Sladká políbení (52)

Týdenní meme hostované mnou… Vracíme se alespoň v něčem do starých kolejí.

Upozornění: Vybraný úryvek může případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Gone

Michael Grant

„Moc korumpuje,“ řekla Astrid tiše.

„Jo,“ odfrkl si Sam sarkasticky. „To jsem už slyšel.“

„Moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně. Zapomněla jsem, kdo to řekl.“

„Dělám hodně chyb, Astrid. Ale nechci udělat TUHLE chybu. Nechci být TEN kluk. Nechci být Caine. Chci jen…“ Doširoka roztáhl ruce, bezmocně. „Jenom chci jít surfovat.“

„Ty nezkorumpuješ, Same. Nebudeš dělat stejné věci.“ Odstoupil. Ona se k němu přiblížila.

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„No, díky dvěma důvodům. Za prvé, nemáš to v povaze. Jasně že jsi z té síly byl nabuzený. Ale potlačil jsi to. Nechytil ses jí, potlačil jsi ji pryč. To je důvod číslo jedna. Ty jsi ty, nejsi Caine nebo Drake nebo Orc.“

Sam chtěl souhlasit, chtěl to přijmout, ale moc dobře věděl, že to tak není. „Nebuď si tak jistá.“

„A důvod číslo dvě: máš mě,“ řekla Astrid.

„Opravdu?“

„Ano.“

Tohle z něj uvolnilo všechen vztek a frustraci, jako by někdo prostě vytáhl zátku. Na dlouhou chvíli byl ztracen, jen se jí díval do očí. Byla velmi blízko. Jeho srdce začalo bít hlubším rytmem, který vibroval celým jeho tělem.

Oddělovalo je jen pár centimetrů. Vzdálenost překonal pouhým krokem, pak se ale zastavil.

„Nemůžu tě políbit, když nás tvůj malý bratr pozoruje,“ pověděl.

Astrid ustoupila, vzala Malého Peteyho za ramena a otočila ho tak, že k nim byl zády.

„A co teď?“

…

Opravdu výborná knížka, která si pochvalné recenze jenom zaslouží. Celkově není ani tak romantická, jak se možná z úryvku zdá, ale spíše pořádně děsivá a dosti realistická. Dneska se dočkáte ještě recenze 🙂