Top Ten Tuesday (13)

Tohle meme má na svědomí The Broke and the Bookish. Úkolem je každé úterý sestavit top deset věcí souvisejících s knižním světem. Tentokrát překočím na téma, které mě zaujalo více než to, které by dneska mělo být. Já si vůbec tak nějak skáču 😀

~ Top 10 knih, u kterých doufám,
že je lidé budou číst i za 30 let ~

1. Harry Potter (J.K.Rowling)
Myslím, že tímhle výběrem nikoho nepřekvapím. Pamatuju si, že v době, kdy vyšel poslední díl série, se o knihách mluvilo v souvislosti s budoucím rozšířením povinné školní četby. Nemusím vám říkat, jak moc pro mě tahle série znamená a jak velký kus životazaujímá. Vždycky budu mít pro HP slabost a budu chtít, aby si ji jednou mé děti přečetly. Je to série, která bude oblíbená i v budoucnu, protože je prostě skvělá.

2. Pán prstenů (J.R.R.Tolkien)
Tohle je základ všech fantasy, tedy alespoň podle mého názoru. Tolkien dokázal stvořit něco úžasného, na čemž stavila většina jeho následovníků. I když jsem z knih nebyla tolik unešená jako jiní, myslím si, že jde o úžasné dílo, na které by se rozhodně nemělo zapomínat.

3. Pýcha a předsudek (Jane Austen)
Moje klasická oblíbená romantika. Pořád mě udivuje, jak dokázala Austenová na svou dobu napsat takové dílo (či její jiné kousky). Pýcha a předsudek bude už navždy mou nejromantikou ze všech. Myslím si, že od Austenové by se mělo hodně nynějších autorek romancí učit. I tady byl jakýsi pomyslný milostný trojúhelník, ale je zajímavé vidět, jak si s ním autorka poradila. A nikdo si přitom nemusel svlíkat tričko a ukazovat svaly.

4. cokoliv od Shakespeara
Nejsem si jistá, jestli jsem to tady na webu někdy zmiňovala, ale Shakespeare je můj nejoblíbenější spisovatel – muž. Ať už je opravdu autorem všech svých děl anebo ne, nemůžete mu upřít úžasnost. Nejradši mám jeho komedie. Líbí se mi, jaká témata používá a jak si s jednotlivými postavami hraje. Z dramat mám nejraději Hamleta. Jsou v něm takové názory a myšlenky, kteréve vás vyvolávají otázky. Naopak nejsem zastánkyní jeho Romea a Julie. To mě nikdy nebralo. Shakespeare prostě musí přežít i do budoucna.

5. Komu zvoní hrana (Ernest Hemingway)
Pamatuju si, když jsem knihu četla poprvé a nebyla jsem zrovna nadšená z toho, že mám číst něco dalšího od Hemingwaye. Jeho Stařec a moře mě vůbec neuchvátil a španělská válka mi zrovna moc neříkala. Ale kdoví proč jsem se do knihy tak zažrala, že jsem po dočtení byla naprosto paf. Ostatní by možná vychvalovali Starce a moře, já ale právě tuhle knihu. A rozhodně bych chtěla, aby si ji lidé přečetli i za těch 30 let.

6. Babička (Božena Němcová)
Nejlepší česká kniha vůbec. Vzpomínky na dětství a na lásku ke své babičce, společně s vlivem lidí z okolí. Tohle je knížka, kterou člověk pochopí až v pozdějším věku, nemyslím si, že ji v dětství dokážete patřičně ocenit. Já ji tedy brala jinak. Babička by určitě měla přetrvat i do budoucna, protože jde o český skvost.

7. Farma zvířat (George Orwell)
Vždycky mě děsilo, jak ve své knize dokázal Orwell úžasně charakterizovat tehdejší Rusko. Hodně ldií vyzdvihuje jeho knihu 1984, já Farmu zvířat, protože tehdy jsem si naplno uvědomila, o čem vůbec komunismus byl a jaký měl dopad na lidi. Doufejme, že my nikdy žádnou totalitní nadvládu nezažijeme… možná proto si nevážíme toho, co máme a jsme rok od roku rozežranější a rozežranější. Farma zvířat mi kdysi otevřela oči a ty zůstaly otevřené. Skvělá kniha, která by měla přetrvat.

8. Spalovač mrtvol (Ladislav Fuks)
Další dílo, které mě při četbě i ve filmové podobě příšerně děsilo. Hlavně tím, jak reálně vyznívalo. Řeknu vám, že si nedokážu představit, jaké hrůzy musely vnitřně lidé tehdy prožívat a jak se to pak odrazilo na jejich chování. Můžeme moralizovat a vášnivě diskutovat o tom, jak bychom se na jeho místě zachovali my, ale dokud se do podobné situace nedostaneme (a to se snad nedostaneme nikdy), těžko říct, co bychom udělali. Děsivé. Teď, když to píšu, jsem si shodou okolností vzpomněla na Zlodějku knih, kterou prohlašují za světový bestseller. Právě kvůli knihám, jako je Spalovač mrtvol, nikdy neřeknu, že je Zlodějka knih tak skvělý kousek, ze kterého by si ostatní měli brát příklad. Existují totiž mnohem lepší a reálnější knihy.

9. Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)
Nejsem fanoušek Remarquea, přesto musím uznat, že jeho knihy jsou jedny z nejlepších, jaké jsem kdy četla. Je zajímavé sledovat, jak některé knihy odrážejí autorův život, jeho životní příběh, jeho zážitky, jeho zkušenosti. Řekla bych, že právě tohle moderním knihám chybí. Většina z nich je totiž spíše povrchního charakteru, kdy autoři píšou spíše pro slávu a pro zisk. Málokdo už píše jen z radosti. Logický vývoj událostí, přesto do jisté míry smutný. Remarque napsal úžasné, syrové a až děsivě reálné knihy, až si člověk říká, jak je možné, že se z toho někteří lidé nezbláznili.

10. Jak je důležité míti Filipa (Oscar Wilde)
A nakonec trochu odlehečení. Oscar Wilde je mistr vtipu, tedy, alespoň v této knize. Dokázal úžasně vykreslit typické smýšlení britské společnosti takovým způsobem, že vám to jinak nedá a prostě se musíte smát. Skvěle vyšperkovaná komedie, která by neměla být zapomenuta. Existuje také vynikající české zpracování, které občasně bývá i v televizi.