Meč osudu
Autor: Andrzej Sapkowski
Originální název: Miecz przeznaczenia
Český název: Meč osudu
Knižní série: Zaklínač (Saga o Wiedźminie)
Díl: druhý
Žánr: fantasy, zvláštní schopnosti, paranormálno, magie, upíři, vlkodlaci, démoni
Věková hranice: 18+
Moje hodnocení: 5 hvězdiček
Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží.
Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti.
Nakladatel: superNOWA (PL), Leonardo (CZ)
Počet stran: 343 (PL), 394 (CZ)
Vazba: Brožovaná (PL, CZ)
Vydání v USA: 1992
Vydání v ČR: 2011
Datum četby: až moc dlouho, říjen-prosinec 2021, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Ta epilogová povídka byla sice trochu napěchovaná, ale co… jsem zvědavá na klasický příběh v další knize.
Polské webové stránky o autorovi
České webové stránky o autorovi
Můj názor: Na další knižní díl plný povídek ze světa Zaklínače jsem se hodně těšila. Už proto, že první díl mě bavil a taky proto, že mě zajímalo, kolik toho se dostalo do netflixovského seriálu.
Ani tentokrát jsem rozhodně nebyla zklamaná. Několik povídek mi bylo už známých, jiné byly úplně nové a stejně tak zajímavé. Trošku zvláštní byl ovšem samotný epilog knihy, který toho hodně prozrazuje o samotném ději klasického příběhu, ale ono to nejspíš ničemu nevadí. Jen se mi zdálo, že se na malém prostoru objevilo až moc postav, s nimiž jsme se v povídkách seznámili. Bylo to sice i komické, ale tak nějak prostě přecpané.
Tak jako tak Zaklínač prostě neztrácí své kouzlo. Povídky byly fajn zpestřením, jsem zvědavá na třetí knihu a hlavní linii příběhu. Druhou seriálovou řadu už mám za sebou, a i když občas působila spíš jako fanfikce na svět Zaklínače, bavila jsem se a zajímá mě, kolik si toho tvůrci prostě vymysleli a kolik toho v knihách opravdu je.
