Žhavé léto s Baronetem (1): Alex Craft

První ukázka z prvního dílu série Alex Craft.

Dveře Centrálního okrsku policie města Nekros se otevřely a ven zavanul vzduch o teplotě kolem patnácti stupňů. Pot, který mi za svižné chůze od auta k budově vyrazil na pokožce, okamžitě zchladl. Bylo šest večer a teplota stále nepadla pod pětatřicet. Jih v létě – musíte ho milovat.

Blond kadeře, které se mi lepily k tváři, jsem stáhla zpět do neuhlazeného copu, odkud před chvílí unikly, a otočila se, abych mávla dvěma strážníkům, kteří mě sem svezli. V souvislosti se smrtí pana Bakera jsem zatčena nebyla, ale přesto jsem si v salonku pohřební síně prožila několik napínavých okamžiků. Naštěstí patoložka Tamara, která brzy dorazila, po prvotním vyšetření nepotvrdila vliv magie na skon pana Bakera, takže jsem se mohla vydat za Johnem do márnice. Můj oblíbený vyšetřovatel vražd souhlasil, že mi ukáže Colemanovo tělo, ale jen za oplátku drobné službičky.

A v tomto případě „drobná službička“ znamená povolat pro něj stín.

Policisté vyjeli z parkoviště a já vykročila skrz automatické dveře k bezpečnostním rámům. Peněženku a obřadní nůž jsem vytáhla z kabelky dřív, než jsem tašku položila na pohyblivý pás. Zatímco kabelka mizela pod rentgenem, vložila jsem nůž do košíku, který mi podal dozorce. Pak jsem ho dozorci vrátila spolu s peněženkou otevřenou na přihrádce s průkazem soukromého vyšetřovatele a osvědčením o magických schopnostech, které mi vystavila Organizace lidí s magickým nadáním, zkráceně OLMN. Podíval se na má pověření a poté mi zabavil nůž, což jsem tak nějak čekala. Otočila jsem se a přešla k detektoru kovů. S tím nebyl žádný problém, ale jakmile jsem prošla, hlasitě se rozezněl detektor kouzel.

Strážný mě zastavil a popadl ruční skener kouzel ve tvaru hůlky. „Ruce vzhůru, dlaně nahoru.“

Udělala jsem, co nakázal, a prsty v botách krčila, zatímco kolem mě mával zastaralým detektorem. Když mi skenoval pravou ruku s obsidiánovým prstenem, v němž jsem střádala syrovou magii, skleněná špička hůlky se zeleně rozzářila. Zelená znamenala přítomnost magie, ale ne aktivovaného kouzla. Nad mým druhým zápěstím se zaštiťovacím náramkem se sklíčko rozzářilo žlutě – aktivní magie, ale ne zlovolné čáry. U zlovolných kouzel, dokonce i u těch neaktivních, by se špička rozzářila rudě. U mě se tak nestalo.

Pokývnutím mi strážný naznačil, že můžu spustit ruce, a uložil hůlkovitý skener zpátky do pouzdra. Vzala jsem kabelku, peněženku a stvrzenku, na kterou mi při odchodu vrátí můj nůž. Pak jsem se vydala k výtahům.

Centrální okrsek sídlil v centru města Nekros ve strohé, ale mnohoúčelové budově v oblasti, kterou obyvatelé překřtili na Justiční čtvrť, protože tu stálo sídlo úřadu guvernéra státu, nejvyšší státní soud a policejní centrální okrsek. Ačkoli to nebylo ze zadního traktu budovy, kudy jsem dovnitř vešla, znát, v přízemí se nacházela hlavní policejní stanice města Nekros a také kanceláře zástupce šerifa. Chloubou horních pater byly kriminální laboratoře a také jste tam mohli najít kanceláře okresního prokurátora, ale tam jsem nemířila. Kanceláře patoložky a sídlo její moci – márnice – se nacházely v suterénu.

John Matthews, nejlepší detektiv z oddělení vražd, jakého si kdy mohlo město Nekros přát – alespoň podle mého názoru, ale na druhou stranu, byl to můj dobrý kamarád –, čekal u dveří márnice. Seděl schoulený na oranžové plastové židli. Nezdálo se, že by se muži, který se velikostí podobal medvědu grizzly, mohlo na takové židli sedět pohodlně, ale hlavu měl skloněnou, brada se dotýkala jeho hrudi, oči měl zavřené. Očividně ta židle nepohodlná není, když se v ní dá i zdřímnout. Hnědé sako měl dost zmačkané, musel nejspíš pracovat celou noc – Maria by mu nikdy nedovolila odejít z domu v oblečení v takovém stavu.

„Jsi v pohodě, Johne?“ zeptala jsem se, zatímco jsem si připínala klipsu karty návštěvníka na tílko. Nekřikla jsem – alespoň ne moc hlasitě. Přesto jsem zamrkala při ozvěně, když se můj hlas odrazil od stěn.

John trhnutím zvedl hlavu. Z klína mu vypadla složka a papíry se rozletěly po zemi. „Alex? Bože, tohle už nedělej.“

Jo, když se na to dívám zpětně, nejspíš jsem ho mohla probudit tišeji.

Klekla jsem a začala sbírat popsané stránky. Mezi nimi leželo také několik fotografií a já vzala do ruky tu, která se zatoulala pod židli. Bylo na ní vyfocené bledé rameno ležící na pozadí černých odpadkových pytlů.

