Letní dumání 2 (4)

Čtvrtý článek druhého ročníku Letního dumání. Přidejte svůj názor a přečtěte si i další příspěvky. Pro blogery: Příspěvky do dumání můžete přidávat dole do linkovače. Ten bude otevřený až do konce září.

Historický fenomén

Historické seriály mám ráda. Už si ani nepamatuju, který jsem viděla jako první, ale docela živě si pamatuju, jak jsem byla zděšená ze všeho, co se dělo v Římu. Kdo mohl tušit, co přijde se Spartakem. Samí naháči 😀 Tu zadek, tu prso, tu dvě prsa, tu penis, tu celý naháč, svíjející se nahatá těla. Já a moje brada skoro u podlahy. Není divu, že se první série Spartaka stala v zahraničí tak oblíbenou… pak to šlo docela z kopce a tu poslední sérii jsem doteď neviděla.

Jestli mě to nějak pohoršuje? Já vám ani nevím. Teď je toho sexu, násilí, alkoholu, drog a dalších věcí ve filmech a seriálech tolik, že už se asi ani nemá cenu nad tím pohoršovat. Moderní tvůrci tam prostě chtějí narvat co nejvíce naháčů, protože sex prodává. Já kolikrát ty sexuální scény přetáčím, protože mě to nebaví, takže si v tom osobně nijak nelibuju. Někteří můžou namítnout, že se přece jen v minulosti kolikrát odehrávaly pořádné orgie, ale mně je to tak nějak jedno. Mě zajímá ten děj.

Pamatuju si, když začínali Tudorovci a jaký to byl hit, doteď jsem viděla jen dvě řady, myslím, protože pak už mě to nebavilo – zabili mou oblíbenou Annu a šlus. Ani sexy Henry Cavil to nezachránil, Jonathan R. Meyers mě spíše bral v Augustu Rushovi, než v tomhle seriálu. Tady jsem ho nesnášela. U Borgiových jsem viděla jen pár prvních dílů, než mě to přestalo bavit – nějak nejsem na Itálii dělaná asi, přitom mi přijde v reálu fascinující. DaVinciho jsem dosud neviděla a nevím, jestli se do toho mám pouštět. U Vikingů mám za sebou pár dílů, nějak jsem neměla čas to dokoukat.

Ovšem Hra o trůny, dámy a pánové. Přiznám se, že jsem knihy nečetla a nejspíš ani číst nebudu, vím, že je to hřích a je mi jasné, že jsou knihy daleko lepší. Ale nějak mě to neláká a upřímně obdivuju ty, co dokážou tak dlouho čekat na další díly. Snad je budete mít brzy. Každopádně první řada seriálu byla naprosto boží, než mi zabili nejoblíbenějšího herce… Od té chvíle to má pro mě nějakou sestupnou tendenci, nevím proč. Druhá řada nebyla vůbec špatná, ale ta třetí mě teda moc nebavila, ten závěr mi pak přišel spíše smutný, než nervy drásající a překvapivý. Moji nejoblíbenější postavou je Arya a co jsem slyšela, v knihách ještě stále žije, tak doufám, že celé to běsnění nakonec přežije. První sérii mám dokonce na DVD ten originál, druhou si musím koupit.

Nevím, jestli se mám pouštět do Bílé královny, protože mě mírně děsí to, co se dozvídám od Anyii, ale ta ty historické žánry ohromně žere, takže si vyhledává na Wikipedii i jinde, jak to ve skutečnosti všechno bylo, když se reálie seriálu oddalují od skutečné podoby – a že to dělají velice rádi, vždyť kdo by se rád díval na pupkatého Jindřicha VIII. Ale někteří fajnšmejkři beztak jo.

Jsou chvíle, kdy mi historické nepřesnosti v seriálech vadí, jsou chvíle, kdy mě to zase tolik netrápí. Nakolik jsou třeba Hry o trůny opravdu podle knižní předlohy neposoudím, protože jsem ji nečetla a chápu všechny fanoušky, kteří občas s hrůzou v očích pozorují, co jim to produkce přináší.

Už od základní školy mám dějepis ráda, na střední jsem z něj maturovala a psala třicetistránkovou semestrální práci na téma spojenectví VB, USA a Ruska. Kdysi jsem si myslela, že půjdu historii studovat, než mi mamka řekla, že se tím nejspíš neuživím, doteď velice ráda chodím do muzeí a na různí expozice, podívat se, jak kdysi lidi žili. Z návštěvy Osvětimi a Březinky jsem ještě několik měsíců poté nespala, protože doteď nedokážu pochopit, co všechno jsou si lidé schopni navzájem udělat.

Miluju televizní dokumenty, moc ráda se na ně dívám (a je mi docela jedno, o čem jsou, příroda, historie, konspirační teorie), mám ráda také válečné filmy a seriály. Na jednu stranu je mi líto, co všechno se kdysi dělo, ale bohužel je to součástí naší historie. Doufám, že mě osobně žádná taková tragédie nikdy nepotká, protože nevím, jestli bych byla dostatečně silná a dokázala vše přežít. Za to obrovský klobouk dolů všem, kteří to zvládli. Což mi tak bokem připomíná, že byste se určitě měli podívat na výborný článek o Bratrstvu neohrožených. Pokud jste seriál neviděli, doporučuju všemi dvaceti.