Hunting Lila
 |
| originální cover |
Autor: Sarah Alderson
Originální název: Hunting Lila
Knižní série: Lila
Díl: první
Žánr: paranormálno, zvláštní schopnosti
Ti žijí v jižní Kalifornii, kde pracují pro tajnou organizaci Unit a Lila tak zjistí, že jsou na stopě mužů, kteří před pěti lety zavraždili její matku. A že je našli.
Lila se snaží odhalit pravdu o tom, proč byla její matka zabita a o skutečném poslání Unitu, přitom se stane pěšákem v nebezpečné hře. Zatímco se pokouší udržet svá tajemství ve světě, kde není nic tak, jak vypadá, Lila zjistí, že není sama. Existují lidé jako je ona, lidé se speciálními schopnostmi – a jeden z nich je matčin vrah.
Vazba: Brožovaná (EN)
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora
Jak už jsem v neděli říkala, kniha mě zaujala svou obálkou, ale i vysokým množstvím pochvalných recenzí. Proto jsem se do ní s chutí pustila…
Lila je sedmnáctiletá holka, která žije se svým otcem v Londýně a své telekinetické schopnosti se snaží udržet v tajnosti. Jenže když je jednou na ulici přepadena, její schopnost se projeví a Lila zpanikaří. Věří, že v bezpečí bude jedině u svého bratra Jacka a jeho nejlepšího přítele Alexe. Do něhož je shodou okolností celý svůj život zamilovaná. A tak se co nejrychleji vydá za bratrem do Kalifornie a doufá, že u něj bude moci zůstat na delší dobu. A možná tak navázat i nějaký ten vztah s Alexem.
Jak jednou větou shrnout knihu Hunting Lila? X-Meni bez šťávy. Vážně. Kniha svůj potenciál nevyužila tak, jak by mohla. Na začátku se setkáváme s Lilou, která nám hned na druhé stránce (!!!) po té, co je přepadena a ubrání se, začne vykládat o tom, jak šíleně miluje bratrova nejlepšího přítele. Následně jsme vtaženi do vzpomínek, v nichž Alex pro Lilu figuruje jako pravý hrdina a my tak máme pochopit, že je naprosto úžasný. Později vám ale dojde, že Alex zase tak úžasný není a že Lilina zamilovanost přerostla v čistou obsesi.
Na zamilovanosti samozřejmě není nic špatného. Předpokládám, že každá z nás si prošla klasickým mladistvým poblouzněním, těžkou zamilovaností a vzdycháním po klucích v našem okolí. Tohle je naprosto normální a já to neodsuzuju, protože jsem to dělala taky. Taky mě napadaly otázky typu „Dívá se na mě?“ „Nemám něco na obličeji?“ „Doufám, že jsem pořádně sexy až mu vypadnou oči z důlků!“ Ale já jsem si takovým obdobím procházela někdy ve 13, 14, 15… ne v 17. A to je nejspíš jeden z důvodů, proč mi kniha nesedla.
Nemám ráda, když se z hlavních hrdinek dělají emocionální husičky, které jsou celé hotové z Pana pravého. Ba co víc, které jsou zamilované do pouhé představy o Panu pravém. Nesedělo mi to v Twilight, nesedí mi to tady. Takové knihy dospívajícím holkám říkají, že je dobře, když hloupě fantazírují a staví si vzdušné zámky, následně si málem vezmou život, když je jejich fantazie opustí. Mám radši knihy se silnými postavami, které nejsou dokonalé, ale přijdou mi reálnější. Je to tím, že jsem člověk, který stojí nohama pevně na zemi, přestože ráda utíkám do vymyšlených světů a příběhů. Pravda, takových 70% YA knih je vystavěna na podobném principu a přiznávám, že některé z nich mám ráda, ale v takovém případě záleží hlavně na tom, jak je to celé podáno. Někdy mi to sedne, jindy ne. Hunting Lila je právě ten z případů, kdy mě hrdinčina hloupá zamilovanost naprosto iritovala.
V jednu chvíli to vypadalo, že se ze své emoční bubliny dostane a bude silnější, jenže mé nadšení brzo opadnulo, protože Alex je prostě „úžasný“. O čemž jsem se v průběhu stránek rozhodně nepřesvědčila. Alex byl patřičně sexy, milý, ochranitelský a prostě King. Maxi King 😀 Z Lily to pak dělalo ustrašenou chudinku, kterou musí každý jenom chránit. Jack se jako bratr moc nevyznamenal. Hlavně proto, že chudák nedostal ani pořádný prostor. Všechno bylo spíš jenom vzdychající Lila – úžasný Alex – banda nepřátel s nadpřirozenými schopnostmi.
Děj knihy se dal do jisté míry předpovědět. Jen jsem čekala, kdy na mě vyskočí věta typu „Luke, I am your father…“ Celé poselství je jednoduché – nevěřte nikdy nikomu… jen Alexovi. Některé věci mi přišly naprosto nereálné (být ve 22 vedoucí speciálního týmu, mít vlastní super dům/byt, drahé auto/motorku… jako vážně?), nelíbilo se mi všeobecně vyobrazení žen v knize (většina z nich byla snad až nadpozemsky krásná – člověk začne uvažovat, jestli je Lila na holky nebo na kluky), nelíbilo se mi, jak Lila uvažovala o tom, co všechno by měla udělat, aby se Alexovi zalíbila (kam se podělo buď taková, jaká jsi a neměň se, abys zaujala?)
Konec knihy měl být akční. Což do jisté míry i byl, ale spíš mi to celkově přišlo uplácané na koleně, jen aby něco bylo. Neustálé „zadržování“ a „ukrývání“ tajemství bylo nudné a po pár větách se ohrálo. Stejně tak Alexovo „Nemůžeme být spolu, protože by mě tvůj bratr zabil.“ Haha… No jasně, jako by se to někdy stalo. Záporáci? Eh, a kde?
Hunting Lila byla kniha, na kterou jsem se těšila a opravdu si ji chtěla užít. Ale dostala jsem něco, co mě nebavilo, co mě nenutilo pokračovat ve čtení, co mě svým neustálým vzdycháním po klukovi neskutečně vytáčelo… Kniha je postavena na jednom velkém klišé, které prostě nefunguje (ostatní trapná klišé ponechám stranou). Docela se divím, že má kniha tolik vysokých hodnocení. Já bych jí dala maximálně 3.
Na pokračování jsem samo sebou zvědavá, třeba to bude lepší. Druhý díl ponese název Losing Lila a dočkáme se ho příští rok.
>Já jsem byla z Hunting Lila docela nadšená, teda až na Alexe, který mi přišel neuvěřitelně dokonalý a když nad tím teď tak přemýšlím, tak v tom jejich vztahu a v tom neustálem řešení, jesli se Lila Alexovi líbí nebo ne, máš pravdu… Byla do něj neuvěřitelně zamilovaná, ale nějak jsem to nevnímala, protože jsem tu knížku chtěla mít ráda… když se k ní zpětně vracím, vidím ty chyby… Navíc, i když to nějak zásadně neřeším, pořád je mi 14, takže občas nevnímám, jestli se hrdinka na svůj věk chová, protože… no protože mi ještě 17 nebylo 😀