Knihomolův rok 2012 – 2. část

Pokračujeme v odhalování mé knihovničky a všech knižních pokladů, které jsem kdy ukořistila. Dneska se podíváme na jednu část s knihami v češtině. Ve velké knihovně mám knihy vložené ve dvou řadách, takže jsem vždycky nafotila první řadu, pak druhou. Samozřejmě si dělám i jakousi pseudořadu na vršcích obou řad. Znáte to, potřebujete mít co nejvíc knih a místa máte málo, takže to strkáte, kam to jen jde.

První řada: První čtyři díly Kate Daniels, série, kterou naprosto zbožňuju. Čehož jste si už určitě všimli, pokud jste četli nějakou z mých recenzí. Jsem moc ráda, že jsem na ni narazila, chtělo by to více podobných sérií přeložených do češtiny, abyste se taky mohli potěšit. Pátého dílu se nemůžu dočkat, protože už z toho čtvrtého jsme byla v rauši. Měl by vyjít tento rok. Stejně tak jsem moc ráda za vydávání Nočních lovců. Sice mě mrzí, že jsem se v angličtině stále nedostala k pátému dílu, protože se mi tak nějak nechce, ale na třetí díl v češtině se moc těším. Líbí se mi, že Bones překladem nijak neztratil na přitažlivosti a má to stále ten správný říz. Znamení vlka končilo hodně zajímavě, akorát mám obavy z toho, čeho se dočkám v pokračování. Nejspíš se děj ubere směrem, který mě bude spíš štvát, jak se znám. Hot Boys mi dokázali pěkně rozproudit krev a napjatě očekávám pokračování. Chtělo by ho to bleskově! Má srdcovka Nebe, na jejíž druhý díl v angličtině se už třepu, ale furt se k němu nemůžu dostat. Velká škoda, že si české vydání budu moci zakoupit až tak pozdě, už bych je chtěla mít hezky postavené vedle sebe. Moje guilty pleasure Andělé čeká na svého nejmladšího bratřička… nebo sestřičku, nebo co to. Až zmerčím Zamilované anděly, budou moji. Mám pro tuhle andělskou sérii prostě slabost. Daniel je sexy jméno *wink wink*. Nedávno jsem si konečně dokoupila i poslední díl série Chaos. První díl byl úžasný a já chci vědět, jak to celé proboha skončí.

Pseudořada nahoře: Ten, kdo stojí v koutě je silně emotivní a myšlenkami hluboká kniha, na kterou musíte mít tu správnou náladu, abyste ji dokázali patřičně ocenit. I když jsem podle filmu věděla, co se dělo, stejně jsem si pobrečela. Andělé noci je další moje srdcovka, u níž nechápu, že jsem ji v originále ještě nedočetla. Spíš se bojím toho, že to skončí. Je obrovská škoda, že se nejspíš dalších dílů nedočkáme, čtenáři bohužel nedokážou ocenit kvalitnější čtivo – alepsoň ve srovnáním všeho toho, co se na nás v young adult žánru valí. Možná tomu i trochu nepomohl český překlad, ale na druhou stranu je to série, která je psaná i v originále drsnějším stylem a rozhodně si nebere servítky. Vážně obrovská škoda. První kdysi vydaný díl Stopařů jsem zhltla poměrně rychle a ještě jsem se u toho dobře posmála. Protože ten překlad vás zabije a zabijí vás i některé hlášky. Jsem zvědavá, jak se bude série tedy jmenovat teď, když se Ikar rozhodl ji znovu vydat. Hlavně mě zajímá, jaký bude překlad. Ono se i mistr tesař někdy utne, viz moje sestřenka, které jsem knihu půjčila a která jméno Julián Makedonský četla jako Chulián… a já že furt, jaký Chulián proboha… Ještě sombréro na hlavu a jedem do Mexika 😀 Série Padlí andělé je úžasná! Naprosto odlišná od všech podobných sérií, které jsem četla. Za což jsem vděčná. Netuším, kdy se dostanu k třetímu svazku, ale snad brzy. Sice mi z CooBoo zatím na email neodepsali, ale tak vždycky si ji můžu koupit, že. I když bych na ni raději napsala recku pro nakladatelství. Protože recenze na recenzní výtisky mě víc nutí si knihu přečíst brzo, abych měla splněno a já se tak konečně dostanu k nějaké té výseči knih, co si chci jednou přečíst. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti mě ohromně nalákal nejen svou obálkou, ale i taky pořádně děsivým trailerem. Hvězdný prach miluju jako film a tuhle knihu s filmovou obálkou se mi podařilo ukořistit někdy v Praze.

