Modrá krev
Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička; otce Schuyler nikdy neviděla a matka leží už dlouhá léta v kómatu. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky – modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu – nejsou tak úplně lidé…
Kolik tajemství skrývají nejbohatší rodiny New Yorku? Možná jen jedno – ale zato je staré jako lidstvo samo a doslova krvavé. V kulisách metropole se rozvíjí příběh plný lásky, nenávisti a napětí.
Napadlo vás někdy, co všechno se děje za zavřenými dveřmi nejluxusnějších domácností v New Yorku? Newyorská smetánka je bohatá, slavná… a nesmrtelná.
Mají styl, moc, peníze – a sužuje je podivná žízeň. Osud rozehrává v kulisách New Yorku příběh, v němž účinkují láska, nenávist, naděje, smrt i fascinující tajemství, které navždy změní život všech, kterých se dotkne.
Ochutnejte Modrou krev a budete si chtít přidat!
Moje hodnocení originální obálky:
Ocitáme se v New Yorku, na střední škole pro místní „šlechtu“, kam se lidi dostanou jen díky jejich původu… anebo penězům. Studenti se znají velice dobře, protože se pohybují ve stejných vodách už od školky, jen se sem tam objeví někdo nový. Na tom není nic zase tak zvláštního, říkáte si? No, když má člověk vidiny svých minulých životů, nesnesitelnou chuť po syrovém mase a jedna dívka zemře za velice podivných okolností bez jediné kapičky krve, začne to všechno být více než jen zvláštní. A navíc… modré žilky, které jsou najednou pod kůží viditelnější, pulzuje to v nich a jsou snad i živé… to už taky nevěstí nic normálního.
Prozatím vám vážně neřeknu, kdo je tu hlavní postava, protože jsem to nějak nevydedukovala. Příběh knihy je vyprávěn ze tří dívčích pohledů. Schuyler, sirotka z kdysi-bohaté rodiny, o kterou se stará babička a která není zrovna považována za jednu z oblíbených na škole. Bliss, nově přistěhovalé holky, která má nevlastní sestru i matku a jejíž otec je senátor. A Mimi, školní hvězdy, která je bohatá a rozmazlená až hrůza a která má velice zvláštní vztah se svým bratrem-dvojčetem.
Tato série je ve světě velice oblíbená, ačkoliv jsem pořádně nevěděla, o čem je. Všude psali, že jde o upíří Gossip Girl, takže jsem jakž takž i byla v obraze. Řeknu vám, že 70% značek, o nichž v knize padlo slovo, neznám. Na vysoké noze si nežiju, takže všechna ta zářná jména jdou tak nějak mimo mě. Měla jsem i chvíli problém popasovat se stylem vyprávění příběhu – člověk skáče od jedné holky k druhé a pak ke třetí… ale během čtení si začnete všímat, že se všechny pohledy vzájemně propojují a vy začínáte tak nějak tušit, o co tam vlastně jde. Kniha je navíc prokládaná jakýmisi útržky z deníku Catherine Carverové, která připlula roku 1620 s Puritány na Mayflower do Spojených států. To se mi vážně líbilo.
Celý příběh je zvláštní. Jak jsem napsala výše, bylo to tak strašně divné, až to bylo dobré. Doteď mi ohledně knihy vrtá hlavou pár nevyjasněných věcí a pár logických nesrovnalostí… Jenže na druhé straně mě celý ten nápad a mytologické pozadí hodně chytnulo a jsem prostě zvědavá, jakým směrem se to bude ubírat. Jelikož tak nějak nevím, kdo by měl být hlavní hrdinkou příběhu, žádnou z nich jsem si výrazněji neoblíbila a nezaměřila jsem se na ni. Počítám, že se více dozvím z druhého dílu. Možná jsou vypravěčkami a zároveň i hrdinkami všechny tři… to se teprve uvidí. Tak jako tak si myslím, že chápu, proč je tahle série ve světě tak oblíbená a pokud budou další díly dobré, možná se stane oblíbenou i u mě.
Druhý díl s názvem Krvavý karneval u nás vyjde 1.června 2011, takže se máme na co těšit.
>ako vždy som sa chytila na tvoju recenziu takže do sútaže sa zajtra určite budem hlásiť…. Syki ty máš proste super vlastnosť opísať knihy takým štýlom, že slintám za každým titulom čo hodíš na svoj blog 😀
>Souhlasím s Luce, ty dokážeš člověka svou recenzí na knihu tak nalákat, že už se nemůžu dočkat, až si jí někdy přečtu. 🙂 😀
>Holky, nemůžete mi tak lichotit 😀 Ještě mi to stoupne do hlavy a co potom 😀