RC review: Zlodějka knih

Česká anotace:

Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce.

Příběhy z druhé světové války čtenáře vždycky fascinovaly a rmoutily zároveň. I v dnešní době stále vyplouvá na povrch hrůzná pravda o tom, co se kdysi dělo. Když jsem byla poprvé v Osvětimi, naprosto to mnou otřáslo. Dodnes nechápu, jak je možné, že se něco takového mohlo dít v civilizované společnosti. Nedokážu si ani představit, jaké to muselo pro ty lidi být. A je mi opravdu líto všech zmařených životů lidí, kteří se prostě jenom někomu nelíbili.

Markus Zusak se narodil v Sydney. Jeho otec je z Austrálie, matka z Německa a je nejmladší ze čtyř sourozenců. Zlodějka knih se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do více než 30 jazyků po celém světě.

Fakta a fikce

Vypravěčkou tohoto příběhu je samotná Smrt, která se připravuje na větší množství práce během druhé světové války. Ale i během sbírání mrtvých si najde chvíli na to, aby sledovala život jedné malé zlodějky knih, Liesel Memingerové.

Liesel musela opustit matku, přišla i o bratra. Dostala se k neznámým lidem, kteří se uvolili jí dělat rodinu. I když to pro ni po většinu času bylo opravdu těžké, nakonec si zvyknula na nové prostředí a spřátelila se s Rudym, jediným klukem v okolí, který obdivoval černého sportovce a nebál se to ukázat světu. Ovšem situace v samotném Německu začala nabírat mnohem větší obrátky a přišla válka. Najednou už člověk nebyl svobodný, nebyl v bezpečí… stát se mohlo cokoliv. Ale děti to vnímaly po svém. Liesel například i díky své zálibě ve čtení…

Jelikož se jedná o příběh z Německa, objevují se v knize také německá slovíčka. Já, jako neněmčinář, jsem měla občas problém zorientovat se, co co znamená. Jinak mi ovšem český překlad přišel opravdu výborný.

Postřehy a pocity
Víte, ne zovna často vyhledávám knihy s tématikou války. Takových knih jsem si dost užila na základní a střední škole v rámci povinné četby. Některé byly lepší, jiné horší, po většinu času mě spíš děsily, než abych si je vyloženě užívala.

Řekněte mi, kdo si užívá vyprávění o krutosti války? Já vážně ne. Pokud jde o válku, radši si pustím film nebo nějaký dokument. Ovšem tady šlo o bestseller, kde figurovala Smrtka v roli vypravěčky a to jsem si nemohl nechat ujít.

Všechny postavy byly výborně vykresleny, stejně tak samotný příběh. Ten ukázal životy těch, kteří žili v nacistickém Německu, na druhé straně barikády, a rozhodně se neměli dobře. Smrtka vše podává stylem pouhého přihlížejícího, co komentuje životy jiných. Z prvu nezaujatě, později s větším zájmem, v průběhu vyprávění vysvětluje to a tamto. Myslím, že jde o skvělé pojetí příběhu z války, které ve vás zanechá rozporuplné pocity.

Jsem velice ráda, že jsem se ke čtení odhodlala. Přece jenom na knihu o 500 stránkách si člověk nebere ke čtení každý den. Ovšem mívám problémy s knihami o válce, které napsali lidé, co válku nezažili. Přece jenom to není až tak reálné, protože se člověk jen dohaduje, jaké to bylo a i když může mít příběh vystavěn na skutečných faktech, pořád si určité věci domýšlí a vymýšlí. A to u mě ztrácí punc reálnosti a neužiju si knihu tak, jako bych si ji užila v případě skutečného vyprávění. Ano, vím, že jde prostě jenom o příběh, ale pokud jde o válku, cítím to takhle.

Jde o výbornou knihu, kterou byste si určitě měli přečíst. Jen si myslím, že by člověk nejdřív měl mít jakous takous představu o tom, jak vůbec válka probíhala. Nejsem si jistá, jestli si člověk ne až tak znalý situce dokáže odvodit z událostí zmiňovaných v knize, co se kdy dělo. Já osobně mám nakoukáno a načteno hodně dokumentárních věcí, takže se orientuju dobře (navíc mě historie vždykcy bavila). Myslím si, že by se někdo mohl i ztrácet, anebo by příběh nedokázal patřičně ocenit. Dávám zasloužené 4 hvězdičky.