Kouzlo pohádek (2)
Já a Šípková Růženka
Pohádku o dívce, která se díky píchnutí o vřeteno (anebo o trn), propadne do spánku, z něhož ji probudí až polibek udatného prince, jsem milovala hlavně díky tomu magickému polibku. Proto jsem si kdysi myslela, že jsou „pusinky princů“ magické a dokážou dokonce léčit. Vždycky mě fascinovalo, že celé království spalo, až zarostlo a pak jej objevil princ, který všechny zachránil. Už tehdy jsem tak nějak fandila záhadám a hrátkám s časem 😀
Verze pohádky
Teď si nejsem jistá, kolik těch verzí pohádky vůbec znám. V jedné verzi je to zlá sudička, jindy zlá sestra, někdy se Růženka píchne do prstu o trn, jindy o vřeteno kolovrátku – ještě znám jednu, ale na tu změnu oproti známé verzi si teď nemůžu vzpomenout, tam bylo něco jiného s princem.
Filmová podoba pohádky
Celkově znám 4 filmové verze této pohádky. Mou nejoblíbenější verzí pohádky je ta naše česká, která je něčím prostě kouzelná.
V Jak se budí princezny byla zamilovaná do Hrušínského a strašně jsem fandila Menšíkovi. To byl správný sluha, i do té medvědí kůže pro něj vlezl. Chudák pak nedopadl moc dobře 😀 Ale skvělá česká pohádka, skvělá hudba.
Jako milovník Disneyho klasiky znám samozřejmě i Šípkovou Růženku. Tahle čarodějnice mě vždycky děsila a u prince se mi moc líbilo, jaké má vlasy. Jediné, co mi vadilo, bylo, že jsem Růžence při zpěvu v těch výšinách nějak nerozuměla a pak jsem si zpívala své vlastní verze 😀 Sudičky s vlastními oblíbenými barvami byly vážně roztomilé.
>Vzpomínám si, že jsem krom té klasické Grimmovské Růženky četla ještě jednu verzi od Charlese Peraulta a ta je úplně jiná. Pokud si to dobře pamatuju, vystupují tam dokonce obři a chtějí si uvařit prince k obědu 😀 A znám ještě filmovou verzi, která je koprodukční – francouzsko-německá nebo tak nějak, kde je dáno, že princezna se probudí až přesně za sto let polibkem, dřív trny prince dovnitř nepustí. A ta byla moc pěkná, vysílali ji každé Vánoce, ale letos jsem ji v programu zatím nenašla.