Podzimní napětí s Dominem (28) – Grant County
Nezapomeňte se podívat také na Books in Ashes, kde najdete ukázku z knihy Nic nebude jako dřív.
Smrtící polibek
„Dancing queen,“ prozpěvovala si Sára do rytmu hudby a kličkovala po bruslařské ploše. „Young and sweet, only seventeen.“
Z levé strany zaslechla zuřivé skřípění kolečkových bruslí. Otočila se po směru zvuku a jen taktak stihla zachytit dítě, které se na ni řítilo.
„Justine!“ zvolala, jakmile sedmiletého chlapce poznala. Zezadu ho přidržela za límec košile, protože kotníky, uvězněné v bruslích, mu nejistě vrávoraly ze strany na stranu.
„Dobrý den, paní doktorko,“ vyrazil ze sebe bez dechu. Volná přilba mu padala do obličeje, a než se mu podařilo podívat se na Sáru, několikrát si ji musel postrčit dozadu.
S potlačovaným smíchem mu úsměv opětovala. „Ahoj.“
„Ty staré šlágry, to je něco pro vás, viďte? Stejná hudba se líbí i mámě.“ S pootevřenou pusou na ni vyvaloval oči. Jako většinu pacientů i Justina zarazilo, že ji potkává mimo ordinaci. Někdy se sama sebe ptala, co si asi ta děcka představují. Nejspíš žijí v domnění, že v ordinaci i bydlí a jenom čeká, kdy už konečně přijde nějaký pacient, aby se nenudila.
„Všiml jsem si,“ znovu si posunul přilbu dozadu a praštil se při tom chráničem lokte do nosu, „jak si zpíváte.“
„Počkej, zapnu ti to,“ sehnula se k němu a utáhla mu řemínek pod bradou. Hudba ve sportovní hale řvala tak hlasitě, až Sára cítila, jak chlapcova přilba rezonuje v rytmu basů.
„Díky,“ zahulákal a pak si z nějakého důvodu, jako by chtěl dát odpočinout rukám, položil dlaně shora na přilbu. Současně ovšem ztratil rovnováhu, zavrávoral a vzápětí ležel roztažen Sáře u nohou. Znovu jej popadla za límec a odtáhla do bezpečí k zábradlí kolem bruslařské plochy. Sama měla s in−line bruslemi špatné zkušenosti, a jelikož si netoužila před polovinou města natlouct zadek, dávala přednost klasickému typu.
„Páni!“ chichotal se Justin, když už se pevně přidržoval zábradlí. Podíval se jí na brusle. „Vy ale máte ploutve!“
Sára se rozpaky zarděla a vrhla pohled na své brusle. Kvůli velikosti chodidel si ji dobírali od malička. Ale ani po třiceti letech si na jízlivé poznámky nezvykla a při každé podobné příležitosti se jí zmocnila neodbytná touha zalézt si pod postel a nacpat se hromadou čokoládové zmrzliny.
„Ty jsou přece klučičí!“ jíkal Justin a pustil se při tom zábradlí, aby mohl na její černé brusle ukázat prstem. Zachytila ho těsně předtím, než sebou opět stihl plácnout na zem.
„Ty jsi ale všetečný,“ pošeptala mu diskrétně do ucha, „až ke mně příště půjdeš na očkování, spočtu ti to.“
Justin se na svou dětskou lékařku s vypětím sil pousmál. „Máma mě bude hledat,“ vyrazil ze sebe a opatrně ručkoval podél zábradlí pryč, přičemž se nezapomněl každých pár metrů ohlédnout, zda ho nepronásleduje.
Sára se opřela o zábradlí a se založenýma rukama pozorovala jeho pomalé ploužení. Děti měla ráda, což u pediatričky není překvapením, ale jeden sobotní večer by se bez nich snadno obešla.
„Tvůj nový kluk?“ zeptala se Tessa, když zabrzdila po jejím boku.
Sára ji probodla pohledem. „Nechtěj, abych ti připomínala, kdo mě přemluvil sem jít.“
Tessa se pokusila o úsměv. „Že by já?“
„Bingo,“ zvolala Sára. Pak se rozhlédla po bruslařské ploše a spatřila Tessina přítele Devona, který pracoval v rodinné instalatérské firmě jejich otce. V části vyhrazené dětem vedl svého synovce, zatímco chlapcův tatínek pobaveně přihlížel jeho instruktorskému úsilí.
„Nějak jsme si s jeho mámou nepadly do oka,“ prohodila Tessa. „Jen se k němu přiblížím, už po mně vrhá nevraživé pohledy.“
„Náš táta není o nic lepší, pokud jde o nás,“ připomenula jí Sára.
Devon si všiml, že jej pozorují, a zamával jim.
„S dětmi to ale umí,“ poznamenala Sára a zamávala mu zpátky.
„A to není jediná jeho dovednost,“ pronesla Tessa zasněným hlasem sama pro sebe. Pak se znovu otočila k sestře: „Když už mluvíme u mužských, kdepak je Jeffrey?“
Sára upřela pohled ke vchodu. I ona si kladla stejnou otázku. Zároveň se však sama sebe ptala, proč jí tolik záleží na tom, jestli se její bývalý manžel objeví. „Nemám ponětí,“ řekla nedbale. „Koukni na ty lidi. Ani jsem si nevšimla, kdy se to tady tak zaplnilo.“
„To víš, sobota večer, fotbalová sezóna ještě nezačala, tak co mají všichni dělat?“ podala Tessa své vysvětlení, ale aby sestře zabránila uhnout od tématu, dodala: „Kde ten Jeffrey vězí?“
„Možná ani nepřijde.“
Tessa vykouzlila pichlavý úsměv, který nenechal Sáru na pochybách, co si o tom myslí.
„Jen do toho, klidně si do mě rýpni.“
„Říkám snad něco?“ ohradila se Tessa a Sára najednou znejistěla, zda si její výraz nevyložila špatně.
„To, že jsme měli pár schůzek, ještě nic neznamená,“ řekla a vzápětí se odmlčela, protože ji jala pochybnost, jestli se snaží o něčem přesvědčit sestru, nebo samu sebe. Pak dodala: „Nejde o nic vážného.“
Bezstarostnou náladu na městském kluzišti ukončily dvě šokující události: na toaletě bylo nalezeno mrtvé novorozeně a na parkovišti došlo k prudké hádce mezi pubertální mileneckou dvojicí, při níž byla dívka zastřelena náhodně přítomným policistou. Zpočátku vládne přesvědčení, že mrtvá Jenny byla matkou odvrženého dítěte, ale brzy se ukáže, že je všechno jinak.
Patoložka Sára Lintonová nalezne na těle třináctileté Jenny známky dlouhodobého sexuálního zneužívání a rituálního sebepoškozování, v jehož důsledku nemohla porodit dítě. Co se zprvu jeví jako tragický, leč jasný případ, se postupně mění v děsivou tragédii, která otřese celým městem.
Policejní vyšetřování nejdříve naráží na hradbu mlčení, ale když zmizí sestra druhého aktéra tragické hádky na parkovišti, chlapec se rozhodne vypovídat. Z jeho slov je patrné, že Jennyina smrt souvisí se zločinem, jehož obludnost vyráží policistům dech. Musejí však jednat rychle, protože to, co se přihodilo Jenny, se může brzy opakovat…
Oficiální stránky Karin Slaughter ~ Profil autorky na FaceBooku ~ série na GoodReads
koupit knihy: Zběsilost ~ Smrtící polibek ~ Mrazivý strach
