Sladká políbení (39)

Týdenní meme hostované mnou… A dneska vybírám…

Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Magie útočí

Ilona Andrews

Curranův pohled se soustředěně upřel na jedno místo. Mé rameno. „To je stopa po drápech,“ odtušil a hlas mu ztvrdnul. „Vlčích. Kdo to byl?“

„Nikdo!“ Ha, to byla geniální odpověď. Té určitě uvěří.

„Někdo z mých?“ Zlatá mu zaplála v očích jako blesk.

Inu, jelikož každý kožoměněc v Atlantě patřil jemu, tak se otázka zodpověděla sama, ne? „Odkdy ti vůbec záleží na mém zatraceném blahu? Myslím, že sis popletl charakter našeho vzájemného vztahu. Ty a já spolu nevycházíme. Ty jsi psychopat posedlý kontrolou všeho kolem sebe. Rozkazuješ mi, a já bych tě nejradši zabila. Jsem paličatý, neukázněný idiot, který tě přivádí k šílenství, a ty bys mě nejradši uškrtil.“

„Jednou! Pokusil jsem se o to jednou!“

„Jednou naprosto stačilo. Fakt je, že se k sobě nechováme hezky. My…“

Trhnutím si osvobodil paže zpod mých kolen, bez ohledu na dýku mě k sobě přitiskl a políbil.

Jazykem se letmo dotkl mých rtů. Zalila mě vlna horka. Rukama mi vjel do vlasů. Najednou jsem byla zvědavá, jak chutná. Už mě políbil i předtím, těsně před bojem s Rudým stalkerem. Pamatovala jsem si tu pusu docela živě, i když od ní uplynuly čtyři měsíce. Nemohla být tak dobrá, jak mi paměť nalhávala. Měla bych ho políbit, abych stínovou pusu vyhnala z hlavy a už o ní nemusela uvažovat. Pootevřela jsem rty a pustila ho dovnitř.

Bože můj. Vemír kolem vybuchl.

Chutnal omamně jako divoké víno.

Přilnula jsem k němu, opilá jeho vůní a chutí jeho polibků, svedená tím, jak se jeho pevné tělo tisklo k mému. Hlavu jsem měla lehkou.

Líbej mě. Polib mě ještě. Líbej mě, Currane.

Co to se mnou krucinál je?

…

Knihu si rozhodně pořiďte, je výborná, recenze bude brzo.