Z tmavého plastu trčela bezvládná ruka s jemným, ženským zápěstím.

Podala jsem fotografii Johnovi. „Našli jste tělo?“

Přikývl a dlaněmi si protřel tmavé stíny pod očima. „Tenhle měsíc je to už třetí dívčí tělo se stejným modem operandi.“

Třetí? Poldové museli tenhle případ před tiskem pořádně ututlat, že se ještě nepřišlo na tři propojené vraždy. Měla jsem chuť se na tu složku k případu podívat ještě jednou a pořádně – taková morbidní zvědavost by se dala považovat za vadu osobnosti, ale já se živila promlouváním s mrtvými. Proto jsem na Johna netlačila – alespoň zatím ne. Řekl mi tolik, kolik mi říct chtěl. Pokývla jsem na složku. „To ji mám povolat?“

Přikývl. „Jo. Dárek v černém pytli.“

Takže neznámá oběť. „Vsadím se, že k prvním dvěma tělům nic nemáte.“

„Kdyby ano, nebyla by to fér protislužba.“ Tón měl lehký, ale ramena mu poklesla. „Máš pero?“

Vytáhla jsem pero, které jsem ukradla ze stolu úředníčka, který mě zapisoval na seznam hostů suterénního podlaží. John se prohraboval listy na klíně, rozděloval materiály ze složky k případu. Podepsala jsem obvyklé prohlášení o mlčenlivosti a další oficiální papíry. Částka za mé standardní služby byla přeškrtnutá, vedle nich rudě zářila slova „pro bono“. Kousla jsem se do rtu, když jsem parafovala potvrzení. Sice zadarmo, ale od Johna to bude obrovská služba, že mi dovolí, abych se podívala na Colemanovo tělo. Vzhledem ke spolupráci na případu jsem měla povolen vstup do márnice. Nijak dobře jsem se ale při pohledu na tu velkou nulu v kolonce ceny necítila.

Podala jsem podepsané papíry Johnovi, on je zastrčil do složky a pak otevřel dveře márnice. Nad hlavami nám tiše šuměly zářivky a jejich bzukot se mísil s klapáním našich bot po linoleu. Po obou stranách místnosti stály dva nyní nevyužité pitevní stoly s připravenými tácy se sterilními nástroji. Vzadu čekala na své obyvatele místnost s chladicími boxy, nebo jak jsem jí říkala, mraztělnička. Průzorem ve dveřích vedlejší místnosti, kanceláře předního patologa, k nám prosvítalo světlo.

Dveře kanceláře se otevřely a vyšel z nich praktikant v bílém plášti a s rozcuchanými vlasy.

„Detektive Matthewsi, slečno Craftová. Mohu vám pomoci?“ Očima těkal z Johna na mě.

Slečno Craftová? Zamračila jsem se. Tommy Stewart pracoval jako praktikant na patologii už rok a příjmením mě oslovil naposledy druhý týden po nástupu. Pravda, asi před měsícem jsme si zašli na drink a, no, jedna věc vedla k druhé, ale nešlo o nic vážného. Nebo jsem to tak alespoň viděla já.

„Tommy,“ oslovil ho John, „co kdyby sis zašel na cigaretu?“

Nebyla to otázka.

Tommy si strčil ruce do kapes a narovnal ramena. „Chcete vidět nějaké tělo?“

„Už jsem to zařídil.“ John chvíli počkal. „Co ta cigareta?“

Tommy zavrtěl hlavou. „Detektiv Andrews nařídil…“

John ho přerušil. „S Andrewsem to zařídím.“

Tommy stiskl rty, očima ho propaloval, ale řekl jen: „Jasně, dám si cigáro.“

Vykročil pryč, ale ve dveřích se zarazil. Tvrdě se na mě zadíval. Pánové, já teda umím zabít přátelství. Když se za ním dveře zavřely, povzdechla jsem si.

„Kdo je detektiv Andrews?“ zeptala jsem se, když John zmizel v místnosti s mrazáky.

Ani se neohlédl. „To tě zajímat nemusí.“

Skutečnost, že stínová čarodějka Alex Craftová dokáže mluvit s mrtvými, neznamená, že se jí vždy zamlouvá, co se jí mrtví snaží říct…

Coby soukromá vyšetřovatelka a policejní konzultantka viděla Alex Craftová už hodně důsledků černé magie. Ačkoli má dobré vztahy s Deathem, Smrtí samotnou, nic ji zatím nepřipravilo na její poslední případ. Alex vyšetřuje případ sériového vraha, když na ni zaútočí duch oběti, kterého povolala – a to by mělo být nemožné. Pokus o atentát na její osobu je neúspěšný jen proto, že na poslední chvíli zasáhne Death. A když vám i Smrt zachrání život, víte, že váš čeká špatný den…

Alex se musí spojit s drsným detektivem z oddělení vražd Falinem Andrewsem, aby spolu případ vyřešili. Andrews ovšem něco ukrývá a jeho nechuť k Alex je víc než zřejmá. Andrewsovu pomoc bude ale Alex potřebovat, aby rozpletla zapletenou síť politiky reálného i nadpřirozeného světa a dostala vraha, jenž v rukou třímá moc tak zlověstnou, že to může stát Alex nejen její život, ale i duši…

Oficiální web Kalayny Price ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Čarodějka stínů ~ Tanec stínů