Sladká políbení (88)

Týdenní meme hostované mnou.

Upozornění: Vybraný úryvek může případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Jana Oliver

Foretold

„Jak brzo odjíždíte?“ zeptala se.

„Za pět minut,“ řekl muž. „Nechoďte moc daleko.“

„Nebudu.“

Riley rychle sešla ze schodů a přeběhla parkoviště směrem k Beckovi.

„Je něco špatně?“ zeptal se a narovnal.

„Ty.“ Riley ho popadla za límeček, přitáhla si ho k sobě a políbila jej s takovou dávkou divokosti, jaké byla schopna. Do toho polibku vložila všechno, všechny své ryzí naděje, všechny své sny.

Když to skončilo, Beckovy oči zářily touhou. Rychle do sebe zhluboka nasáhl vzduch.

„Sakra, holka,“ zamumlal.

Teď měla jeho pozornost…

Riley mu opatrně límeček poupravila a pak vzhlédla do jeho hlubokých hnědých očí.

„Vzpomínáš, jak jsme poprvé přijeli do města a já ti řekla, aby ses mě pak zeptal, až bude po všem, jestli o tobě smýšlím jinak?“

Opatrně přikývl. „A smýšlíš?“

„Ano. Dej se dohromady a vrať se zpátky do Atlanty. Zpátky ke mně. Protože já to s tebou nevzdám. Já nemůžu…“ Hlas se jí zlomil návalem emocí.

Musí to vědět.

Riley se lehce dotkla svým čelem jeho, stejně jako to on udělal na hřbitově, její ruce lehce přejížděly po jeho pažích, cítila pod tričkem tvrdé svaly.

„Miluju tě, Denvere Becku,“ zašeptala. „Už dlouhou dobu.“ Pak odstoupila. „Teď je na tobě, aby ses rozhodl, jestli mě taky miluješ.“