Monumentní měsíc (4)

by Syki · Published 10.4.2015 · Updated 10.4.2015

Zpočátku považoval doktor James Cutlass svou práci v NORADu za vzrušující a plnou možností, ale to bylo ještě předtím, než viděl následky… Příběh této povídky se odehrává před prvním dílem série Monument 14.

OBLEČTE VOJÁKY DO BÍLÉ
~ ČÁST TŘETÍ ~

Muž s A se začal svíjet a žadonit.

Muž s 0 utrhl pouto na jedné noze.

„Doktorko Masseyová!“ ozval se znovu Savic.

„Čekejte!“ odsekla Masseyová, která se soustředila výhradně na muže s AB.

Ten konečně zakřičel – vysokým, pištivým hlasem plným hrůzy, děsu a čirého šílenství.

„Teď!“ zakřičela a James stiskl tlačítko.

Gel ale nevytryskl.

Přibližně 11 vteřin od začátku experimentu se vojín Victor Gruin (subjekt se skupinou 0) osvobodil ze svých pout. Opakovaně jsem tiskl tlačítko, které mělo uvolnit gel. Mechanismus však selhal.

„Nefunguje to!“ křičel James a znovu a znovu tiskl tlačítko. Savic mu tablet vytrhl a sám stiskl tlačítko.

Muž s A už byl celý pokrytý krví a divoce se zmítal v poutech.

„Pusťte nás odtud!“ křičel Ceglowski.

Všichni v pozorovací místnosti teď stáli a pozorovali, co se děje za sklem.

Muž s 0 se zařváním roztrhl hrudní pás a odkopl od sebe lůžko.

Přibližně třináct vteřin od začátku experimentu začal strážný střílet ve snaze zabít vojína Gruina. Výstřely se nesetkaly s úspěchem.

Muž s 0 se dvěma kroky dostal ke strážnému. S výkřikem plným radosti začal strážného bít k smrti jeho vlastní puškou.

„Udělejte někdo něco!“ křičel v pozorovací místnosti Montez.

„Cha!“ vykřikla Masseyová do interkomu. „Můžete zevnitř místnosti uvolnit gel?“

Cha se krčil v rohu.

Muž s 0 skončil se strážným a otočil se k Chaovi.

Muž s A už silně krvácel. Už ani nepřipomínal člověka, jen krvavou kaši, ale stále křičel. Děsivými, vlhkými výkřiky.

„Hej!“ křikl ze své postele Ceglowski, když viděl, že muž s 0 míří na Chaa. „Hej! Ty grázle! Gruine! Tady!“

Osmnáct vteřin.

Vojín Ceglowski zavolal na vojína Gruina a pokusil se ho odlákat od doktora Chaa.

Ale muž s 0 už Chaa svíral a holýma rukama mu rozdrtil žebra. Pak mladého doktora odhodil jako hadrovou panenku.

V pozorovací místnosti Montez křikl na svého asistenta. „To stačí! Vaši zbraň!“

„To sklo neprostřelíte!“ varoval ho James. Střela by se odrazila.

„To vím,“ odsekl Montez. Protáhl se přes ně ke dveřím. „Zabiju ho sám.“

„Počkejte!“ prosil doktor Savic.

Hodiny ukazovaly třicet dva vteřin.

Generál Montez převzal pistoli od svého asistenta a opustil pozorovací místnost. U vchodu do testovací místnosti stál strážný, ačkoli předpokládám, že mu generál Montez přikázal ustoupit. Montez nejspíš musel bezpečnostnímu pracovníkovi nakázat, aby ho pustil do izolační komory a skrze ni pak do samotné testovací místnosti. Dveře se pak podle protokolu za Montezem zavřely a zapečetily.

Pak už byl Montez v testovací místnosti, zbraň namířenou před sebou, jako by byla součástí jeho paže.

Nenamířil však okamžitě na muže s 0. Vystřelil na muže s A, který teď už bublal, krev se mu vařila jako láva a stékala na černé polstrování lůžka.

Druhý výstřel zasáhl muže s 0 do zad. Třetí výstřel ho zasáhl do krku, pak teprve se muž s 0 obrátil a jediným skokem se vrhl od Ceglowského na Monteze, kterého okamžitě sevřel kolem krku.

Čtvrtý a pátý výstřel zasáhl muže do břicha. Pak teprve, se čtyřmi kulkami v těle, zemřel. S tupým žuchnutím se svezl na podlahu.

Na vteřinu jediný zvuk, který James slyšel, byl muž s AB, který si překotně šeptal Otčenáš.

„Zastřelil je,“ prohlásila Masseyová, jako by to zanášela do záznamu. „On je zastřelil!“

Pak se ozval Ceglowski. „Generále Montezi?!“

Poté co zastřelil vojína Sandse (skupina A) a vojína Gruina, začal generál Montez vykazovat známky vystavení chemikáliím (přibližně 45 vteřin po začátku demonstrace).

