>Blogové stromečky

Tenhle speciální vánoční projekt má na svědomí Stormy.

Už loni jsem vám ukazovala, jak vůbec vypadá náš vánoční stromeček (tedy stromečky), a proto míním v této své tradici pokračovat.

Letos jsem se zdobením stromečku začala už 18.12., protože jsem věděla, že přes týden budu v práci a odpoledne budeme péct cukroví, uklízet, balit dárky a tak vůbec. Když jsme ještě bydleli na bytě, což je nějakých cca 12 let zpátky, mívali jsme živý stromeček – ovšem jen do chvíle, kdy jsme nemohli vysát všechny jehličky z koberce. To jsem byla ještě hodně malá. Od té doby máme umělý. A to byste se divili, ale i z některých umělých ty jehličky opadávají (viz druhá fotka našeho starého stromečku-koštěte).

Tento rok jsem zkusila barevnou trojkombinaci světle zelená-růžovo/fialová – stříbrná. Říkáte, že je to tak trochu divočina? Ale kdeže. Na fotce to možná tak krásně nevypadá, ale ve skutečnosti je nádherný (skromnost stranou). Nafotila jsem to včera večer i s dárky – dřív, než jsme si je rozadli.

Jako již tradičně jsme měli úžasnou domácí houbovou polévku, rybí filé (letos kapr bohužel nebyl) a bramborový salát. Přijde mi, že každý rok tu večeři zhltneme docela rychle, přitom už dávno na Ježíška nevěříme, tudíž ke stromku tak překotně nespěcháme. Zvláštní. Nevím, jestli to víte, ale podle tradice se nesmí začínat se štědrovečerní večeří v žádnou celou hodinu – já to totiž nevěděla. Je ale dobře, že my nikdy na čas nezačínáme 😀

Ještě na Štědrý den jsem vypucovala kuchyni a nastrojila stromeček. Ano, další stromeček. Minulý rok jsme měli stromeček i v kuchyni prvně, letos jsme na to navázali. Tentokrát v červeno-zlaté podobě -> aby ladil i s ubrusem a prostíráním 🙂 Mamka je spokojená.

Po večeři, za zvuků vánočních koled, jsme se odebrali do obývacího pokoje, rozdělili si dárky a pak je začali rozbalovat. Doufám, že vám Ježíšek nadělil, co jste si přáli. Uvidíte, že i ty ponožky jsou potřeba, až vám bude zima. Včera jsem se na FB například dozvěděla, že nejsem jediná, kdo dostává pod stromek i pyžamo. Miluju pyžama, hlavně s medvídky, králíčky, Snoopym apod. Obvzlášť teda závidím to pyžamo s Medvídkem Pú! Ano, vracím se do dětských let 🙂

Co jsem dostala dál? Nějakou tu kosmetiku, parfémy (zbožňuju vůně! mám jich strašně moc :D), filmy, plyšáka Me to you, vitamíny, ponožky, pyžamo a samozřejmě i knihy. Jelikož si ale díky práci můžu dovolit kupovat knihy sama (a taky že to dělám, vždyť to sami víte), nechala jsem si nadělit jenom něco.

Z knih je to Voda pro slony, ze které jsem docela nadšená. V češtině u nás snad už nikde ani objednat pořádně nejde a já si tak jdu jednou do knihkupectví – a je tam! Film se mi moc líbil a všichni říkají, že kniha je mnohem lepší. Kromě toho jsem se tedy rozhodla zkusit i sérii Levá ruka boží. A pak tam je ještě malá knížečka s převyprávěním filmů Krakonoš a lyžníci a Bota jménem Melichar. Druhý jmenovaný film miluju už od mala a pokaždé, když ho dávají, se dívám. A konečně mám i kompletní filmovou sérii o Harrym. Filmy jsou opravdu výborné a já jsem velký fanoušek! Ano, nešálí vás zrak, mám tam i dva průvodce. Ráda cestuju. Mimo jiné mám za sebou Velkou Británii a Ameriku (možná se tam podívám příští rok ještě jednou) a tak jsem si za svůj cíl vytýčila další země, které mě zajímají. Nový Zéland a Japonsko. Obojí trochu z ruky, obojí více než trochu drahé, ale co. I ta Amerika vypadala nedosažitelně a byla jsem tam!

V posledních dnech se u mě zase vyrojila má „posedlost“ vším asijským. Respektive jsem se navrátila ke svým otaku kořínkům (říkám kořínkům ,protože až tak zapálená jako někteří jsem nebyla). Přečetla jsem si oblíbenou mangu, pustila pár anime, mám už od kamarádů slíbené nějaké doramy… no a poslouchám A-Pop a  A-Rock ve velkém. Takže mě omluvte, ale nakonec vám dám jednu písničku, kterou mi taťka jednou přivezl na CD ze služební cesty z Jižní Koreje.

Nejspíš dneska někde ještě budete trajdat po rodinných oslavách svátků apod., anebo jste už zalezlí pěkně v teplíčku domova a čtete si knihy. Užijte si to i za mě! Já za chvíli mířím na rodinnou návštěvu 🙂