Deníky apatykářky 1
Autor: Nekokurage, Natsu Hyuuga
Originální název: Kusuriya no hitorigoto 1
Český název: Deníky apatykářky 1
Knižní série: Deníky apatykářky (Kusuriya no hitorigoto)
Díl: první
Žánr: young adult, manga, historické, drama, detektivní, humor
Moje hodnocení: 5 hvězdiček
Mladá dívka Maomao pracovala jako lékárnice ve čtvrti červených luceren. Poté, co byla unesena a prodána do císařského harému jako služebná, se ocitne uprostřed palácových intrik. Zde se doslechne, že císařovy děti se nedožívají příliš vysokého věku.
Hnána svou přirozenou zvědavostí a touhou po poznání začne na vlastní pěst pátrat po příčinách a brzy přitáhne pozornost vlivného eunucha Džinšiho. Maomao se poté snaží využít své rozsáhlé znalosti o bylinkách, jedech a léčivých prostředcích při řešení různých záhad a problémů v císařském paláci a její farmaceutické dovednosti se brzy stávají nepostradatelnými.
Nakladatel: m&c! (EN), Gate (CZ)
Počet stran: 176 (EN), 180 (CZ)
Vazba: Brožovaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 25.9.2017
Vydání v ČR: 12.2.2025
Datum četby: 3 dny, únor 2025, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Škoda, že to není delší.
Oficiální stránky Nekokurage
Oficiální stránky Natsu Hyuuga
Můj názor: Když jsem zjistila, že vyjde v českém překladu tahle manga, bylo mi jasné, že si ji musím pořídit. A to vše díky tomu, jak moc jsem si zamilovala její anime verzi, jejíž druhá řada právě běží.
Mangu jsem už četla loni v anglickém překladu, takže mě obsahově ani díky jednotlivým anime dílům nijak extra už nepřekvapila. Ale i tak jsem si jednotlivé příběhové epizody užila. V prvním díle se teprve začíná utvářet vzájemná dynamika mezi dvěma hlavními postavami – MaoMao a Jinshim (v českém překladu je jeho jméno myslím Džinši), takže je všechno takové nové.
Mám tenhle detektivní styl a řešení jednotlivých záhad ráda. Taky se mi líbí, že je MaoMao tak trochu šílenec, co se apatykářství týče. A že je Jinshi tak trochu masochista, protože se mu líbí, jak z něho pro změnu MaoMao není vedle jako ostatní ženy v paláci.
Mang v překladě ani v anglickém překladu doma moc nemám. Mnohem raději si je čtu online, ale u téhle jsem si řekla, že ji doma prostě musím mít, protože za to stojí. A nelituju.