Montez se zhroutil na podlahu, pokrytý Gruinovou krví.

„Generál, který zastřelil vlastní muže, Ceglowski. Copak to nevidíte? Tohle jsem. Jsem obyčejný vrah. Tahle uniforma ‒“ Začal se tahat za klopy. „Tyhle medaile?“ Začal si strhávat jednu medaili za druhou.

„Ty jsou za zabíjení. Za zabíjení. K čemu to bylo, to, čím jsme prošli? Jen abych zabil víc a víc mužů. Jednoho po druhém. Po desítkách, stovkách, tisících? K čemu to je? Jsem vrah. A stejně tak oni!“

Otočil se a ukázal do pozorovací místnosti.

„Krevní skupina AB,“ prohlásila doktorka Masseyová fascinovaně. „Paranoidní halucinace. Tady je máme.“

„Zabijáci. Zabijáci. Zabijáci. Vrahové. Všichni. Kanibalové. Masožrouti. A tohle jsme ti teď udělali, Ceglowski. Dobrý kluk a teď jsme tě zabili.“

Generál Montéz pozvedl zbraň.

„Generále, ne!“ vykřikl Ceglowski.

Ale Montez si už zvedl zbraň k hlavě, stiskl hlaveň mezi zuby a vystřelil si mozek.

„Bože,“ zasténal doktor Savic. Po tvářích se mu řinuly slzy.

Pak, konečně, se spustily rozprašovače s tím zatraceným gelem.

Minuta, třicet dva vteřin.

Gel padal a uvěznil MORS u podlahy, kde substance zůstala ležet spolu s těly generála Monteze, strážného, muže s nulou a doktora Chaa.

Pak se gel proměnil v pěnu, jejíž bublinky zakryly muže s A, jehož zkrvavená mrtvola stále ležela připoutaná k lůžku, a muže s AB, který nepřestával šeptat a mumlat a… tiše se smát.

Ceglowski se v poutech napjal a plakal, zatímco ho zakrývala pěna.

„Dostaňte mě odtud!“ křičel.

A doktorka Masseyová si přitiskla nos a dlaně na sklo, jako by ta krvavá jatka v testovací místnosti byla vánoční výloha v obchoďáku.

James vstal, aby si nalil sklenku skotské. Na dně sklenice byl prach. Foukl do ní, ale prach se nezvedl. Ne všechen. No a co?

Jeho soused shodil skoro čtyřicet kilo za pomoci té hypnotizérky z Youtube. Nebyl důvod, proč ji taky nezkusit. Jestli to Susan zjistí, bude si z něj utahovat a bude mu připomínat, že on je přece vědec. Brayden si z něj bude také utahovat, pokud ho to vůbec bude zajímat. Musel ale existovat způsob, jak se těch vzpomínek zbavit. Utlumit je. Zapomenout.

A teď nejtěžší část. Závěr.

Hudba zdola zase řvala a děti zpívaly. Byly opilé? Zněly tak. Tři čtvrtě na pět, školní den a jeho syn pořádal v suterénu večírek.

Tvoje láska mě ničí, zpívaly/křičely. Ničí a zabíjí. Tvoje láska mě drtí až do morku kostí.

James upíjel u okna skotskou a hleděl na dvorek. Stála tam trampolína. Brayden ji v červnu na večírku zničil a ona tam teď stála jen na dvou nohách. Pod ní leželo uschlé listí a síť se napůl utrhla a nyní bezmocně povlávala ve větru.

James si umínil, že ji sundá. Udělá to už tenhle víkend a Brayden mu s tím pomůže, i kdyby měl svému synovi zakázat všechno možné. Tu trampolínu spolu uklidí a Brayden ji pak odveze na smetiště a bude to.

James se posadil, urovnal tablet v držáku a třesoucí se prsty položil na bezdrátovou klávesnici.

Selhání rozprašovačů gelu byla tragická náhoda.

To byla pravda.

Věřím, že pokud by doktorka Masseyová tušila, co se při demonstraci stane, nikdy by ji neschválila.

To byla lež. Ten výraz v jejích očích… Byla nadšená, že vidí účinky MORSu na vlastní oči. A důvodem, proč tak tlačila na to, aby se látka vyzkoušela na lidských subjektech, nebylo uctění památky jejího zesnulého manžela. Ani zdaleka. Líbilo se jí pozorovat, jak na lidi působí. Jak prosté a jednoduché.

Pokud by demonstrace postupovala podle plánu, účinky a toxicita MORSu by byla dokázána vzápětí.

To byla pravda.

Navzdory tomu, že demonstrace nepostupovala podle plánu, věřím, že jsme došli ke stejnému výsledku.

To byla také pravda. MORS byl účinný a smrtící. Nula celá nula nula pět mililitru způsobilo do dvou minut smrt čtyřem lidem a to v jediné uzavřené místnosti. Doktorka Masseyová chtěla vyrobit deset litrů. Dost na to, aby snížila populaci Indie.