Ruin
Autor: Samantha Towle
Originální název: Ruin
Knižní série: Gods
Díl: první
Věková hranice: 18+
Žánr: adult, romance, erotika
Hodnocení: 3 hvězdičky
A novým mistrem světa v těžké váze je…
To jsou slova, na která Zeus Kincaid čekal od chvíle, kdy si poprvé nasadil boxerské rukavice. Jen si nemyslel, že přijdou s tragédií, která navždy změní jeho pohled na tento sport.
Cameron Reed byla ve druhém ročníku na Juilliardu, když od ní odešla její dětská láska Zeus Kincaid. O několik měsíců později si Cam uvědomila, že svůj sen o tanci pro New York City Ballet si nikdy nesplní.
Nyní pracuje jako tanečnice v luxusním klubu na Manhattanu, kde se setká tváří v tvář s mužem, kterého kdysi milovala. A teď je řada na ní, aby od něj odešla.
Po pěti letech odloučení od Cam není Zeus připraven ji znovu nechat jít. Ale druhý den ráno na prahu jejího domu zjistí, že věci nejdou tak, jak by očekával…
Nakladatel: Samantha Towle Writes Ltd (EN)
Počet stran: 304 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 5.3.2018
Vydání v ČR: nevyšlo
Datum četby: 2 dny, říjen 2024, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Jednohubka. Ale nic moc.
Oficiální stránky knihy
Oficiální web autora
Můj názor: Na tuhle knihu jsem narazila vlastně náhodou, když jsem si nedávno přečetla autorčinu knihu Úlet na dva týdny, který mi tak akorát kápl do noty. Tenhle příběh mě zaujal tím, že jde vlastně o poměrně klasickou second chance romance.
Hlavní dvojice mi ale tak úplně nesedla. Možná to bude tím, že mi celý ten jejich vztah přišel nějaký moc rychle vyřešený. Asi bych čekala, že to bude celé zdlouhavější, že jim cesta k sobě zpátky zabere trochu víc času. Cam se sice brání tomu, aby se zase dali dohromady, protože mu nedokáže věřit, ale insta chtíč je prostě insta chtíč a to se pak snadno zapomíná na nějaká ta původní přesvědčení.
Ani mi tak úplně nesedly občasné vzpomínky na minulost, protože jsem tu jejich ohromnou lásku moc nežrala. Taky mi lehce lezlo na nervy to jejich oslovování dcery „Gigi girl“. Pokaždé mi to drásalo oči. Navíc i ta jména všech „božských“ sourozenců byla občas úsměvná. Osobně si třeba nedokážu představit, že bych se jmenovala třeba Afrodita 😀 Ale lidi dávají svým dětem i horší jména.
Celkově vzato to nebyla špatná kniha. Jde o docela fajn romanci, kterou dokážete přečít za jeden večer a občas se vám u ní možná i rozbuší srdce.
