>Knižní řetězovka (1)

S touhle úžasnou Knižní řetězovkou přišla Luu a plno ostatních blogerů se do ní zapojilo. Přišlo mi několik emailů s dotazem, jestli bych řetězovku taky nevyplnila. Tak jsem tedy začala… a když jsem zjistila, že na jednoduchou otázku nedokážu odpovědět jednoduchou a hlavně krátkou odpovědí, rozhodla jsem se tuto řetězovku rozdělit. Otázek je celkově 55, já si to rozdělím na 5 otázek/příspěvek, tudíž se můžete těšit dohromady na 11 příspěvků.

Tady se mi strašně těžko rozhoduje, protože jsem už jako malá hodně četla a když si vzpomenu na dětství, napadne mě hned nekolik knih, mezi kterými si prostě nedokážu vybrat jenom tu jednu jedinou. Miluju Erbenovy pohádky, miluju pohádky Němcové, pohádky Eduarda Petišky, Špalíček veršů a pohádek od F. Hrubína (máme doma jedno už hodně ohmatané staré vydání), Broučky  J.Karafiáta… a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.

Kromě ryze českých pohádek a knih jsem jako mladší milovala Děti z Bullerbynu od Astrid Lingerové, Narnii od C.S.Lewise, Správnou pětku od Enid Blytonové, Dívky v sedlech od Bonnie Bryantové a v neposlední řadě velkou „lásku“ mého života, Harry Pottera od J.K.Rowlingové. Jsem generace, která na těchto knihách vyrostla.

No, nedávno jsem dočetla hromadu materiálů ke zkouškám a materiálů ke státnicovým okruhům. Zrovna teď ovšem čtu Divergent od Victorie Roth a snažím se dočíst Flawless od Lary Chapman (čtení jsem musela přerušit kvůli zkouškám a státnicím). A čeká mě plno knih na zrecenzování…

Ne. Do knihovny jsem přestala chodit v momentě, když mě nabídka naší místní knihovny přestala uspokojovat a když po mně chtěli peníze za knihu, kterou jsem si nikdy v životě nevypůjčila. Možná že už je teď situace lepší, ale špatná zkušenost s knihovnicemi je špatná zkušenost. Možná když se jednou přestěhuju do většího města, s pořádnou knihovnou a normálními lidmi, kteří tam pracují a nedívají se na mě skrz prsty, začnu si zase knihy půjčovat. Kdysi jsem do knihovny chodívala ráda.

Uh, těch mám hodně. Dřív, než si knihu koupím nebo půjčím od kamaráda, podívám se na pár posledních stránek. Nedělám to vždycky, ale někdy ano. Proč? Kroutíte hlavou nad tím, že si takhle přece zkazím celý zážitek z knihy? Ba ne. Já si častokrát přečtu jen pár vět z poslední kapitoly, nebo třeba jen poslední slova a podle toho se rozhodnu, jestli mi za to ta kniha vůbec stojí. Jak to podle posledních stránek můžu vědět, že kniha za to opravdu stojí? To samozřejmě nemůžu, ale můj desátý knižní smysl mi řekne, jestli po knize sáhnout nebo ne. Mám docela šťastnou ruku na knihy a vybírám si takové, které mě pak baví. Navíc si ten konec kolikrát vůbec nepamatuju, takže se neochudím o překvapení.

Pravidelně zapomínám, jak vlastně postavy v knihách vypadají 😀 Vždycky si přečtu autorův popis a řeknu si jo, fajn, dobré… za dalších 100 stránek jsem překvapená, že hlavní hrdinka má blonďaté vlasy a zelené oči, nebo že hlavní hrdina má vlasy po ramena. Samozřejmě mi některé popisy vzhledu v hlavě utkví, zapamatuju si i nějaké charasteristické rysy… ale po většinou si v hlavě vyformuju svou vlastní představu a jsem spokojená.

Nemám se s kým bavit o knihách, takže vždycky, když si dáme sraz se sestřenkou, po většinu času tlacháme jenom o tom, co jsem četla a co by si měla přečíst taky. Horší je, že jí se zatím do angličtiny nechce, takže v poslední době s tím spíš otravuju Lusy 🙂 Chudák, ještě si mě ale nedala do ignore listu. Schválně, jak dlouho to vydrží.

Dalším mým velkým zlozvykem je nakupování knih a nadmíra stráveného času v knihkupectví. Nutno podotknout, že do toho našeho v podstatě chodím jen ve čtvrtky, kdy mají 15% slevu na knihy 😀

Na své knihy jsem velice choulostivá a nepůjčuju je hned tak někomu. Když knihu čtu, dávám si setsakra pozor, abych neměla špinavé ruce, abych například brožované vazby příliš neotevírala, protože chci, aby mi ještě vydržely a vždycky knihu pokládám na uklizená místa. Dávám si pozor a jakákoliv vada na kráse mě naštve. Jsem cvok, no a co 😀

Nic. Mám svých knih dost, navíc existují knihkupectví!