Sladká políbení (27)
Týdenní meme hostované mnou… A dneska vybírám…
Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!
The DUFF
Kody Keplinger
A pak jsem udělala jednu debilní věc. Moje jediná omluva je to, že jsem byla pod obrovským stresem a našla jsem způsob, jak uniknout. Potřebovala jsem něco, co by mohlo odvést mou pozornost – daleko od rodinného drama – jen na chvíli. A když jsem uviděla možnost, neváhala jsem a neuvažovala nad tím, že bych toho mohla později litovat. Příležitost seděla na barové stoličce vedle mě a já se na ni vrhla. Doslova.
Políbila jsem Wesleyho Rushe.
Jednu chvíli jeho ruka ležela na mém rameni, jeho šedé oči spočinuly projednou na mé tváři, a v tu další byla má ústa na těch jeho. Mé rty byly divoké nahromaděnými emocemi a jehpo tělo bylo zprvu ztuhlé šokem. Ovšem jenom na chvíli. O chvíli později mi oplatil se stejnou agresí, jeho ruce se objevily na mých bocích a přitáhly mě k němu blíž. Vypadalo to jako válka našich úst. Mé ruce se zamotaly do jeho zvlněných vlasů, tahaly mnohem víc, než bylo nutné, a jeho prsty se zaryly do mého pasu.
Fungovalo to lépe, než kdybych někoho praštila. Nejen že mi to pomohlo uvolnit mučivý tlak, ale rozhodně mě to rozptýlilo. Vážně, je těžké myslet na svého otce, když se s někým takhle líbáte.
A i když to nerada přiznávám, Wesley byl v líbání opravdu dobrý. Opřel se do mě a já jsem ho potáhla tak silně, že málem spadnul z barové židle. V tu chvíli jsme se k sobě nemohli dostat dostatečně blízko. Naše oddělená místa vypadala, jako by od sebe byla na míli daleko.
Všechny mé myšlenky zmizely a já jsem se stala jakousi prádnou nádobou. Emoce zmizely. Neexistovalo nic než naše těla a naše soupeřící rty byly středem toho všeho. Bylo to skvělé! Bylo úžasné, nemyslet na nic.
Na nic! Na nic… dokud to všechno nepodělal.