Druhá řada: Ze série Kronika prokletých zaklínačů jsem dosud četla jenom první díl. A tak trochu mě štval. Druhý díl jsem si koupila, ale pořád jsem jej nečetla, třetí zatím nemám, ten si musím dokoupit. Na filmové zpracování jsem zvědavá, láká mě daleko víc než Nástroje smrti. Orel Deváté legie je výborný film, opravdu výborný. A já jsem ráda, že jsem četla i knižní předlohu, protože mi toho hodně vyjasnila. U série Les rukou a zubů si chci pořídit třetí díl a pak se do četby pustím najednou. Na Ještě než umřu sbírám odvahu, protože vím, že si pobrečím. U Prororoctví sester si musím koupit třetí díl. Ani nevím, proč jsem si sérii začala kupovat, když jsem první díl četla v angličtině a už tehdy mě vytáčel. Jop, jsem tak trochu cvok. Whatever. Totéž platí i u Zavrženého. První díl je strašná kopíračka, říkejte si co chcete a já vím, že je vás tu hodně fanoušků série, mně se celá série zdá naprosto mimo (což zase většina lidí tvrdí o Andělích u Lauren Kate, že… no každý máme něco). Třetí díl byl neskutečný fail teda. Musím si koupit ještě ten čtvrtý, abych to měla kompletní. Víte, že jsem normálně už zapomněla, že mám oba díly série EON? Já myslela, že jsem si ten druhý nekoupila. Musím tu četbu honem dohnat. No a nakonec řady mé oblíbené Odstíny života, které jsou velké jako kráva, takže je nemůžu šoupnout do přední řady, jelikož by mi na nich nedržely pseudořady knih nahoře. A mám ji i s podpisem! Muhahááá! Není to tak dávno, co jsem na GoodReads četla docela ošklivé statusy na adresu téhle knihy. Přišlo mi to dost přestřelené, nemístné a vyloženě povrchní. Jop, každý čas od času do nějaké knihy nebo autora rýpeme, proč ne. Ale když jde o českého autora, kterého máme navíc v přátelích, tak je to už na pováženou (a rozhodně to svědčí o pokleslém charakteru). Hlavně mám někdy pocit, že si někteří recenzenti či čtenáři ani neuvědomují, že nekteré knihy třeba autoři psali v devadesátých letech, anebo je psali výrazně mladší a teď by to celé napsali třeba jinak. Vidím to jak u názorů čtenářů, tak u recenzí na blozích. De facto tohle neuvědomení souvisí v blogovací komunitě pomalu se vším (včetně rozhořčených výkřiků nad změnou politiky recenzních výtisků – někteří blogeři totiž neuvažují nad tím, že si ošklivým a sprostým vyjadřováním častokrát zavřou dveře jinde, protože ve skupině nejsou sami, ale jsou tam také nakladatelé, knihprodejci, spisovatelé – všichni ti, kteří jim knihy poskytují zadarmo výměnou za recenzi… někdy by nevadilo, kdyby byli blogeři výrazně skromnější a ne maximálně rozežraní).

Pseudořada nahoře: Stíny Londýna, jéééj, furt jsem to nečetla. Damn it! Jsem zvědavá kdy a jestli vyjde i druhý díl, ale snad jo. Ke Smrtícímu polibku jsem se taky ještě nedostala, člověk by řekl, že se flákám, co? A přitom tady přibývá pořád něco. Glee mám jako seriál hrozně ráda, ale kdoví proč jsem si zbývající dva díly knižní série ještě nedokoupila. Žena v černém byla jako film úžasně děsivá, jako kniha taky, i když se plno věcí událo jinak. Nick a Norah byl jedne obrovský fail. Do té doby jsem netušila, že se mi může nějaká kniha takhle při čtením znechutit. Howlův putující zámek je jako anime film úžasný, zatím to na pokračování českého vydání nevypadá a je to náramná škoda. Prokletí ohně mám rovněž s podpisem a jsem ráda, že jsem se seznámila i s autorkou. Moc se těším na její další knižní počin. Šíp v zádech také obsahuje podpis autora a mě až teď trklo, že jsem se vlastně chtěla poohlídnout po pokračování. První díl se mi líbil. K Vějíři jsem se loni doatala vůbec poprvé, přestože vím, že u nás už nějaký ten pátek vychází. Ohromně se mi líbil, doufejme, že se dostanu i k dalšímu číslu s podobně nádhernou obálkou. Černobílý svět jsem prvně viděla jako film a jsem za to ráda, protože pak pro mě byla ssamotná kniha lepší. Ukolébavka mě překvapila tím, jak je hrubá. Myslela jsem si, že bude tenčí. Ještě si musím pořídit Poslouchej!. Upíři z Morganville mě baví. Tedy alespoň první ídl mě rozhodně bavil. Ano, je to poměrně naivní, ale taky se podívejte, kdy s tou sérií autorka začínala. Na druhý díl se vážně těším. No a nakonec útlounká knížečka, která tam bohužel nejde vidět, protože jsem to celé vzala z nějakého blbého úhlu – řeč je o Hladových přáních, rovněž s podpisem.

