Vánoční řetězovka (1)

Těch vánočních projektů je obrovská hromada, vážně obrovská – a to jsme ještě s Abyss nepublikovaly ten náš…Uff. Dnešním dnem se rozjíždí také Vánoční řetězovka, kterou má na svědomí Sue. Principem tohoto speciálu je každou adventní neděli zodpovědět 5 vánočních otázek. Většinou se sice snažím dělat knižní meme, když už mám ten knižní blog, ale rozhodla jsem se vám o sobě něco víc prozradit (když už dostávám tolik kladných ohlasů na ne zrovna úplně knižní meme – Nejděsivější NEJ). Ale teď honem na otázky a odpovědi…

I když se říká, že Vánoce jsou svátky klidu, pro mě jsou to spíš svátky shonu 😀 Na řadu přichází velký úklid, pečení cukroví, zdobení stromečku, kupování dárků a tak dále a tak dále. Nejradši ze všeho mám na Vánocích právě to zdobení stromečku. Vždycky po nazdobení si pak zapneme světýlka a na chvilku si sedneme. Hned v závěsu za zdobením je nakupování dárků. Strašně ráda někomu něco kupuju. Jo a svařák… a vánoční trhy… hmmm, už aby to bylo tady.

Těch je hodně a nevím, jestli si zrovna na všechny teď vzpomenu. A jak to u nás vypadá na Štědrý večer? Hezky se oblečeme, pak přijde na řadu klasické rozkrajování jablíčka, házení střevícem, zapálené svíčky v ořechových skořápkách pustíme na vodu, zapneme vánnoční koledy, na stole svítí svíčky. Celý stůl je obložený jídlem, talíř navíc pro návštěvníka, pod ubrusem peněženka s pěnězi, abychom se měli dobře, pořádná klasická houbová polívka, domácí bramborový salát a k tomu rybí filé a kapr, oplatky s medem, sfoukávání svíček, a když zazvoní zvoneček, sedneme si před rozsvícený stromek, pustíme další koledy a postupně si rozdáváme dárky. Po rozbalení dárků si pustíme televizi a díváme se na Tři oříšky pro Popelku, nejkrásnější vánoční pohádku. A pak tak po různu. Kdysi jsme ještě jako děti chodili i na večerní sjíždění kopce, nebo pouštěli prskavky. Teď si spíš vezmeme telefon a voláme celé rodině a popřejeme si hezké Vánoce.

Já vám ani nevím, nejspíš docela dlouho. Mám velice bujnou představivost a i na toho Mikuláše jsem veřila. V dnešní době je velká škoda, že jsou děti popletené ze Santa Clause.

Uh, kdysi jsem samořejmě Ježíškovi psávala dlouhé dopisy, co bych chtěla dostat a když jsem je pod stromečkem našla, byla jsem samou radostí bez sebe. A teď? Teď je mi to celkem jedno. Jsem vděčná za všechno co od někoho dostanu. Vždycky jsem překvapená, když tam uvidím něco, co jsem nečekala. Ale v dospělosti je to už prostě jiné. To se většinou rodiče ptají, co bychom chtěli dostat, takže zase tolik překvapení není. Anebo rovno udostáváme peníze, ať si koupíme, co chceme. Až budu mít děti, zase to bude mít to kouzlo.

Lego! Bože, Lego! Pamatuju si, že jedny Vánoce jsme se ségrou dostaly takové lego piráty, které nejspíš bylo určeno pro kluky, ale jak my jsme si s tím vyhrály! Ještě pořád ho máme 🙂