0 se začal zmítat a pokoušel se vysvobodit z pout. Subjektu A se na kůži objevily puchýře. Subjekty B a AB však nevykazovaly žádné symptomy.

A v tom byl ten problém.

Samozřejmě že skupina B nebude vykazovat žádné symptomy. Avšak u skupiny AB Masseyová doufala, že spatří dopad látky.

Skupina AB měla po vystavení chemikálii pociťovat paranoiu a trpět halucinacemi. Namísto toho jako by muže ochromil strach – ne nepodobný tomu, jak působil před začátkem demonstrace.

Sedm vteřin a muž s nulou se zmítal dopředu a dozadu, veden zuřivým zoufalstvím – ovládala ho touha po krvi a on nemohl nikoho zabít.

Muži s A naskakovaly puchýře závratnou rychlostí. Takhle třicet vteřin od začátku experimentu nepřežije. Ani náhodou. Puchýře stále naskakovaly, malé krvavé ranky, které se mu objevovaly po celém těle. Křičel.

„Doktorko Masseyová?“ zeptal se James. „Teď?“

„Hej!“ ozval se Ceglowski. „To stačí! Vždyť ho zabíjíte!“

Savic prudce zvedl hlavu a pohlédl skrze sklo.

„Masseyová ‒“ ozval se varovným hlasem.

„Počkáme,“ odmávla jeho obavy Masseyová. Dívala se jen na muže s AB. Čekala, až ho chemikálie zlomí.

Přibližně devět vteřin po začátku experimentu jsem požádal doktorku Masseyovou o povolení stisknout tlačítko, které uvolní ochranný gel, což demonstraci ukončí.

Zdroj: Tor.com
Přeložila: Zuzana Ľalíková

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..