>Sad and romantic moments (1)

Toto meme měsíčně pořádá My BeLoved Books a já se rozhodla se do něj zapojit. 

Bylo to docela těžké, ale nakonec jsem si vybrala:

A Kiss in  Time
Alex Flinn

Jack není můj osud.

Přišla jsem na tuhle párty, abych udělala Jacka šťastným. Což se povedlo – možná až moc, kdybyste se mě zeptali, protože se mi podařilo jej přihrát přímo do náruče Amber.

Vrátila jsem se s drinky a našla jsem ho ve vášnivém objetí. Jack prostě líbá kohokoliv a kdekoliv, jak vidím. Nebylo to vůbec zvláštní, když políbil mě. Jeho rty jsou všude.

Otočila jsem se, připravená odtud utéct.

A pak mi došlo, že vlastně nemám kam. Byla jsem v cizí zemi, v divné době, sama a bez přátel, všechno proto, že jsem věřila, že Jack – odporný Jack – bude můj osud.

Ale Jack právě líbal nějakou couru jménem Amber. Malvolia měla pravdu! On není mou pravou láskou. Neměla bych být ani vzhůru. Měla bych být zpátky na hradě a čekat na polibek od slušného prince!

Crescendo
Becca Fitzpatrick

Podívala jsem se do zadní části sálu doufajíc potvrzení toho, že Patch neviděl tu ponižující scénu a tehdy jsem si všimla Marcie Millar, která se courala za ním a pak se naklonila a ovinula mu své ruce okolo krku.

Mé srdce kleslo až ke kolenům.

Stála jsem jako zmrazená a nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím, když jsem je oba pozorovala, jak šmátrali po oblečení. Nakonec jsem sáhla po županu a oblékla jsem si ho, snažíc zakrýt se co možná nejvíc. 

Dívka se začala chichotat. „Myslela jsem, že jsi říkal, že tvoje sestra bude celý večer pryč!“

Jeho sestra?

I když není špatné být v jeho náručí, není to přesně tak, jak bych si představovala. Počkat – mám na mysli, jak jsem si to tak letmo představovala, když nás napadl tenhle plán.

Nikdy jsem nemarnila svůj čas představami o tom, že Griffin a já budeme vůbec něco dělat.

Přísahám.

Andělé smrti
Meg Cabot

Jesse udělal něco, co eště nikdy neudělal. A taky jsem pochybovala, že by to udělal eště někdy příště.

Stalo se to tak rychle, že jsem si pozdějc nebyla jistá, jestli jsem si to náhodou jen nevymyslela – víte, jako pod těma oblbovacíma práškama a tak.

Ale ne. Jsem si tutově jistá, že natáhnul ruku a dotknul se mý tváře.

„Měla by ses podívat dolů!“ zakřičel Jace. „Je to nádhera!“

Silná zvědavost v ní překonala hrůzu i závrať. Těžce polkla a otevřela oči.

Byli výš, než si myslela, na chvíli pod sebou viděla jen závratně ubíhající rozmazanou krajinu stínů a světel. Letěli na východ, pryč od parku a směrem k dálnici, která se vinula podél pobřeží.

Clary měla úplně znecitlivělé ruce a něco ji těžce tlačilo na hrudi. Věděla, že je to úžasný pohled. Pod ní se zvedal les stříbrných a skleněných věží a matný šedý třpyt East River odděloval Manhattan od ostatních částí města jako jizva. Studený vítr jí čechral vlasy a hladil ji po kůži, což byl po tolika dnech ulepeného horka slastný pocit. Přece jen ale ještě nikdy neletěla, dokonce ani letadlem, a rozlehlý prázdný prostor, který je dělil od země, ji děsil. Musela téměř zavřít oči, když vyrazili přes úžinu. Nad Queensboroským mostem Jace otočil motorku k jihu, směrem ke špičce ostrova. Obloha už začínala blednout, takže Clary v dálce viděla třpytící se oblouk Brooklynského mostu a za ním malou tečku na obzoru – sochu Svobody.