Point of Retreat

Autor: Colleen Hoover
Originální název: Point of Retreat
Knižní série: Slammed (Život jedna báseň)
Díl: druhý
Žánr: new adult, romance, ze života
Hodnocení: 2 hvězdičky

Layken a Will jsou konečně spolu, ale bohužel teď oba dva vychovávají své mladší sourozence. Will se snaží být dobrým vzorem pro svého bratra i bratra Layken a zároveň být dostatečnou oporou své dívce. Ale jak už to tak bývá, nic nejde tak, jak bychom si přáli.

Od chvíle, kdy na společné hodině narazí na svou bývalou přítelkyni, která vypadá, že by to ráda dala opět dohromady, dělá jednu chybu za druhou a ke konci neví, jak z toho ven. Layken mu totiž nevěří, že ji opravdu miluje pro ni samotnou, a ne kvůli tomu, že je spojuje společná životní zkušenost. A je tak na Willovi, aby jí to dokázal…

Uff, no, abych pravdu řekla, druhý díl pro mě byl mnohem větším zklamáním než ten první. Zatímco v prvním díle mi na nervy nehorázně lezla Layken, tady to byl Will, ze kterého se jako mávnutím proutku stal roztěkaný přihlouplý dvanáctiletý kluk a ani trošku se nepodobal tomu Willovi, do něhož jsme se zamilovali v předchozí knize. A to na tom nejspíš bylo to nejsmutnější.

Nakladatelství: Atria Books (EN)
Počet stran: 215 (EN)
Vazba: ebook i brožovaná vazba (EN)
Vydání v USA: 25.2.2012
Vydání v ČR: nevyšlo

Datum četby: 1 den, květen 2013, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Někdy si říkám, kam ti lidi dali rozum a jestli to autorka myslí vážně, anebo si ze mě dělá legraci.

Oficiální web autora

Můj názor: Na druhý díl série jsem se vrhla skoro okamžitě po dočtení toho předchozího. Byla jsem zvědavá, jaké problémy v ráji si pro své hrdiny autorka připravila. Podle anotace to bylo docela jasné, takže jsem věděla, do čeho jdu… i když jsem spíš doufala, že bude pokračování mnohem lepší. Spletla jsem se.

Celá zápletka je neuvěřitelně pitomá, až to pěkné není. Autorka se snaží hrát na city ve chvílích, kdy se to absolutně nehodí a nutí své postavy dělat jednu stupidnější věc za druhou, jen aby se něco dělo. Dějově je tak plná hloupostí a nenormálností, že u nich pomalu frustrovaně ječíte a modlíte se, aby už byl konec. Milostná linka, kterou podtrhují náramně se hodící vytvořené vzkazy mrtvé matky Lake (vždycky ví, jakou hvězdu vytáhnout, aby přesně odpovídala ději knihy, docela morbidní teda), stojí a padá na naprosto banálních a ujetých věcech.

Tak například Will vezme svého bratra na večer plný amatérské recitace, kde se vyznává ze své touhy po tom, až si užije svůj první sex se svou přítelkyní, kterou zná vlastně dva roky, ale poslední rok slíbil matce své přítelkyně, že se s ní nevyspí (zní to šíleně? to je jenom zlomek celé lapálie!), plus to ještě slyšel taky malý brácha oné přítelkyně. Nevím, já bych teda své sestře nerecitovala, jak si to chci s nějakým týpkem rozdat… a to je jenom o dva roky mladší než já. Poezie i nadrženost stranou.

A jestli vám tohle ještě připadá normální, tak se potom připravte na naprosto šílené sousedky: malá jedenáctiletá holka mluví jako druhá horší verze Sheldona a dává cenné životní rady mnohem dospělejším postavám a její matka vám v klidu vleze do baráku, ačkoliv jste se dříve vůbec neznali, a nejen že vám řekne, že vypadáte jako shit, napere do vás nelegálně vytvořené drogy (čtěte povzbuzovací pilulky nebo co to, které sama smíchala), ale taky vám prošmejdí barák a vypere prádlo.

Navíc, co je výchovného na tom, když dospělý chlap jde vyhrožovat malým klukům a vyloženě jim řekne, že si mají dávat bacha na záda, protože jim možná ublíží. No a co, že šikanovali, Will by něco takového neměl dělat už jenom proto, že je to „učitel“, proboha! A takových věcí je tam mnohem víc.

Na té knize je všechno špatně. Včetně poezie. A The Avett Brothers. Oficiálně tu skupinu nesnáším. A taky nesnáším autorku, že mi drbe do Nickelbacku. Absolutně nechápu, kde ta série získala tak vysoká a nadšená hodnocení. Buď mám mnohem vyšší nároky – a to je už co říct, protože já i na tom poli new adult snesu kdejaké klišé – anebo je ta série tak geniální, že ji prostě nechápu.