Sladká políbení (30)

Týdenní meme hostované mnou… A dneska vybírám…

Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Shadowspell

Jenna Black

Dneska mám pro vás delší úryvek, protože si myslím, že za to stojí…

„Ježiši, Dano! Půlka světa by tě nejradši viděla mrtvou a ty se rozhodneš, že je skvělý čas na to, aby ses promenádovala po Avalonu pozdě v noci úplně sama? Přeješ si snad umřít, nebo jsi jenom pitomá?“

Každé slovo, které vypustil z úst, bylo jako bodnutí nožem přímo do srce. Celou dobu si se mnou vlastně jenom hrál, došlo mi. Ani náhodou by ke mně nebyl tak krutý, kdyby se o mě alespoň trochu zajímal. Přišla jsem k němu s očekáváním, že mnou nebude zrovna dvakrát nadšený, ale myslela jsem, že to bude mít spíš co do činění s vílím králem. Ani na okamžik mě nenapadlo, že to bude takovéhle.

Mohla jsem se začít bránit a říct mu o halícím kouzlu krále. Nelíbilo se mi, že si o mně myslí, že jsem tak hloupá, že se zbavím svého bodyguarda a jsem tak bez ochrany. Ale vysvětlování by znamenalo, že tu ještě chvíli pobudu a to bylo to poslední, co se mi zrovna teď chtělo.

„Kdybych věděla, že se budeš chovat takhle, nechala bych tě u krále,“ řekla jsem s uspokojením, když Ethan ucuknul. Samozřejmě jsem to tak nemyslela. Nesmrtelný život v otroctví by byl až moc velkým trestem za to, že je někdo prevít. Jenže ještě před chvílí mi dával docela pěkný kartáč, takže jsem neměla potřebu být zrovna milá.

„Promiň, že jsem tě obtěžovala,“ pokračovala jsem a otáčela se směrem ke dveřím. „Pokusím se vrátit domů, aniž bych se nechala zabít, ale nemůžeš si tím být jistý, protože jsem přece takový pitomec, co si přeje zemřít, takže ti nic neslibuju.“

Dotkla jsem se kliky, ale dřív, než jsem měla možnost otevřít dveře, Ethan rychle překročil vzdálenost mezi námi a chytnul mě. A zase se mnou praštil o zeď, ovšem tentokrát zůstal v mém osobním prostoru, ruce zapřené po stranách mé hlavy. Otevřel ústa, jako by se chystal něco říct – a podle výrazu jeho tváře to nemělo být nic, co bych ráda slyšela – ale nic z něj nevyšlo.

Srdce mě ještě pořád bolelo z toho, jak se mnou jednal, ale i přesto jsem si nemohla nevšimnout té slabé dřevěné vůně, která z něj vycházela. Stejně tak jeho tělesného tepla tak blízko, anebo intenzitu zelenomodrých očí. Naklonil se ke mně blíž a já si nejprve pomyslela, že se mě chystá políbit a můj puls se rozběhl z odlišných důvodů než je vztek.

Ale místo toho, aby mě políbil, se zlehka dotkl svým čelem toho mého a zavřel oči. Tak nějak jsem nevěděla, co si o tomto gestu mám myslet. Přesvědčovala jsem sama sebe, že se mi ulevilo, ale mé tělo bylo jiného názoru. Má kůže byla napjatá a puls hrozil, že co chvíli vystřelí do výšin. Bez vědomého myšlení si mé ruce samovolně našly cestu až k jeho pasu, jen zlehka, pro případ, že bych jeho signály pochopila špatně.

Přiblížil se ke mně ještě blíž a usnadnil tak mým rukám, aby jej objaly v pase. Zvedl hlavu a naše pohledy se střetly. V jeho výrazu se zrcadlila ohromná vášeň , ale také něco navíc. Něco, čemu jsem nerozuměla a instinkt mi říkal, že to nebude nic dobrého.

Pokračování přiště… pokud chcete…