Čtvrtý příspěvek do podzimního děsivého meme. Pokud se do něj chcete také zapojit, podívejte se na tuto stránku.
5 děsivých snů
Nevím, jak jste na tom vy, ale já strašně ráda spím 😀 A protože je má představivost opravdu bujná, mám i hodně snů – většinu z nich si totiž pamatuju.
Řekla bych, že můj nejděsivější sen se týká toho, že zůstanu na celém světě sama. Bez rodiny, bez přátel, bez kohokoliv, kdo by mě měl rád. Jsem dost společenský člověk a jsem ráda mezi lidmi, ráda si povídám, ráda poslouchám, bavím se… Být sama by pro mě byla hrůza.
Takové mám vždycky, když vidím nějaký násilný nebo jinak akční film, kde se někomu ubližuje nebo někdo bojuje o život. Ve spánku si přehrávám jednotlivé události a já sama jsem jejich účastníkem. Stejně tak to mívám i u knih, pokud si před spaním čtu něco, co bylo nějak násilné nebo vůbec děsivé.
Tohle je asi můj nejčastější sen, kdy se mi zdá, že mě někdo nebo něco nahání a já tomu nemůžu utéct, ať se snažím sebevíc. Běhám kolikrát i dokola a mám strach z okamžiku, kdy mě to něco nebo někdo chytí. Mám z toho straně špatný pocit. Z takového snu se vždycky probouzím udýchaná, jako bych vážně běžela.
Myslím si, že zrovna tento druh snů máme všichni, když z něčeho máme strach. Školní sny se se mnou táhnou už od základky, kdy jsem mívala strach někdy chodit do školy, protože mě ostatní z kolektivu vylučovali (tedy na druhém stupni), jelikož jsem byla chytrá. Všeobecně se totiž chytrost nenosí. Nebo jsem mívala sny, kdy jsem neustále cvičila a naše tělocvikářka po mě pořád jenom křičela, jak jsem ubohá. To byl můj první případ, kdy jsem se setkala se šikanou ze strany vyučujícího, protože tahle naše tělocvikářka mě nesnášela ze stejného důvodu jako mí spolužáci – byla jsem chytrá. Na střední škole to byly sny, které zapříčinil šikanování mého učitele španělštiny. Na vysoké to v poslední době byly snad nejhorší sny kvůli bakalářce a státnicím. Kromě toho se se mnou táhnou i pracovní sny, kdy se snažím vyřešit problémy, které nastávají v práci, ale nejde to tak, jak bych si přála.
Nevím, jak to mám popsat, ale prostě se mi zdá, jak mě zabíjí telefon. Ale ne tak, že dostanu elektrický šok z jeho užívání nebo tak. On prostě vyroste do obřích rozměrů a pak mě rozmašíruje.
>Tak to s tím telefonem je vářně ujetý:D Asi bys měla přestat tak moc esemeskovat:D
>fuha veľa ľudí vraví, že sa im sníva o škole, mne osobne sa takýto sen nikdy nesníval 😀
>Ani mne osobne sa o škole nezvykne snívať… resp. si na to vážne nespomínam 🙂 Ale je možné, že to bude tým, že školu neberiem tak vážne a nervozita ma chytá minútu pred zazvonením na danú hodinu 🙂 Aj to málokedy. Nerada ľudí stresujem 😀 Čo sa týka mobilu – pobavilo ma to 😀 I keď, keď človek sníva, je to iné. Všetko vyzerá skutočne 🙂 (napr. ten môj sen s preseknutím 😀 netuším, ako som prežila 😀 ). A to s tou samotou – toho sa bojím i ja, ale neviem či sa mi o tom snívalo 🙂 Skôr o páde do ničoty 🙂
>Tak to máme asi skoro stejné, mě se taky pořád zdá, že mě někdo nebo něco honí, o škole, jak se mi vysmívá profesorka, že to neumím, o filmech i knihách taky a o budoucnosti, že nebudu dobrá máma, že se na mě všichni vykašlou a podobně…
>Hmmm, to so školou a tým, že ťa nemali radi spolužiaci lebo ti učenie išlo je mi… pomerne známe. Tiež som na tom bola rovnako kým som tento rok nenastúpila na strednú, kde je kolektív chvalabohu úplne super.
Ešte čo sa školy týka, mne sa ani tak nesníva o nej, skôr mám divné sny keď som vystresovaná pred nejakou písomkou 😀
Neviem, ja osobne som nikdy nemala sen o tom, že by ma niekto naháňal. Skôr také, v ktorých sa za niečím ženiem hlava-nehlava, aby som to dostala ja a nikto iný 😀 Divné 😀
A ten telefón ma pobavil 🙂
>Ten sen s tím telefonem je opravdu zvláštní, mě se zase zdá že padám buď do bílé nebo černé propasti a nikde není nic čeho bych se mohla chytit ani nikdo kdo by mi mohl pomoct… jinak to mám stejný, teda kromě toho telefonu o tom se mi nezdá 🙂