Posuď knihu podle obalu (96)
Název knihy: Smlouva s AdamemAutor: Jitka Volfová
Datum vydání: duben 2013
Česká anotace: Prvotina české autorky, která zůstává skrytá pod pseudonymem, a zároveň první díl z plánované trilogie, v němž je vykreslen rok sexuálního zasvěcování mladé učitelky, jež ve své naivitě a okouzlení sexem podlehne otci svého žáka. Autorka zároveň barvitě vykresluje i rodinné vztahy a sexuální příhody jejích dvou kamarádek.
Můj názor: Na tuhle knihu jsem narazila naprostou náhodou, když jsem si prohlížela ediční plán Mladé Fronty. A když už teď u nás zažíváme erotický boom, co bych na ni neupozornila. Třeba nebude špatná. Docela legrační je, že podtitul u anotace zní „Padesát odstínů po česku“ a prý se někde dokonce psalo, že kniha vznikla jako fanfiction právě k Pasedáti odstínům šedi… no co já vím. Ani nevím, jestli si knihu pořídím a přečtu. Ani tu Obnaženou ještě pořád nemám za sebou (ano, Axio, já vím, já se k ní brzy dostanu! a rovnou si koupím i druhý díl :D) Každopádně tohle je meme o posuzování obálek a mně se ta obálka svým způsobem líbí. Sice mi přijde mírně podivné, že je na ní napsáno tak velkým písmem EROTIC a k tomu ještě ta hvězdička, což mi evokuje hvězdičku na TV Nova po desáté hodině (a taky vzpomínku na dětství, když se hvězdička objevila, mamka mě hnala do postele… i když tu hvězdičku nechápu, když kolikrát dávají dopoledne větší krváky a čuňačinky než pak večer – logika stranou). Možná by to bez toho nápisu EROTIC bylo i lepší, ale líbí se mi celková kombinace barev. Mám ráda černou a růžovou, do toho ještě bílá a nohy v děrovaných punčocháčích asi mají působit vzrušivě. No nevím, já nejsem chlap… a pochybuju, že by si knihu chlapi kupovali, že. Možná i ženská se při koupi bude cítit blbě, když s takovou knihou přijde k pokladně. Znáte ten pocit. Pak přece všichni ví, co čtete! Ale na druhou stranu se musí uznat, že Padesát odstínů s sebou přineslo i něco dobrého. Začíná se k nám dostávat také zahraniční erotická literatura pro ženy a i když se ještě pořád objeví nějaký pohoršený pohled, už to začíná společnost akceptovat. Zrovna ve čtvrtek jsem v knihkupectví potkala paní, která si přišla vyzvednout objednaný výtisk druhého dílu (a to nemluvím o tom stohu dalších druhých – i prvních – dílů, které i v tom našem malém knihkupectví byl).
Bez toho „vodoznaku“ by to vypadalo o 100% lépe, takhle už to nedává žádný prostor pro představivost.