Detektivní Tour s Karin Slaughter (3)

by Syki · Published 8.4.2013 · Updated 12.1.2015

První ukázka z druhého dílu série:

Zastrčila klíč do starého zámku ve dveřích. Jejich panty zaskřípaly jako v hororu.

Dveře byly otevřené.

„Moment,“ řekla do telefonu, jako by manžela chtěla přerušit, i když Paul mlčel. „Máme odemčené dveře.“

„Cože?“

Taky ji neposlouchal. „Povídala jsem, že máme odemčené dveře,“ opakovala a pootevřela je.

„Ježíšmarjá. Škola začala teprve před třema týdnama, a ona na ni už zase kašle?“

„Možná to byla uklízečka…“ Abigail se zarazila, protože jí pod nohama zakřupalo sklo. Když se podívala na zem, mírně
zpanikařila.

„Všude na podlaze je rozbité sklo. Zrovna jsem vešla dovnitř,“ řekla do telefonu.

Paul cosi nesrozumitelně odpověděl.

„Fajn,“ řekla Abigail jako robot a otočila se. Jedno z vysokých oken vedle dveří bylo rozbité. Představila si, jak jím dovnitř sahá čísi ruka, otevírá západku a po ní i dveře.

Zavrtěla hlavou. Za denního světla, a v téhle čtvrti? Obvykle stačilo, aby na večer pozvali víc než tři kamarády, a už jim volala bláznivá bába odnaproti, že jsou moc hluční.

„Abby?“

Abigail měla pocit, jako by se ponořila do vody. Všechno slyšela vzdáleně. „Myslím, že se k nám někdo vloupal,“ řekla manželovi.

„Okamžitě jdi ven! Možná tam ještě je,“ vyštěkl Paul.

Abigail upustila poštu na odkládací stolek v hale. Pak se uviděla v zrcadle. Dvě hodiny hrála tenis a měla zpocené vlasy. Vzadu se jí na krk lepilo několik pramenů, které se jí uvolnily z ohonu. Po celém těle jí vyrazil pot, ačkoli v domě bylo chladno.

„Abby?“ zařval Paul do telefonu. „Jdi odtamtud pryč. Už volám na policii.“

Abigail se otočila a otevřela ústa, aby manželovi odpověděla, i když pořádně netušila co. V tu chvíli na podlaze spatřila krvavou šlápotu.

„Emma,“ zašeptala, upustila telefon na zem a jako střela vyrazila po schodech k dceřinu pokoji.

Nahoře se zastavila a zděšeně se podívala na roztřískaný nábytek a střepy na podlaze. Na opačném konci chodby spatřila
Emmu, jak tam leží v tratolišti krve. Nad ní se tyčil muž s nožem v ruce. Abigail přestala vnímat okolní svět a soustředila se jenom na výjev před sebou.

Chvíli se hrůzou nemohla ani pohnout. Hrdlo se jí stáhlo, takže sotva dýchala. Muž vykročil směrem k ní. Abigail dokázala vnímat jenom jeho. Očima těkala z nože, který svíral v zakrvácené ruce, na Emmino tělo na podlaze.

„Ne…“

Muž se k ní vrhl a Abigail bez rozmýšlení ustoupila vzad. Klopýtla a po hlavě padala ze schodů. Boky a rameny přitom narážela do tvrdého dřeva schodiště. Celé tělo ji bolelo. Otloukla si lokty o zábradlí a narazila si kotník o stěnu. Příšerně ji bolel krk, jak se ho snažila držet vzhůru, aby si nerozbila hlavu o hrany jednotlivých schodů. Dopadla na podlahu v hale a vyrazila si dech.

Pes. Kde vězí ten zatracený pes?

Abigail se převrátila na záda a otřela si krev z čela. V hlavě měla zabodnuté střepy skla.

Muž sbíhal ze schodů a nepouštěl nůž z ruky. Abigail neváhala. Když neznámý seskočil z posledního schodu, vymrštila nohu a kopla ho do rozkroku. Netrefila se, ale její úder měl efekt. Muž se zapotácel, zanadával a dopadl na jedno koleno.

Abigail se otočila zpátky na břicho a pokusila se doplazit ke dveřím. Muž ji chytil za nohu a ze všech sil jí trhl vzad. Abigail projela od kostrče až do ramene příšerná bolest. Snažila se nahmatat kus skla, jímž by ho mohla bodnout, ale střípky na zemi jí jenom rozedřely ruku. Začala ho zuřivě kopat. Přitom se dál pokoušela dostat se ke dveřím.

„Nechte toho!“ zařval muž a chytil ji za oba kotníky. „Sakra, nechte toho!“

Poslechla ho. Zadržela dech a pokusila se něco vymyslet. V hlavě jí hučelo a nedokázala se soustředit. Otevřené dveře měla téměř na dosah. Viděla jimi ven na cestičku, která se mírně svažovala k jejímu autu zaparkovanému na ulici. Rychle se obrátila, aby na útočníka viděla. Klečel na zemi a pevně ji držel, aby ho nemohla kopat. Nůž ležel vedle něho. Muž měl temné oči, které připomínaly dva kusy žuly. Široká hruď se mu dmula, jak se snažil popadnout dech. Košili měl nasáklou krví.

Emminou krví.

Abigail stáhla břišní svaly, vymrštila se vzhůru a zaryla mu roztažené prsty přímo do očí.

Vrazil jí facku, ale Abigail se nevzdávala a zatlačila prsty ještě hlouběji do jeho očních důlků. Sevřel jí obě zápěstí a odtrhl její ruce od svého obličeje. Byl mnohem silnější, ale Abigail myslela jenom na Emmu a na okamžik, kdy ji zahlédla v patře. V jaké pozici ležela, s košilí vyhrnutou nad malá ňadra. Abigail ji sotva poznala, protože jí z obličeje zbyla jenom krvavá břečka. Ten člověk si vzal úplně všechno včetně Emminy krásné tváře.

„Ty hajzle!“ zavřeštěla Abigail.

V té čtvrti žili nejzámožnější a nejvlivnější lidé z celé Atlanty. Velmi jim záleželo na tom, aby k jejich honosným domům neměl přístup nikdo cizí. Teď se ale ukázalo, že opatrnosti opravdu není nikdy dost…

Když Abigail Campanová jednoho odpoledne nečekaně přijde domů, ocitne se uprostřed svých nejděsivějších snů: na podestě leží její dospívající dcera a nad ní kymácí muž se zakrváceným nožem. Hrůznost toho výjevu dá Abigail dost sil na to, aby vetřelce zabila holýma rukama. A od té chvíle už v jejím životě nic nebude takové, jako dřív.

Místní policie udělá hned zkraje několik nepochopitelných chyb, které nejenže ohrožují vyšetřování, ale vystavují nebezpečí další mladou dívku. Případu se proto ujme zvláštní agent Will Trent, který má k dispozici jen mlhavé stopy a kolegyni, která ho od prvního okamžiku nepokrytě nesnáší. Sotva se mohl ocitnout v méně výhodné pozici, ale on ví, že se musí obrnit a pátrat dál, protože v tomto případu má zlo vskutku ďábelskou podobu – a také velký časový náskok…