První řada: Upíří polibky jsou krásnou odpočinkovou upířinou, co si na nci nehraje a prostě je maximálně jednoduchá. Nedávno jsem si dokoupila třetí díl. Králova řeč mě okouzlila jako film, na knihu si musím udělat čas. Když už mluvíme o jednoduchosti, Zář je zase maximálně naivní. Nejspíš proto jsem se ještě nedostala k četbě druhého dílu. Roztomilé malé lhářky jsou brilantní série, u níž můžete skvěle relaxovat. Ani Hra lží se nenechala zahambit a já netrpělivě vyhlížím pokračování. Třetí díl série Luxus si musím teprve pořídit. U téhle série miluju obálky, modelkám závidím nádherné šaty, je mi ale jasné, že bych v nich těžko mohla chodit 😀 Mám ráda seriál Sběratelé kostí a když přišla řeč na její young adult sérii Viráti, řekla jsem si, proč ne a nelitovala jsem. Musím si pořídit ještě druhý díl. Vím, že se mě někdo nedávno ptal, jestli napíšu recenzi i na druhý díl Inkarceronu. No časem ano, doma knihu už mám. Totéž, co potkalo Andělé noci, potkalo i Jezdce času. Obrovská ztráta. Miluju cestování časem a mrzí mě, že se dalších perfektních dílů nedočkám. Co lidi sakra čtete, že to nekupujete? 😀

Pseudořada nahoře: Překvapilo mě, jak je Cassie Palmer hutná série. Je to příběh, u kterého musíte pozorně číst větu za větou a opravdu se na to soustředit. Problémem pro někteér můžou být široké a dlouhé odstavce i ten obrovský příliv informací, ale já jsem si to užívala. Maximálně. Úžasně vystavěný svět a sympatická hrdinka. Denníky Carrie B. se konečně dostaly i na televizní obrazovky. Zatím jsem viděla první dva díly seriálu a opravdu se mi líbil. První díl knižní série taky stál za to. Nástroje temnoty jsou výborný historická detektivka. Napjatě očekávám durhý díl, i přesto, že mi ten první dal při čtení zabrat. Po čem ženy touží je skvělá relaxačka od ženy, pro ženy a o ženách. Mrtví neznají klid jsem nedávno dočetla a jsem stále ohromená. Výborně napsané a podchycené vyprávění. Určitě si knihu pořiďte. Na Kruh se stále chystám.

Druhá řada: Ano, mám doma i Bratrstvo černé dýky. Ne, ještě jsem nečetla ani jeden díl. Jak je to možné? Normálně, jsem Syki 😀 Ještě jsem si pořád nekoupila poslední díl, nebo dva? Já nevím, kolik mi toho chybí. Ale mám i průvodce! Prý mě ale ten český překlad a Prčice zabijí. Mám i autorčiny Padlé anděly, teda první díl. Zbytek musím dokoupit. Ano, taky mám první díl série Čísla a Podzemí. Dál jsem se nějak nedostala.

Pseudořada nahoře: První díl Kroniky železného druida, milého překvapení na našem knižním trhu. Ještě jsem nečetla, ale chystám se, i ke koupi dalšího dílu. Alex Craft vypadá na další skvělou sérii a já se nemůžu dočkat druhého dílu. Harper Collins se mi taky líbí, duchařiny já ráda a třetí díl mě prý odrovná. Původní trilogie Tajného kruhu, kterou jsem ještě nedočetla. Také první díl Čisté krve, na druhý díl jsem zvědavá. Má to poměrně hot obálky, co říkáte? Kompletní Temné vize i Lovkyně snů. Obě série se mi líbily. Obě mají něco do sebe.

