Letní dumání 2 (7)

Sedmý článek druhého ročníku Letního dumání. Zbývají nám ještě dvě témata a bude naše rozumbradování u konce, doufám, že jste se u něj bavili stejně jako já. Nezapomeňte přidat svůj názor a přečíst si i další příspěvky. Pro blogery: Příspěvky do dumání můžete přidávat dole do linkovače. Ten bude otevřený až do konce září.

Knižní terorismus

Protože jsem duší, srdcem a vlastně celým tělem zapřísáhlý knihomol, kdykoliv vidím jakékoliv ničení knih, je mi smutno. Občasně bych dokonce některé jedince i vypleskala. Se svými knihami zacházím nanejvýš opatrně. Můžete se na to zeptat i Axii, protože té když jsem poslala svou sérii Elemental Assassin, nechtěla mi věřit, že jsem knihy opravdu četla, protože neměly nijak vážně poškozené hřbety (jde o paperbacky).

Čím to? Kdysi jsem totiž měla jeden paperback, který se mi nešetrným čtením nakonec celý rozpadl a vazba vypadala, jako by ji snad přežvýkala kráva. Od té doby jsem si řekla, že to svým knihám už nikdy neudělám. Nějak jsem se naučila knihu číst takovým způsobem, že se mi vazba příliš neničí a i když na ní nděky lze vidět ohyby, není to nic strašného. I z toho důvodu mě třeba mrzí, že z mých původních českých HP knih vypadávají stránky a vazba u čtvrtého dílu je naprosto rozjetá (jenže ona taková už bývala skoro od začátku, netuším, čím ty stránky k sobě lepili :D)

Pro mě je kniha můj kamarád. Nemám problém s půjčováním knih, jen když vím, že se mi v pořádku vrátí. Už se mi několikrát stalo – stejně jako nejspíš valné většině z vás – že se mi milovaná kniha vrátila v příšerném stavu. Mám ovšem co se knih jisté výjimky. Takového Mediátora a Harryho Pottera bych z ruky nedala. Své nikdy nenechávám na špinavých místech, když si je s sebou tahám k vodě, dávám si setsakra pozor, aby se mi nijak nepoškodily. A ano, jsem na své knihy dost háklivá.

Své knihy beru i jako dekoraci, ovšem v jiném směru, než za jaký se nejspíš dekorace považuje. Neseřazuju si je podle barev, podle žánrů, velikostí, mám ráda pestrost a líbí se mi, že knihovnu nemám podle posledního stylu, jaký teď víří světem. Přijde mi to někdy jako neorganizovaný chaos a ačkoliv jsem puntičkářská a svým způsobem dosti organizovaná osoba (čehož jste si dozajista už všimli), ta různorodost se mi líbí. Přijdou mi tak knihy i živější. Chápu, proč si je někteří umně přerovnávají a aranžují, mě to ale moc nebere. Stejně jako mi krvácí, když vidím návody a fotky toho, jak si z knih někdo vystříhal nějaký obrázek, aby měl skvostné dílo. Rozumím, když jsou třeba knihy staré a už pro ně člověk nemá jiné využití, že si s tím takhle vyhraje, ale kolikrát jsou takhle ničeny i úplně normální nepoškozené kousky.

Stejným způsobem mi třeba vadí vpisování nebo zvýrazňování v knihách (ve skriptech to tak neberu, to jsem měla jak omalovánky). V anglicky psaných knihách bych to pochopila, že si lidi prostě ta slovíčka potřebují napsat, rozmumím i tomu, že se někdo na autora naštve a potřebuje si do knihy poznamenat, kolikrát se upsal, byl přes čáru, nebo napsal naprosté koniny (jako Anya a poslední díl Smečky).

Pokud se budu zabývat časopisy, tak těch klasických módních nebo typicky ženských mi zase tolik líto není. I když mě momentálně Pevnost štve, taky bych si ji nerozstříhala, ani takové časopisy jako Enigmu, Historii, Epochu apod. K takovým časopisům se ráda vracím a čtu si zajímavosti. Noviny recykluju, ačkoliv občas si vystříhávám zajímavé knižní články nebo studie, protože mě to zajímá…

Já a knižní terorismus nejsme kamarádi. Vadí mi to, nelíbí se mi to a je mi těch knih líto. Rozumím však těm, kteří to dělají rádi, přece jenom je to věc a posouzení každého. Jak to vidíte vy?