Fracture
Autor: Megan Miranda
Originální název: Fracture
Žánr: paranormálno
Anotace na Goodreads: Uběhlo jedenáct minut, než Delaney Maxwell vytáhl její nejlepší kamarád Decker Phillips z ledových vod jezera Main. Během té doby její srdce přestalo tlouct. Byla mrtvá. A přesto se vzepřela lékařskému precedensu a vrátila se zpět, je naživu.
A to bez ohledu na to, že vyšetření ukázala závažné poškození mozku. Všichni si přejí, aby byla Delaney v pořádku, ale ona sama tuší, že je všechno daleko od normálu. Přitahována divnými pocity, které nedokáže ovládat, se ocitá v blízkosti umírajících. Předvídá snad její mozek blížící se smrt, anebo ji způsobuje?
A pak Delaney potká Troye Vargu, který se nedávno probral z kómatu s podobnými schopnostmi. Nejprve ji uklidní, že existuje někdo, kdo je na tom stejně jako ona – ale později zjistí, že jeho motivy nejsou tak úplně stejné, jako ty její. Je jejich dar zázrak, hříčka přírody nebo něco mnohem děsivějšího?
Nakladatel: Walker & Company (EN)
Počet stran: 264 (EN)
Vazba: Brožovaná a vázaná (EN)
Vydání v USA: 17.1.2012
Vydání v ČR: nevyšlo
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Promo ke knize
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Tak tohle bylo… divné…
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora
Můj názor (obsahuje spoilery):
Kniha mě zaujala hlavně svým trailerem, při jehož sledování mi po zádech běhal mráz. Pak jsem si přečetla pár nadšených recenzí a to rozhodlo. Po knize jsem sáhla a doufala, že mě bude bavit.
Delaney je se svým životem spokojená. Její nejlepší kamarád Decker bydlí hned ve vedlejším domě a má skupinu kamarádů, se kterými se rozhodně nenudí. Pak se jí život převrátí vzhůru nohama, protože se díky nešťastné náhodě propadne do ledového jezera. Decker jí vytáhne z ledové vody až po 11 minutách. Delaney je mrtvá…
… ale přežije. I když by to nemělo být možné, přežije, a i když má určité části mozku poškozené, funguje úplně normálně. Tedy… skoro normálně. Po čase zjistí, že se nevrátila stejná, jako bývala předtím, a bude se s tím muset srovnat nejen ona, ale i lidé v jejím okolí.
Pokud máte rádi thrillery a dramatické filmy či knihy, určitě po Fracture sáhněte. Většinou podobné žánry v knižní podobě nevyhledávám, spíš se podívám na film. Proč? Když si knihu čtu, napadají mě různé myšlenky, velká část z nich se týká toho, jestli někdo v mém okolí neprovádí něco podobného a jestli se nemůžu taky dostat do podobné situace. A pak myšlenka střídá myšlenku a já začnu trpět stihomamem. Nepotřebuju, aby mě samotná kniha děsila.
Celková zápletka knihy byla rozhodně zajímavá, ale abych pravdu řekla, docela mě nudila. Neměla jsem potřebu číst dál a kdykoliv se něco dělo, spíš mě to děsilo a já měla strach, co se z toho vyklube dál.
Delaney mi místy dosti pila krev svým zkratkovitým a nepochopitelným jednáním. Ale zase… vzhledem k situaci se chovala, jak by měla a rozhodně chápu její činy. Já být na jejím místě, tak jsem taky pěkně mimo. Některé věci mi ale přišly docela přestřelené. Například – když z někoho máte strach a nevíte, co od něj čekat… v jedné chvíli od něj utíkáte a snažíte se zachránit… ale o pár stránek dál s ním sedíte v autě… nehledě na to, že jej i přes svůj strach opakovaně vyhledáváte. No tohle mi přišlo úplně padlé na hlavu.
Její vztah s Deckerem byl hezký, taková obdoba Jaye s Violet z The Body Finder. Jenže šlo spíš o jakýsi slabý odvar. Decker mě sice na začátku knihy dohnal k slzám, ale jeho pozdější chování mě proti němu spíš štvalo. Byla jsem rozladěná z jeho zájmu-nezájmu a toho, jak se k Delaney choval. Samozřejmě rozumím tomu, co a proč dělal, ale nesedělo mi to, bylo to divné – obvzlášť když uvážím některé pozdější úseky knihy.
Stejně jako mi neseděla Delaneyina rodina, její doktor a veškeré medikální úkony. Och a o Troyovi ani nemluvím. Místy mi kniha přišla i docela „psycho“. Až jsem si říkala, jestli je tohleto možné a proč proboha někdo něco nedělá, proč jsou někteří tak slepí a ježišikriste, jak tohleto skončí?
Kniha rozhodně měla skvělý potenciál, ale dostatečně jej nevyužila. Problém je, že čtenář hned od začátku přijde na to, co asi tak Delaney tolik táhne k umírajícím, mnohem dřív, než to dojde samotné Delaney. Její speciální dar, který sdílela s Troyem, ani nepůsobil nijak „speciálně“, spíš ohromně děsivě. Kromě toho jste se v textu častokrát díky vzpomínkám Delaney vraceli do minulosti, abyste pochopili vztahy mezi postavami. Osobně jsem z toho byla častokrát zmatená. Jednu chvíli čtu o přítomnosti a v té další už jsem zase v minulosti. Skoro mi i přišlo, že té minulosti tam bylo i víc než té přítomnosti. Dosti zvláštní.
Rozhodně nešlo o špatné počtení, ale nejsem si jistá, že bych se ke knize ráda a stále vracela. Čekala jsem od ní nejspíš víc. Respektive jsem si myslela, že budu z jejího vztahu s Deckerem (či Troyem, vyberte si), naprosto hotová. Ale vůbec se mě to nedotýkalo. Nejsem si jistá, jestli bude mít kniha i nějaké pokračování, i když to tak podle zakončení i vypadá. Přece jenom jsem v první knize nedostala odpovědi na všechny nejasnosti a dokonce i ten konec mi přišel neúplný.