>Quote of the Week (1)

>

Quote of the Week je týdenní meme, které pořádá Judit a má své místo na blogu každou sobotu.

O co jde:
  • Postnout 1 vtipný výrok z knihy.
  • Postnout 1 romantickou scénu z knihy.
  • Postnout 1 výrok, který vás donutil zamyslet se, nad kterým jste se pozastavili, který pro vás něco symbolizoval…
Já jsem si pro tento týden vybrala jednu knihu, ze které vytáhnu všechny tři citace. Dopředu se omlouvám za délku, i když Judit jasně říkala!, že by to neměl být moc dlouhý příspěvek… jenže ono by to ve zkrácené formě tak dobře nevyznělo.

Upozornění: Vybrané pasáže knihy jsou přeložené do češtiny, aby si mohli pošmáknout i čtenáři, kteří nejsou tolik zběhlí v angličtině. Berte ale prosím v potaz, že nejsem kdovíjaký překladatel a překládám si podle svého 🙂

Upozornění no.2: Mnou vybrané momenty mohou někomu z vás naspoilerovat děj, proto si je nečtěte, pokud si nechcete zkazit překvapení. Neříkejte, že jsem vás nevarovala! 

The Body Finder
Kimberly Derting
Vtipný moment:
„Ale, ale, ale“, řekla Chelsea v naprosto-nevinném-tónu. „Podívejme se, copak to tu máme, Claire-méďo. To je starý-Jay a Violet.“ Neskrývaný úsměv se projevil hluboko v jejím hlase. „Jen, oprav mě, pokud se mýlím, tohle vypadá trochu víc než jen přátelsky, nemyslíš?“

„Nikdy jsem své přátele takhle nelíbala,“ odpověděla Claire, s prázdnou tváří a vážně, bez známky sarkasmu.

Jayovou odpovědí bylo přitáhnout si Violet blíž a ovinout paži okolo jejího pasu. Violet se schoulila.

Chelsea naklonila hlavu ke Claire. „Jen jsem se snažila na něco poukázat.“

Claire vypadala zmateně. „Na co?“

„To jako vážně, Claire? Violet a Jay spolu teď chodí.“ Odtrhla pohled od stále zmatené Claire a blýskla jím se škodolibou radostí na pár přímo před ní. „Mimochodem, už bylo na čase. Myslím, že vám všichni poděkují za to, že jste nás vysvobodili z toho utrpení. Já jsem například byla naprosto otrávená z pozorování dvou zamilovaných štěňat, která smutněla jedno za druhým. Vážně, bylo to nechutné.“

Romantický moment:
Vešla do kuchyně, nervózní a nejistá sama sebou. „Co to všechno mělo znam–„

Ale dříve, než měla vůbec možnost dokončit větu, udělal Jay dva dlouhé, vzdálenost-zmenšující, kroky a vzal ji do náruče, zatímco jeho ústa majetnicky pokryla ta její.

Polibek byl hladový a vášnivý, Violet byla okamžitě zmatená… potřebovala víc, vyžadovala víc. Spustil ji dolů, jen natolik, aby mohla stát na špičkách, když se k němu přitiskla, snažíc dostat se blíž. Její ruce ovinuté kolem jeho pasu, táhnoucí zadní část jeho trička směrem k ní. Cítila se omámená, v dobrém slova smyslu – v tom nejlepším – a nechala se tím vést, užívajíc si každý moment, každý lákavý výpad jeho jazyka proti tomu jejímu. Jeho ruce se neklidně posunuly, okolo jejích ramen a dolů po zádech, vyznačujíc si cestičku zpátky nahoru k šíji, kde se jeho prsty škádlivě vpletly do jejích vlasů, přitahujíc ji blíž.

Jen nepatrně se od ní oddálil a svými rty laškovně jezdil po těch jejích. Mohla slyšet jeho trhavý dech. Věděla, že dýchá úplně stejně těžce a nepravidelně jako on a cítila nepojmenovanou frustraci, jakou nikdy dříve nepocítila a která jí zlověstně vířila.

„Co jsi to chtěla říct?“ zeptal se a ona vycítila, že se usmívá tím svým pokřiveným úsměvem přímo proti jejím naběhlým rtům.

Neměla nejmenší ponětí, o čem to mluví. Stejně tak by mohl v tomto momentu mluvit nějakým divným cizím jazykem.

