Love and Leftovers
Autor: Sarah Tregay
Originální název: Love and Leftovers
Knižní série: Love and Leftovers
Žánr: chick lit, poezie
Anotace na Goodreads: Marcie byla na léto odvlečena z domu – z Idaha do rodinného letního domu v New Hampshire. Opustila své přátele, partu cvoků a beden, kteří si říkají Leftovers, včetně jejího emo-rockerovského přítele a jejího otce.
Ve chvíli, kdy se blíží Den práce, Marice dojde, že se nejspíš tyto „prázdniny“ protáhnou na neurčito. Musí začít na nové škole, kde zanechá za sebou své Leftover a začne nanovo… k čemuž jí dopomůže i docela pohledný kluk, který jí přinese snídani. Na obzoru je nový románek. Ale porozumění lásce, obzvlášť v době, kdy sledujete, jak se vztah vašich rodičů hroutí, je takříkajíc nemožné.Vážně, jaký je to vlastně pocit? Dokážete to poznat až ve chvíli, kdy ji ztratíte?
Nakladatel: Katherine Tegen Books (EN)
Počet stran: 432 (EN)
Vazba: Vázaná (EN)
Vydání v USA: 27.12.2011
Vydání v ČR: nevyšlo
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Datum četby: 1 den, červenec 2012, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Až se divím, jak mě to na konci bavilo.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Můj názor (obsahuje spoilery):
Na tuhle oddychovku jsem se těšila už dávno. Pak jsem na ni zapomněla a po čase si k ní zase našla cestu. Nakonec však byla něčím jiným, než jsem zprvu předpokládala.
Marcie se musí spolu s matkou přestěhovat do letního domu v New Hampshire a opustit tak vše, co znala. Důvodem je zjištění, že její otec si našel nového přítele… což není zrovna typické, když uvážíte, že celou tu dobu žil s ženou, s níž se momentálně rozvádí. Marcie ani pořádně neví, co si má vlastně myslet a nálady a netečnost její matky ji pomalu začínají přivádět k šílenství.
Neustále teskní za svým starým životem, za svými přáteli a hlavně za svým přítelem. Jenže postupem času jí začíná docházet, že změna bydliště možná může být trvalá a i přes počáteční nechuť se začíná novému životu přizpůsobovat. Pak ale její život nabere směr několika kotrmelců…
Popravdě nejsem zrovna milovníkem románů psaných ve verších. Klasické veršované knihy, které jsme nejspíš ve škole četli všichni (anebo skoro všichni), mi nevadí a několik jich patří mezi mé oblíbené. Ale moderní knihy ve verších mě zrovna dvakrát neberou. Nejspíš i proto jsem překvapená, že jsem ji celou přečetla a že i když mi zpočátku přišla hodně podivná, ke konci se mi líbila.
Zvláštní je, že mi hlavní hrdinka nebyla vůbec sympatická. A vlastně pořád není a nejspíš ani nebude. Stejně tak mi nebyla sympatická ani žádná další postava knihy. Proč tedy nakonec dávám knize vysoké hodnocení? Jde nejspíš o ty životní útrapy, které jsou skutečné, které se můžou stát komukoliv z nás. Kdybych se ocitla v podobné šlamastyce, dělala bych s největší pravděpodobností stejné chyby, stejná šlápnutí vedle a stejné závěry.
Tahle kniha ve mně dokázala vyvolat všechny možné emoce, střídavě jsem proklínala toho a tamtoho, byla nadšená z toho a tamtoho… no prostě jako na horské dráze. Pořádně nevím, co na knize bylo nakonec tak super, že mě uchvátil a rozhodně si nemyslím, že dostane všechny čtenáře, ale něco na ní prostě bylo.