Knižní doupě slaví 2. blogové narozeniny!

Tak a je to tady… Ani pořádně nemůžu uvěřit, že to jsou už dva roky, co jsem se do knižního blogování pustila naplno. Už si tak nějak připadám i stará – a to ne jenom díky délce mého blogování. A to je mi jenom 23! To v lednu na mě při narozeninách asi půjdou mdloby, až si udělám další zářez 😀

Je zvláštní, že si ještě stále pamatuju své úplné začátky. Úzkou komunitu knižních blogerů, kde se všichni znali alespoň online a kde ty přátelské vztahy byly rozhodně na lepší úrovni, než je tomu v poslední dobou. Všechno s sebou přináší něco dobrého a něco zlého. Stejně tak jako v životě. Jen se to nesmí přehánět.

Uff, za ty dva roky jsem se toho hodně naučila. A určitě jsem se od svých začátku zdokonalila v psaní svých recenzí či názorů na knihy. Vymyslela jsem celou řadu projektů, na některých z nich se podílela i s jinými blogery, snažila jsem se vždycky přicházet s něčím novým, neokoukaným a inovovaným. Snad se mi to z větší části povedlo, jinak bych neměla tolik věrných čtenářů.

Blogování pro mě vždycky bylo radostí. Způsobem relaxace. Chvílí, kdy jsem všechny své knižní myšlenky ze sebe prostě vypsala. Něco, co jsem milovala, ale někdy také nesnášela až do morku kostí. Něco, co mě dokáže spojit s lidmi i z druhého konce republiky, s lidmi, které třeba nikdy nemusím na živo vidět,  s lidmi, o kterých se třeba ani nikdy nedozvím, že můj blog vůbec čtou.

Kromě hromádky škarohlídů jsem se seznámila s báječnými lidmi, s nimiž pravidelně udržuju kontakt. Ať už to jsou blogeři, čtenáři, knižní nadšenci, či zástupci nakladatelství a eZinů. Bez nich bych si neužila tolik vtipných chvil, kdy jsme společně rozebírali jen takové věci, které pochopí správný knihomol. Řeknu vám, že cestování s knihomolem v cizí zemi, je něco úžasného 😀 Anya je toho zářným příkladem. Tolik legrace jen u prolézání knihkupectví jsem už dlouho nezažila. A to jsme prosím pěkně rádoby dospělé ženské!

Nesmím zapomínat na své čtenáře! Chtěla bych vám znovu poděkovat za to, že sem chodíte a komentujete. I když je pravda, že od doby, co jsem se vrátila, mi články pravidelně komentuje jen hrstka statečných. Doufejme, že se váš počet časem zvýší. Jsem za každého z vás vděčná a snad se mnou zůstanete i nadále! Myslím, že mě za ty dva roky už znáte a víte, co ode mě čekat. I když o stereotyp mi nejde, proto ty různé akce, projekty, články, přehledy a tak vůbec.

Slíbila jsem vám před svým odjezdem konečně nějaké ty knižní srazy, na nichž se ukážu. Inu, první bude tuto sobotu v Olomouci, kam máte možnost přijít. Zatím jsme tedy oficiálně nahlášené 4 holky. Byla bych ráda, kdyby se vás dostavilo víc. Pokud mě teda chcete vidět v mé škaredosti 😀 A taky tam bude Lusy Adams – se kterou věčně (ne)píšu knihu – a Anya – ta vám povykládá samé pikantnosti o našich trapasech při cestování. Přihlásit se můžete tady. Když nebudete moci, nevadí. V plánu mám další sraz, tentokrát v Ostravě. Ještě nevím kdy, ale brzo. Snad se nás tam sejde víc Slezanů 🙂 Plus Brno je taky v plánu. A časem nejspíš i ta Praha. Šla by i Opava či Zlín. Dál za Prahu by to pro mě už nejspíš byl problém.

Já vím, že nejspíš čekáte na tu zmínku o soutěži, abyste mohli zkusit své štěstí. Možná jste jen skočili přímo na konec článku, protože se vám ty bláboly ani nechtěly číst. Ale asi vás zklamu. Pro soutěž si vyhradím článek zvlášť… očekávejte jej ještě dnes!

Přeju nám všem do dalšího roku Knižního doupěte, aby nás všechny to čtení knih bavilo a aby mě bavilo stále o nich blogovat 🙂