Podzimní napětí s Dominem (19) – Gabriel Allon

Tento týden se společně s blogem Books in Ashes podíváme na autory Daniela Silvu a Stevea Berryho

Daniel Silva

Na knihách Daniela Silvy (*1960) je zřetelně znát jeho novinářská minulost, což je míněno výlučně v dobrém slova smyslu. Literárně se za téměř dvacet let, co píše, vypracoval a zlepšil, ale novinář v něm přežívá dodnes schopností odlišit významné od nepodstatného, vybrat si pro literární zpracování nosné téma, byť je nabízejí pomíjivé denní titulky, a v neposlední řadě stranit tomu, co považuje za správné, a demaskovat zlo.

Silva se totiž už bezmála dvacet let věnuje špionážnímu žánru a tam lze bohatě zúročit zkušenosti jak z agentury UPI, pro niž pracoval jako zpravodaj z Blízkého východu, tak z pozdější práce pro CNN. Každý z jeho dosavadních románů se umístil mezi bestsellery listu New York Times, ale uznání kritiky si budoval pozvolněji. Angloamerická literatura nemá v tomto žánru o autory nouzi, ale Silva se zlepšoval román za románem, až se o něm zčalo mluvit jako o jednom z nejzajímavějších zjevů na tomto poli za mnoho desítek let.

V drtivé většině jeho knih vystupuje Gabriel Allon, někdejší agent Mossadu, usazený v poklidné profesi restaurátora starožitností, avšak neustále povolávaný do nových a nových akcí. Silvova agenda je pestrá a on jako mladá krev v žánru na rozdíl od zavedených jmen zjevně neměl problém adaptovat se na nové politické rozvržení světa, jež přinesla 90. léta. Zabývá se jak dědictvím nacismu, tak dědictvím komunismu v podobě ruských mafií. Často vysílá Allona do boje se současnými islamistickými teroristy.

Jako agenturnímu zpravodaji by mu jeho zaujatá angažovanost neprošla a také ji uměl potlačit. Jako spisovatel si může dovolit dát najevo svůj názor. Zejména jako člověk, který v mládí konvertoval k judaismu. Jeho thrillery se tím dostávají o stupínek výš: jsou bojovné, aktivistické, přitom je Silva natolik soudný, že nepřetahuje ad absurdum míru realističnosti, takže zůstávají věrohodné. Jeho postoje, v neposlední řadě jistě i literární, ocenil i Americký památník holocaustu, do jehož řídící rady byl delegován. Naopak především jeho psaní baví bývalého prezidenta Clintona natolik, že Silvu jmenuje jako jednoho ze svých oblíbených autorů. (Dominoknihy.cz)