A pokračovalo to dál…

Silný moment:
Natáhl se, vzal její ruku a schoval ji pevně do obou svých. „Koukni, Vi, nevím přesně, jak bych to měl říct, ale nechci, aby se ti něco špatného stalo. Nemyslím si, že bych dokázal zvládnout, kdyby tě něco, nebo někdo, zranil.“ Tón jeho hlasu byl stále pevný a neústupný, oproti sladkému sentimentu, který se zatím skrýval. Zmáčkl její ruku.. pevně, jakoby chtěl zdůraznit to, co říká. „Vím, že je to sobecké, a je mi to i docela jedno, ale já nebudu jenom tak stát bokem a nechat tě uvrhnout se do nebezpečí, i když by to znamenalo chytit vraha.“ Uklidnil její pulzující prsty a jeho hlas se najednou stal zase chraplavým a hrubým. „Nemůžu tě ztratit,“ vysvětlil a pokrčil při tom rameny, jakoby to snad nebyla ta nejhezčí věc, kterou kdy od něj slyšela. „Ne teď když tě konečně mám.“

Cítila, jak se jí do očí derou slzy a silně mrkla, ve snaze pokusit se je zastavit. Byla naprosto ohromená tím, co ji právě došlo… přišla na to mnohem dřív než přestal mluvit. Věděla to už v momentě, kdy se on zaobíral poučováním o bezpečnosti.

On ji miluje.

Jay Heaton, její nejlepší přítel z dětství, je do ní zamilovaný. Neřekl to, ale ona věděla, že je to pravda.

A ta část, která ji naprosto děsila, ta část, která ji zachytila naprosto nepřipravenou… že v tom nebyl tak úplně sám. Protože i když se to snažila popřít tak dlouhou, opravdu dlouhou dobu, pořád to bylo tady… jenom to čekalo pod povrchem jejich přátelství. A teď, když to bylo venku, nebylo cesty zpátky.

A bylo strašně divné o tom jenom myslet, ale… ona do něj byla zamilovaná taky.

~ … ~

Říkáte si, že si jsou všechny mnou vybrané momenty až příliš podobné? Pro mě ani náhodou.

U prvního jsem se po všem tom, co zrovna tomuto momentu předcházelo, musela prostě smát. Pochopíte, až si knihu přečtete.

Druhý bylo moc těžké vybrat, protože romantických momentů je v knize docela dost. Nebo alespoň pro mě… Takže jsem prostě vybrala jednu a je to.

A třetí, zvláštní moment, který pro mě něco symbolizoval, je moment, kdy oběma dojde, že jsou do sebe vážně zamilovaní. Nebo spíše to konečně dojde Violet. A jelikož jsem romantička do morku kosti, tohle Jayovo vyznání bylo naprosto úchvatné.

Tohle meme bylo opravdu zapeklité. Už jenom z toho důvodu, že jsem se hecla do překladu z angličtiny a že jsem si všechny momenty vybrala z jedné knihy. Doufám, že se vám můj výběr líbí 

P.S.: Kdybyste v mém překladu našli nějaké chybky, přesmyčky a tak vůbec, pardón. Psala jsem to o půl čtvrté ráno a protože jsem v poslední době nějak přeorientovaná na angličtinu, dalo mi překládání do češtiny místy docela zabrat. Chtěla jsem to přeložit tak, abyste z toho měli co nejlepší požitek a tak vůbec.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

4 komentáře

  1. Judit napsal:

    >to je hruuuza! zasa mám chuť čítať The Body Finder…tretíkrát…ccc ale článok je super, ja svoj zverejním až poobede ale už sa neviem dočkať 🙂

    PS: Ja som nehovorila, že to nemá byť dlhý príspevok. Príspevok môže byť taký dlhý, ako ty chceš mne je to úplne jedno, ja som to upozornenie aplikovala len na vtipný výrok, že stačí nejaký "výťah" a netreba opisovať celú kapitolu 😀 Inak je tvoja vec ako si to urobíš a myslím, že si to zvládla super 🙂

  2. Syki napsal:

    >Judit, já jsem sama sebe na The Body Finder neskutečně naladila v momentě, kdy jsem psala WoW. Nemohla jsem jinak a zase jsem si to narychlo pročetla a řekla jsem si, že to prostě musím dát na QofW.

    Děkuji za pochvalu, těším se na ten tvůj. Já jsem to postnula tak brzo, protože dneska musím vydat minimálně ještě 2 další příspěvky (Xmas challenge a naši novou challenge).

    Původně ten článek obsahoval originální i přeložené verze, ale bylo to tak děsně dlouhé, že jsem si říkala, že to je až moc. Myslela jsem právě, že spíš chceš jen menší úryvky a mně z toho vylezlo něco děsně dlouhého. A nechtěla jsem to zpackat, víš 😀

    Navíc… jsem ten příspěvek už asi tak 10x editovala, protože jsem si tam našla chyby 😀 Není nic lepšího, než psát o půl čtvrté ráno příspěvek 😀

  3. Veronika napsal:

    >Ahoooj máš to moc hezky udělané!Taky bych si tu knížku s chutí přečetla jen kdybych uměla trošku líp anglicky!!

  4. Syki napsal:

    >Děkuji pěkně za pochvalu 🙂 Co ty víš, jednou se třeba odvážíš číst anglicky… anebo to třeba vydají v češtině, za což bych byla moc vděčná… Ale zase překlady často zpackají pěkné knihy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge