Žhavé léto s Baronetem (4): Alex Craft

Druhá ukázka z druhého dílu série Alex Craft.

Postoupila jsem blíž a prohledávala tu kupu jak svou mocí, tak očima. Pak jsem je spatřila.

„Chodidla.“

„Kde?“ zeptal se John a rozhlížel se.

Ukázala jsem. V dutině u základny stromu byla naskládaná malá hromádka napuchlých a rozkládajících se chodidel. John svraštil obočí a knírek se mu zkroutil k zemi, jak usilovně přemýšlel. Setřel si z čela pot, pak naklonil hlavu na stranu a zmateně se na mě podíval.

Copak on je nevidí? Znovu jsem ukázala, ale neměla jsem rukavice, nechtěla jsem místo kontaminovat. Zjistit, jaký je rozdíl v tom, co vidím já a co vidí on, bylo zhola nemožné vzhledem k tomu, že jsem teď převrácený strom viděla skrze několik rovin reality. Proto jsem utěsnila štíty a stáhla jsem své nitro ze země mrtvých – a ze všech ostatních rovin, jichž jsem se právě dotýkala. Mé záhrobní vidění vybledlo. Šedá mázdra se ze světa kolem mě stáhla stejně jako víry éterie. A chodidla také zmizela.

Zamrkala jsem, když jsem si náramek se štíty opět připnula na zápěstí. Ve chvíli, kdy stáhnu záhrobní zrak, se mi před očima objeví jen temné obrysy reálného světa – schopnost nahlédnout skrze roviny reality si vybírá svou daň –, ale když jsem zamžourala, byla jsem stále schopná vidět alespoň tu dutinu, v níž jsem chodidla našla. Prázdnou dutinu. Nebo se alespoň prázdná zdála, ale stejně jsem cítila záhrobní esenci a slabý opar temné magie, které mrtvé končetiny vyzařovaly. Esence se mi vsákla do štítů jako ledové pařáty snažící se mi zabořit pod kůži a do mé mysli. Zachvěla jsem se. Ta chodidla tam zcela určitě pořád ležela.

„Johne, máme problém,“ řekla jsem. Odvrátila jsem se a chtěla si strčit ruce do kapes džínů – v čemž mi zabránila gumová kombinéza. Nechala jsem ruce podél boků. Všichni se na mě dívali. „V té dutině leží pěkná hromádka chodidel. Napočítala jsem čtyři a odhadem bych řekla, že jsou všechna levá.“

Jeden z uniformovaných strážníků postoupil vpřed. Zvedl tenký podlouhlý předmět se skleněnou kapkou na vrcholu Příruční skener kouzel. Mávl hůlkou nad dutinou. Skleněná špička se rudě rozzářila, což indikovalo zlovolná kouzla, ale zář byla slabá. Skener rozpoznal pouze zbytkové stopy čar.

Strážník se stáhl a zavrtěl hlavou. „Žádné aktivní čáry, pane.“

Nespustila jsem oči z prázdné dutiny. „Pokud nejsou ukrytá čárami, pak je musí zakrývat halicí kouzlo.“

Do prdele,“ ulevil si John a otočil se na nejbližšího policistu. „Sežeňte mi na telefon někoho z FÚV. Máme tu problém.“

FÚV jako Faeský úřad pro vyšetřování. Halicí kouzlo bylo čistě faeskou magií, což znamenalo, že John právě ztratil svou pravomoc.

…

Seděla jsem v Johnově policejním autě, jednu nohu zapřenou o přístrojovou desku, druhou jsem nechala viset ven z auta. Nejradši bych z auta vypadla – nebo lépe řečeno, nejradši bych vypadla z tohohle zaplaveného lesa. Dorazili vyšetřovatelé z FÚV a pocuchali poldům pírka. Ti na oplátku odmítali vypadnout a snažili se vypadat, že mají plné ruce práce. Já se jen snažila nepřekážet. V autě na mě ale začínala působit klaustrofobie. Vlastně kdybych měla být sama k sobě upřímná, tak víc než to. Od událostí za rudého měsíce jsem nedokázala v uzavřených prostorách aut zůstat v klidu a kůže mě svrběla touhou opustit je. Mám takové neodbytné podezření, že to má co do činění s kovem v konstrukcích vozů. Není divu, že si Falin pořídil ten sexy plastový kabriolet.

Při pomyšlení na Falina Andrewse jsem zabloudila pohledem do zpětného zrcátka a spatřila dva agenty FÚV. S Falinem jsem se seznámila před měsícem, kdy pracoval v přestrojení za detektiva oddělení vražd na případu guvernéra Colemana. Ve skutečnosti byl agentem FÚV – a fae – a v průběhu vyšetřování případu skončil v mé posteli. Ale už několik týdnů jsem o něm neslyšela. Jak se dva agenti FÚV, kteří přijeli na Johnovo zavolání, blížili, viděla jsem, že ani jeden nemá dlouhé blond vlasy, ani vypracovanou postavu plavce. Nevím, jestli jsem byla víc vděčná, nebo zklamaná.

„Slečna Craftová?“ K autu přistoupila žena v černém kostýmku ušitém na míru.

Jdeme na to. Přikývla jsem a sundala nohu z přístrojové desky, abych mohla vstát.

„Jsem zvláštní agentka Noriová.“ Ruku nenapřáhla.

„To vy jste našla ostatky v dutině stromu?“

Opět jsem přikývla a vrazila si ruce do kapes. Záhrobní zrak jsem uvolnila už před více než hodinou a vidění se mi vrátilo do normálu, přesto jsem stále lehce mžourala. Prohlédla jsem si agentku Noriovou. I přes lodičky s tlustými podpatky byla o několik centimetrů menší než já, ale stála rovně a využívala každou píď své výšky. Tmavé vlasy jí spadaly po zádech jako zářivé černé brnění a pronikavé oči měla posazené blízko sebe, což zdůrazňovalo ostré rysy jejího obličeje. Nebo tedy to, co za svůj obličej vydávala. Coby agentka FÚV pravděpodobně byla fae, ačkoli to nebylo jisté. Mohli jste se jen dohadovat, jak vypadá pod halicím kouzlem. Mohla bych spustit štíty a zjistit to, ale za prvé je to neslušné a za druhé, což je nejdůležitější, mi oči při průchodu nitra skrze roviny reality září, tudíž by jí došlo, co dělám. Chtěla jsem odtud vypadnout a o potíže jsem zájem neměla.

„Můžete mi vysvětlit, jak jste byla schopna prohlédnout skrze halicí kouzlo?“ položila mi otázku, které jsem se nejvíc obávala. Naštěstí jsem během čekání jen tak nelelkovala. Připravila jsem si odpověď.

„Pomáhala jsem policii najít ostatky… ostatků. Využívala jsem svůj záhrobní zrak. Halicí kouzlo nezakrývá záhrobní esenci vycházející z chodidel.“ Vynechala jsem, že jsem je záhrobním zrakem tak jako tak viděla. Fae nebývají příliš nadšení z představy, že někdo z pouhých lidí prohlédne skrze jejich halicí kouzla. Přijít o oči můžete i za menší prohřešky.

Stiskla rty a něco si naškrábala do bločku. „Takže vy jste sledovala tu… esenci. Co dál?“

„Sledovala jsem stopu až k místu, odkud esence vycházela. Cítila jsem, že tam leží části těl. Nikdo jiný ta chodidla neviděl, což mi napovědělo, že jsou ukrytá halicím kouzlem.“ To vše byla pravda – jen ne úplná.

Agentka Noriová zavřela pero. „Slečno Craftová, když jste si uvědomila, že jsou ostatky zakryty halicím kouzlem, nenapadlo vás, že by bylo mnohem vhodnější okamžitě informovat FÚV namísto smrtelníků?“

Právě Johna a jeho tým urazila. Naježila jsem se. V policejním sboru města Nekros mám mnoho přátel. Jednu ruku jsem si zapřela v bok a pokrčila ramenem. „Najali si mě.“

„Ano, nuže, jsem si jistá, že oceňují vaši pomoc, slečno Craftová. Vaše služby již nebudou nadále potřeba.“ Otočila se a kráčela pryč. Pod podrážkami lodiček jí křupal štěrk. Několik kroků od auta se na mě přes rameno obrátila. „Uvědomujete si, doufám, že budeme muset vyslechnout všechny nezávislé fae v oblasti.“ Úsměv, který se jí objevil ve tváři, odhalil dvě řady bílých zubů ohraničených zářivě rudými rty, ale nebyl to nijak šťastný úsměv.

Kdo říká, že mrtví už nic nevyzradí, se očividně ještě nesetkal s Alex Craftovou.

Alex Craftová strávila měsíc léčbou zranění utržených v boji s čarodějem. Nyní je připravená opět povoláváním stínů mrtvých pomoci při řešení vražd. Její milostný život se vinou dvou mužů proměnil v jeden velký zmatek. Agent FÚV Falin Andrews zmizel a Death, sám Smrt, se jí vyznal ze svých citů. Alex se proto jen těší do práce. Ovšem její nový případ se ukáže být větší výzvou, než sama čekala.

Policie Alex najme, aby pomohla s vyšetřováním v přírodní rezervaci jižně od města Nekros. Podivné je, že se nenašla těla, jen jejich části. Někde na svobodě se pravděpodobně na svou další oběť chystá sériový vrah a Alex z kusů těl stín nepovolá. Musí se spolehnout na cizí magii, aby přišla na to, jak případ vyřešit. Když se však vrhne do vyšetřování, má v patách stvoření zrozené z nejtemnější magie. Někdo velmi mocný si přeje, aby se případ uzavřel – její smrtí.

Oficiální web Kalayny Price ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Čarodějka stínů ~ Tanec stínů