Fifty Shames of Syki (14)

Po delší době s dalším příspěvkem do vaší toliko oblíbené rubriky. Tak se hezky usaďte a přečtěte si tu hrůzu, na kterou mě přivedla Lusy. Zrovna je totiž v polovině psaní své nové knihy a má samé zajímavé představy…

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a knižní hot scény

Upozornění: Dnešní téma opět nedoporučuju mladším ročníkům. Znáte mě, všechno rozebírám otevřeně, proto bych nerada někoho pohoršovala.

Nejsme prudérní. Nebudeme se tvářit, že jsme žádnou perpnou knižní scénu nečetli. Nebudeme se dušovat, že jsme v životě neviděli ani necudná videa. Když se na nás v poslední době valí jedna reklama se sexuálním podtextem za druhou, musíme uznat, že sex prodává. Ať už se nám to líbí nebo ne.

Samozřejmě se to také začalo více odrážet i do knih. Můžete namítnout, že podobné a mnohem „pokleslejší“ knihy tu jsou přece už dávno – a máte pravdu – jenže teď se různé erotické knihy stávají pomalu vlastním brandem. Čím to je? Těžko říct. Podle mého je působících faktorů hned několik. Může jít o posun společnosti, může jít o literární vývoj, může jít o obyčejné lidské libido a bourání hranic… dosaďte si, co chcete.

Pořádná erotická literatura stojí a padá na pořádně provedených sexuálních scénách. O samotnou zápletku většinou ani pořádně nejde (čímž neříkám, že takové knihy nejsou, je jich naopak hodně, jen musíte vědět, po čem sáhnout), jako spíš o to horizontální tango. Ale i tango se musí umět. Proto narazíte na kvalitní kousky, i ty méně podařené.

Osobně mám ráda takové případy, kdy hlavní hrdinky nejsou naprosto naivní pipinky, které pořádně neví, co je to robertek. Možná nemusí být zase tolik sexuální náruživé, ale umí si o to říct. Vytáčí mě postavy, co jsou tak hloupé, že byste je radši přejeli parním válcem a ještě pro jistotu došlápli, jen aby zůstaly ležet. Takové, co přebíhají od jednoho k druhému, co si hrají na nedosažitelné, přitom jim jde jasně taky jenom o to jedno. Přiznejme si to, ženské umí být pořádné potvory – a nejenom ty knižní.

Když ženská (ojediněle chlap) umí napsat hot scénu tak, že se vám orosí i brýle, případně je vám tak teplo, jakobyste vylezly na vrch rozžhavené sopky (pro případ, že byste uvažovaly o harakiri), je to známka kvalitně napsané scény. Až je vám po dočtení líto, že něco podobného nemáte za sebou. I když je to pořád jenom kniha a v 80-ti procentech případů byste nejspíš nebyly ohebné jako preclík, nehledě na to, že dovést partnerku k vrcholu několikrát za noc je u hrdinů naprosto normální. Prostě to tak je. A na tomhle principu staví všechny úspěšnější kousky.

Není to ovšem jenom případ erotických knih. Podobný, i když zdatně lehčí, fakt se objevuje i v young adult knihách. Já vám nevím, ale nemám žádné iluze o tom, že by dnešní mládež nevěděla, co je sex. Zapomeňme na dobu, kdy mi bylo náct a pořádně jsem nevěděla, co se na co používá. Dnešní dospívající toho ví daleko víc. Jestli je to špatně nebo dobře, to si neodvažuju soudit. Možná to tak nevypadá, ale já jsem spíše stará škola, co si myslí, že by děti měly mít právo na normální dospívání, aniž by je něco výrazně ovlivňovalo – jenže to je utopie.

Vidím to například na blogových recenzích náctek, které se s vervou sobě vlastní pouštějí do erotických knih a pochvalují si, jak jsou bezvadné (valná většina však není). To si pak říkám, že jsem asi zase něco zaspala, protože tohle mi rozhodně normální nepřijde. Nehledě na to, že takovým recenzím ani za mák nevěřím. Ještě mám v živé paměti jednu blogerku, která kdysi o prvním díle Nočních lovců prohlásila, že je to porno a o půl roku později vychvalovala Padesát odstínů jako jednu z nejlepších knih, jakou kdy četla. A to nepřeháním.

Nedivím se, že se podobné věci začínají otiskovat i do young adult knih, ovšem s tím rozdílem, že tady jsou hlavní hrdinky spíše pipinky. Většina z nich se bojí s klukem něco mít, to jim ovšem nebrání v tom, aby o nich vlhce snily. Samozřejmě i v těchto případech existují knihy, v nichž si postavy na nic nehrají a o všem se mluví přirozeně a otevřeně, třeba knihy takové Kody Keplinger. Krásným případem budiž stále se odhalující Jacob, který prostě tričko na svém těle nesnese – k radosti všech jeho fanynek.

Zajímavý je určitě i mužský pohled na erotickou literaturu. Většinou jde totiž tak nějak mimo ně. Samozřejmě ji zaregistrovali a ze zajímavosti si i nějakou třeba přečetli, ale po většinou je nechává chladnými. Přece jenom je to v jejich fantasy knihách drsnější a tyhle ženské knihy jsou spíše slabým čajíčkem. To ale neznamená, že s radostí něco podobného své drahé polovičce nekoupí.

Jaký je tedy závěr této litanie? Vlastně asi žádný. Svých hot scén v knihách se jen tak nevzdám a doufám, že budu mít stále co objevovat, aby to byla ta pořádná sranda… a taky horko. Kdo potřebuje saunu?