Letní dumání (5)
Dnešní téma je docela choulostivé, uvážíme-li, že nejsem nábožensky smýšlející člověk. Proti věřícím nic nemám, pokud nemají oni něco proti mně. Znám několik lidí, kteří pravidelně chodí do kostela a opravdu se drží desatera (a kdoví čím dalším). Mým dnešním „úkolem“ není, abych rozebírala, jestli je náboženství dobré nebo ne, to s radostí ponechám na vás. Já se pokusím zaměřit na náboženství v knihách, protože mám přece jenom blog knižní.Nejznámější a nejprodávanější knihou vůbec je Bible – to je známá věc. Jestli jsem ji někdy četla? Ano, ale ne celou, protože je vážně dlouhá. Mnoho lidí neví, že se skládá ze Starého a Nového zákona a že každá tato část má určité množství knih. Existuje několikero druhů náboženství a každé z nich se řídí jinou části výkladu Bible, každý Bibli vidí jinak. Já osobne jsem byla samozřejmě zvědavá a něco si přečetla, ale spíš jsem z ní byla zmatená, než aby mi něco dala.
Náboženství se objevovalo v několika aspektech lidského života. Jedním z nich je samozřejmě i literatura. Jako malá jsem nikdy nevnímala náboženský podtext v knihách, které jsem četla. Například taková Narnie od C.S.Lewise je v podstatě alegorie na boha v podobě lva Aslana. I Pán Prstenů má určitý druh náboženského podtextu. Dalo by se říci, že jakákoliv kniha, v níž bojuje dobro se zlem, světlo s temnotou, vychází právě z náboženství. Vždyť kdo kdy řekl, že existuje něco jako nebe a peklo? Andělé a démoni?
Jak já osobně vnímám náboženství v knihách? Různě. Někdy mi nevadí a nerozpitvávám ho, v některých případech mi opravdu brnká na nervy a tím pádem pak celkový příběh vidím úplně jinak. Nemám ráda, když mi někdo mermomocí podsouvá něco, co se neslučuje s mým vlastním přesvědčením. To pak začnu být podrážděná. Říkám, ať si každý věří v co chce, dokud mě nechá na pokoji a nebude mě utlačovat. Smutné ovšem je, že většina válečných konfliktů vznikala a stále vzniká hlavně kvůli náboženství.
Pokud se do tohoto letního meme chcete zapojit, podívejte se sem.
>Ani ja nie som pokrstená, vlastne ani súrodenci nie. Sestra síce svoju dcéru pokrstila, kvôli viere svojho manžela, ale… ako by som to: On to náboženstvo, tú vieru, berie tak trochu inak ako niektorí náboženskí fanatici. V kostole som ho už roky nevidela, hádam len počas krstu a sám má dosť extravagantný životný štýl (no… metalista, nepoprie sa 😀 :)). Nikomu však svoju vieru nevnucuje, díva sa nato triezvym pohľadom. Ja osobne náboženstvo v knihách… no… neprekáža mi, pokiaľ je to v zdravej rovine 😀 🙂 Bibliu, a napr. i Korán, si plánujem prečítať, ale skôr kvôli zvedavosti, ako kvôli viere. Rodičia sú obaja inej viery, mama katolíčka, otec evanjelik, sami však v niečo podobné neveria a preto som bola vychovávaná v štýle, v akom som bola vychovaná. Tiež o sebe hovorím ako o ateistovi, nijako však proti náboženstvu nebojujem, pokiaľ sa mi nesnažia vnútiť svoje názory 🙂 Ži a nechaj žiť, to je moje motto. Sme strojci vlastného osudu 🙂 A musím povedať, že ide o skvelý článok a súhlasím s tebou 🙂
>No hej, ja som veriaca a samozrejme aj pokrstená, a musím povedať, že Bibliu neprečítate len tak….ako hocijakú obyčajnú knihu. To sa predsa nedá. Ja ju moc nečítam, a to sa teda nemám čím chváliť, ale nedá a nemá sa čítať ako trebárs..ja neviem Pád. Čiže vy sa možete rozhodnúť prečítať si ju, ale mali by ste začať…pomaly 🙂 (mimochodom, najlepšie je otvoriť ju na náhodnom mieste a prečítať si úryvok)…no ale to len tak…pomimo 😀
Vlastne by ma zaujímalo, kto z autorov dáva do kníh aj svoje náboženské presvedčenie…Ale Tolkien bol katolík. A Pán Prsteňov má naozaj prvky katolíckej viery, ale o nikom inom neviem 🙂