Knižní doupě slaví 3 roky!

Už je to tak! Páni! Ani se mi tomu nechce věřit.

Dneska můj knižní blog slaví třetí narozeniny!

Uff… No chápete to? Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se nervovala u své první recenze, protože mi přišlo, že stojí za houby… a taky za prd… možná i dva. Když se ohlédnu zpět, vidím to dobré i to špatné, které mě dostalo až sem a říkám si, že jsem za všechny ty chvíle vděčná.

Knižní blogování se pro mě stalo nedílnou součástí života. Nevěřila bych, že si díky němu najdu takovou spoustu dobrých přátel a známých. Dokonce jsem si takhle „našla“ tu nejlepší kamarádku ze všech. Anya je se mnou skoro od začátku a je úplně jedno, že nebloguje a vlastně ani ty knižní blogy moc nečte (ano, i ten můj), ale je to osůbka, s níž si mám vždycky co říct, kterou jsem viděla poprvé na vlastní oči až v Americe, kdy jsme spolu měsíc cestovaly, a co je nejdůležitější – společně jsme jako neřízené střely.

Nesmím ovšem zapomínat na svá další zatíčka jako Meghan, Axiu, Verču, Olgu, Dituš, celou Slezskou skvadru – aka Filipa, Yumeno, Marťu, Sašu, ale taky internetové soulmates jako VeEee, Nikki Finn, Basteru, Sue. Těžko bych si před třemi lety představila, že poznám úžasnou Karin z nakladatelství Domino, která je úplně stejná, jako jsem já sama a s níž se vždycky zakecám tak, že ani nevím, o čem jsme mluvily původně.

Mám za ty tři roky tolik různorodých zážitků, že by mi trvalo hodně dlouho, než bych je všechny sepsala. I když jsem poslední měsíc kvůli stěhování a práci mírně polevila, stále mě blogování baví a myslím, že mě bude bavit dlouho. Jsem vděčná za všechny své čtenáře. Mám ráda každého z vás a ještě radši vás mám ve chvílích, kdy si se mnou povídáte. A je úplně jedno, jestli v komentářích, emailech nebo na facebooku. Děkuji vám za všechno! Za to, že ke mně stále chodíte, že vás ty moje kecy baví, že jste si už na to mé facebookové spamování zvykli a hlavně, že chodíte na knižní srazy!

Ono to tak možná nevypadá, ale ta největší přátelství vznikají právě na srazech. Díky srazům jsem poznala tolik úžasných lidí a pokaždé se snimi uvidím ráda znovu. A proč? Prosím vás, knihomol si vždycky nejlépe popovídá s dalším knihomolem. No ne?

Takže tisíciré díky a popřejme tomu mému blogu další úspěšný rok!

P.S.: Nebojte se, nezapomněla jsem na vás. I soutěž bude. Jen vyčkejte času.