>My Soul to Take

originální cover

Autor: Rachel Vincent
Originální název: My Soul to Take
Knižní série: Soul Screamers
Díl: první
Žánr: fantasy, smrťáci, banshee

Anotace na Goodreads: Ona nevidí mrtvé lidi. Jen cítí, když někdo v její blízkosti brzo zemře. A když se to stane, síla mimo její kontrolu ji nutí vykřičet tu krvavou vraždu. Doslova.

Kaylee si jen chce užít pozornost nejhezčího kluka ze školy. Jenže mít normální rande se může těžko uskutečnist, když Nash vypadá, že toho o její potřebě vřískat ví víc, než ona sama. A když její spolužačky začnou mírat bez zjevného důvodu, jen Kaylee ví, kdo bude další.

Nakladatel: Harlequin Teen (EN)
Počet stran: 279 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)
Vydání v USA: 1.8.2009
Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

Moje hodnocení obálky:

Promo ke knize

Datum četby: 3 dny, leden 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nashi, ach Nashi…

Oficiální stránky knihy

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):

Po výborném předdílu je tu konečně první díl série. Je vám už asi jasné, že mě vůbec nezklamal.

Jak už jsem psala  dříve – Kaylee má ten „dar“, že kdykoliv vidí okolo někoho temné stíny, ví s určitostí, že ten člověk brzo zemře a začne hlasitě křičet, aniž by to mohla ovládat. Příběh začíná v jednom baru, kam Kaylee zašla se svou nejlepší kamarádkou Emmou a kde narazí na dívku se stíny okolo hlavy. Cítí, že přichází její panický záchvat, snaží se ho nějak udržet v sobě a zároveň se dostat ven, aby to všechno neskončilo tak, jako předtím. Z ničeho nic se tam objeví Nash a pomůže jí ven, zatímco jí do ucha šeptá uklidňující slova, aby záchvat nepropukl v plné síle. A tady vztah mezi nimi začíná…

Zatímco Kaylee tápá mezi tím, co se jí děje a odkrýváním věcí, které jí její teta se strýcem tají, začnou ve městě umírat mladé dívky bez zjevné příčiny. Vypadá to, jako by jim někdo předčasně zkrátil cestu života. Kaylee to nedá spát a začne se v tom víc šťourat a všechny své poznatky sděluje Nashovi, který se o ni začne z podivného důvodu hodně výrazně zajímat. Znáte to, ručky chmátralky, líbající rtíky a pár hodně žhavých scén. Co to má všechno znamenat? Nad tím zůstává i samotné Kaylee rozum stát. Proč až teď, tak najednou? Jak se později ukáže, Nash totiž toho o jejím stavu ví nejspíš víc, než se zprvu zdá. A po čase, a jednom hodně vypjatém momentu, kdy Kaylee dojde k názoru, že s ní musí být něco špatně a nejspíš sama umírá, jí Nash vyjeví pravdu.

Kaylee je totiž banshee [čte se bánší] – tedy správně se těmto „tvorům“ má říkat bean sidhe. Ženy bean sidhe mají tu schopnost, že dokáží předpovědět smrt osoby v jejich okolí. V ten moment začnou pro duši zemřelého zpívat píseň, jejíž melodie má duši odnést z těla zemřelého někam dál. Normální smrtelníci tuto píseň ale spíše vnímají jako příšerné vřískání. To mužským potomkům bean sidhe zní jejich píseň jako něco krásného a jsou schopni takříkajíc „manipulovat“ s duší zemřelého, pro něhož ženy zpívají. Dále mohou použít nátlak, jak na obyčejné smrtelníky, tak i na samotné banshee, aby je uklidnili. Tak jako to Nash dělá Kaylee, aby si nevykřičela plíce. Kromě bean sidhe se na scéně objeví i smrtky (po mém tzv. smrťáci, protože se jedná jak o muže, tak o ženy). Ti se drží svého seznamu a berou životy těch, jejichž čas smrti nadešel. De facto zabíjejí lidi. Ovšem ne jako vrazi. Je to prostě jejich práce.

Celou knihu Kaylee spolu s Nashem, který se od ní najednou nechce pořádně ani hnout, pátrají po vrahovi nevinných dívek. Kaylee je totiž chce zachránit, protože jednou z nich by mohla být i Emma…

Kniha se mi hodně líbila. Opravdu doporučuji. Už proto, že se jedná o jinou mytologii. Prozatím žádní upíři, vlkodlaci, andělé… a tak dále. Nemůžu říct, že by Kaylee byla mou oblíbenou hrdinkou, protože mi místy pěkně brnkala na nervy (obvzláště to její „nemůžu se smířit s tím, že někdo zemře, a proto dám všanc svůj vlastní život“), ale mám ji ráda. A ještě víc mám ráda její chvilky s Nashem, protože ty vážně stojí za to. Důvod jejího bydlení u strýce vám pěkně zahraje na city. Přiznám se, že mi Kaylee v tu chvíli bylo hodně líto, ale sama jsem si to už průběhu knihy tak nějak domyslela. A vůbec samotný konec knihy má taky pěkné grády.