První řada + pseudořada nahoře: Tady to vezmeme trochu hopem, protože tady je těch knih hodně. Většinou jde o knihy z mého dětství a dospívání, různé slovníky, kuchařky, průvodce apod. Mám tak i Průvodce světem Pána prstenů. Pár knih se série Hádanka, kompletní sérii Kamarádky, kterou jsem si jako malá koupila za ušetřené peníze na knižním jarmarku. Je tam také několik dívčéch románků, knih Witch, myslím, že i něco o akvazŕijních rybičkách. Ty jsem kdysi dávno ve svých telecích letech měla… až do chvíle, kdy se z nich stali kanibalové a začali požírat jedna druhou. Kdo by to býval tušil, když žrát dostávali pravidelně a všechno bylo krásně čisté a přesně tak, jak m ito radili. No né, já mám kanibaly. Teda měla jsem. Vidíte tam ty recpety? Na kuchařky si potrpím, moc ráda vařím a zkouším nové věci.

Druhá řada + pseudořada nahoře: To růžové jsou svázané staré komiksy Disneyho, strašně ráda jsem si je kdysi čítávala. 50 let Gymnázia Karviná, letos by to mělo být už 60, myslím… nebo tak nějak. Bohové a hrdinové antických bájí je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Miluju antické Řecko a Řím. Proto jsem taky kdysi dostala naučné knihy o Římu, Řecku a Egyptě. Miluju hostorii, kdysi jsem ji chtěla studovat. Hele, další akvárium a Ruční práce. Jsem manuálně poměrně zručná a dokážu si poradit, jako dítě a dospívající jsem strašně ráda něco vyráběla, z jakéhokoliv materiálu. Kdybych se tomu možná věnovala víc, mohla ze mě být i umělkyně, docela mi to šlo a moje výrobky ještě pořád žijí 😀 Dějiny světa v souvislostech je skvělá kniha. Pak tam mám nějaké ty dívčí románky a několik dílů Dívek v sedlech. Výborná série, která má momentálně kolik… snad 30 dílů? Netuším, ztratila jsem přehled. Kdysi jsem i jezdívala na koni, kde jen ty časy jsou. No a nahoře opět různé „odborné“ publikace z různých žánrů a koutů. Grafila, programování, redakční systémy, sebevzdělávací knihy i knihy ke škole, kousky, které jsem od někoho dostala na později i můj záchvěv obnovy mých driving skills, který skončil dřív, než vůbec začal. Čtyři roky mám řidičák a mé jízdy po získání řidičáku můžete spočítat na prstech jedné ruky. Pirát silnic hadra!

První řada + pseudořada nahoře: Zase Gymnázium, zpěvníky, na které nedám dopustit, další vzdělávací knihy. To jsem ale chytrá holka, co?! Jen to někdy není poznat 😀 Ohromné slovníky, kterými by se dalo zabít. Nedávno jsem si říkala, že bych měla oprášit svou španělštinu, protože stojí za prd. Knihy pro průzkum ke psaní mé knihy, průvodce po místech, kde jsem byla i kam se chystám. Pak jakési přílohy z Pevnosti.  Nahoře opět kuchařky. A pár knížeček v rádoby kůži plné citaců, veršů a životních mouder.

Druhá řada + pseudořada nahoře: A ano, tady přichází část s encyklopediemi, různými vzdělávacími knihami a knihami pro ruční práce. Miluju encyklopedie. Škoda jen, že jich nemám víc. Ale neměla bych je kam dávat. Stačí že máme jako rodina v obýváků hromadu různých encyklopedií. Pro mě je osobně encyklopedie nejlepší druh knih. Ta hravě strčí do kapsy všechny young adult, adult, upocené vlkodlaky, krvežíznivé upíry a další verbeš. Encyklopedie! Vždycky mě bavilo dozvídat se nové věci a zajímavosti. I v televizi ráda a často sleduju různé dokumenty. A nahoře opět vzdělávací knihy z informatiky nebo marketingu. Ty bílé knihy, které moc nevidíte, to jsou tzv. fotoknihy, co jsem si vytvořila ze svého cestování. Mám tam Velkou Británii i USA, k vícero jsem se nějak nedostala, protože to žere čas i peníze. Ty malé knížečky jsou tase různé jazykové cosik a průvodci.

Uff, byla to fuška! A přitom je to jenom jedna část. Všem, kteří došli až ke konci, děkuji i gratuluji. Za komentář budu ráda, určitě mě potěší. Příští týden u pokračování…

P.S.: Kdybyste našli chybičky, přepisy a tak dále, kašlete na to. Už se mi to nechtělo po osbě kontrolovat.