Onyx Storm
Autor: Rebecca Yarros
Originální název: Onyx Storm
Knižní série: Empyreum (The Empyrean)
Díl: třetí
Věková hranice: 18+
Žánr: new adult, fantasy, romance, erotika, humor, magie, zvláštní schopnosti, draci
Moje hodnocení: 2 hvězdičky
Přichází bouře…
Po téměř osmnácti měsících na Basgiathské válečné akademii Violet Sorrengail ví, že už není čas na lekce.
Už není čas na nejistotu.
Protože bitva skutečně začala; a když se nepřátelé blíží zvenčí jejich zdí a objeví se i v jejich řadách, je nemožné vědět, komu věřit.
Nyní musí Violet cestovat za selhávající Aretianské ochrany, aby hledala spojence z neznámých zemí, aby se postavila Navarre.
Výlet otestuje každý kousek jejího důvtipu, štěstí a síly, ale udělá cokoliv, aby zachránila to, co miluje – své draky, svou rodinu, svůj domov a jeho.
I kdyby to znamenalo udržet tajemství tak velké, mohlo by to všechno zničit.
Potřebují armádu.
Potřebují moc.
Potřebují magii.
A potřebují jedinou věc, kterou může najít jen Violet – pravdu.
Ale přichází bouře… a ne každý její hněv přežije.
Nakladatel: Red Tower Books (EN)
Počet stran: 544 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 21.1.2025
Vydání v ČR: duben 2025
Datum četby: 4 dny, leden 2025, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Takový nudný zdlouhavý filler
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorky
Můj názor: Stejně jako celý svět jsem se i já pustila do třetího dílu téhle vyhypované a velice oblíbené dračí série, na kterou se stojí fronty a u které minimálně v zahraničí probíhá šílený boj o vlastní kus už po půlnoci – jako to bývalo kdysi za dob Harryho Pottera (alespoň co jsem viděla ze všech těch BookToků, to byla vážně síla).
Zatímco první díl série se mi i přes značné vykrádání oblíbených knih jako jsou Divergence, Vampýrská akademie, Eragon nebo Hunger Games líbil a stejně jako řada čtenářek jsem si i já oblíbila Xadena, s druhým jsem už měla docela problémy. To jsem ale nečekala, co se objeví v tom třetím.
Onyx Storm (v českém překladu to myslím bude Onyxová bouře) je jedna velká fillerová kniha, u níž vám bohatě stačí přečíst si začátek a konec a o nic extra důležitého vlastně nepřijdete. Celý příběh totiž působí jako takový side quest ve hře, v níž sice znáte základní pravidla, ale ve všem ostatním naprosto tápete.
Hlavní hrdinové většinu času totiž tráví tím, že se buď učí, trénují, politikaří, hledají vodítka a cestují po okolních ostrovech, o nichž se toho celkem vzato prd dozvíte. A to i přes to, že se Violet do rukou dostanou velice důvěrné a zaheslované deníky jejího otce. Ty jsou sice v knize vykreslovány jako pomalu zázračné věci, ale v konečném důsledku jsou minimálně v tomto díle Violet naprosto k hovnu (kromě teda jedné důležitější scény).
Postavy, do kterých jste se v prvním a potažmo i druhém díle zamilovali, vám budou vyjma Ridoca a Aarica neskutečně pít krev… anebo se všehovšudy objeví v jedné nebo v druhé scéně, aby se trochu připomněly, ale to je tak všechno. Všechny vedlejší postavy jsou totiž spíš až na třetí koleji, takže když některá z nich v průběhu náhle zemře, je vám to vlastně šumák.
Celkově kniha nemá žádnou extra pořádnou zápletku. Vždycky jsou ve škole, rozhodnou se, že nebudou poslouchat rozkazy, odletí, někde se pobijou, odletí, dostanou přes prsty a jede se dál. Takhle se to opakuje v rámci celé knihy, kdy máte řadu malých bojových epizod, aby vás ta „velkolepá“ na konci vůbec neohromila. Hlavní záporačka se v knize objevila z ničeho nic a stejně tak z ní i zmizela. Občas jsem si říkala, že je měla pozabíjet radši všechny a bylo by.
Xaden se v této knize dostal do své vrcholné emo fáze. Kruhy pod očima už k tomu má, černé oblečení taky a to nemluvím o stínech. I to mu ale podle Violet neubírá na přitažlivosti, protože vám nejméně jednou za kapitolu, v níž se objeví, nezapomene připomenout, jak je strašně krásný a jak je celý její. Jejich vzájemný vztah by se dal spíš popsat jako dva sexuálně frustrovaní teenageři, kteří by po sobě nejradši pořád lezli, ale nemůžou, tak na to alespoň myslí, mluví, představují si a je jim v tu chvíli úplně jedno, že jsou ve válce. A i jako vojáci stojí za prd, což se projeví hned několikrát za knihu.
Potenciál Rebeccu sice nahání, ale ona je rychlejší a tak je Onyx Storm zatím nejhorším dílem plánované pentalogie, která měla být původně trilogií. Dopadlo by to nejspíš daleko líp. A to nemluvím o tom, že je ještě víc z textu patrné, že autorce při psaní musí pomáhat AI. Některé věty a scény jsem si musela přečíst opakovaně, abych je vůbec pochopila, protože byly tak špatně napsané. Jedna sexuální scéna na křesle má na BookToku dokonce vysvětlující názorná videa o tom, jak spolu Xaden s Violet šukali, tak blbě to popsala (nemluvě o tom, že by to Violetiny klouby vůbec nevydržely).
Plno lidí se v recenzích rozčiluje nad tím, že jim ani re-reading předchozích dílů nepomohl, protože Rebecca v jedné kapitole naháže tolik různých pojmů, které nikdy předtím neviděli, nebo už po těch dvou velkých bichlích vůbec neví, o co šlo. Rebecca totiž nikomu nic nevysvětluje, jen se o tom tu a tam zmíní, takže pokud nemáte rádi detektivky, plno věcí nepochopíte.
Třetí díl je prostě špatný. Zbytečný a špatný. Nevyvolává v člověku žádné emoce, je plný zdlouhavých dialogů a celkově vás vlastně nic nenutí číst dál. Samotný konec s cliffhangerem je spíš jako facka, při níž se vám hlava otočí dokola, než aby vás jinak emočně zasáhl. Jen vás napadne, že s vámi Rebecca více jak 500 stran pěkně vyjebávala, aby nakonec zopakovala to, co už udělala v druhém díle. Smutné. Ani nemám chuť číst další díly, ale prý se mám obětovat pro tým a dočíst to. S takovou to bude možná až někdy v roce 2030.
