Co bych o sobě měla navykládat? Je mi momentálně 26, narodila jsem se na začátku našeho revolučního roku 89 a ráda říkávám, že jsem revoluční dítě, i když to není tak úplně pravda. Jsem kozoroh a žádný ze zaručených popisných horoskopů na mě nepasuje. O kozorozích se říkává, že jsou orientovaní hlavně na výsledky a o lidi jim ani tak moc nejde. Že jsou introvertní a nevyhledávají větší okruh lidí. No, tak u mě se sekli. Já jsem živel. Jsem extrovert a mám ráda společnost. Ráda poznávám nové lidi a nemám problém se začít bavit o čemkoliv. Jsem realista se sklonem k optimismu, jsem pragmatická, vynalézavá, upovídaná, ctižádostivá, ambiciózní, někdy neuvěřitelně tvrdohlavá, drzá, pracovitá, spolehlivá, roztržitá, sem tam i sklerotik. Na všechno mám svůj názor, což někteří nedokážou zkousnoust, jsem prostě průbojná a nerada bývám stranou.
Samozřejmě mám ráda i svůj vlastní klid. Jsem schopná se zavřít do pokoje, kde si pustím hudbu a třeba jen tak relaxuju, nebo pustím stanici pěkně nahlas a zpívám spolu se zpěváky a je mi úplně putna, jestli je to falešně. Jde o to se pořádně odreagovat. Pamatuju si, že večer před maturitou jsem si pustila CD se šlágry Michala Davida, zpívala a křepčila, co to šlo a stres ze mě opadl. Hudbu miluju. Takových 10 let jsem hrála na klavír (můj nejoblíbenější skladatel je Chopin… strašně ráda jsem hrávala jeho skladby) a 3 roky jsem byla ve sboru. Hudba je mou neoddělitelnou součástí.
Stejně tak knihy. Rodiče se mnou už od mala čítávali knihy a vedli mě k lásce ke knihám. Teď jsem mnohem vášnivější čtenář než všichni v mé rodině dohromady a někdy už ze mě šílí. Proč asi? Můj nejoblíbenější obchod je knihkupectví. Nemám moc oblíbených děl z klasiky a pojem „povinná četba“ z duše nesnáším. Plno lidí to od čtení jako takového odradí. Člověk by si měl přečíst to, co ho zajímá a ne to, do čeho jej nutí někdo jiný. Už proto nemám ráda Čapka. Všichni ho vyzdvihují do nebe, mně jsou jeho díla fuk, ačkoliv váhu jeho dělům neupírám. Já, kdybych měla vyzdvihnout někoho, kdo změnil můj knižní svět, pak to bude J.K.Rowlingová. Jsem generace, která s Harrym vyrůstala a tahle série bude jedna z prvních, kterou dám svým dětem přečíst, až budou dostatečně staré.
Pocházím z Karviné, města o cca 60 000 obyvatel, kousek od Ostravy, blízko polských hranic. Rozumím dobře polsky a anglicky. Na střední jsem se učila i španělsky a latinsky, ale z latiny umím jen pár slovíček a ze španělštiny několik užitečných frází. Chtěla bych si svou španělštinu v budoucnu zdokonalit a zkusit ještě ruštinu a italštinu. Mluvím docela rychle, stejně tak i přemýšlím a píšu. Mluvím, jak mi zobák narostl a taky hodně „po naszymu“ (alias naše specifické nářečí). Ovšem když chci, umím mluvit řádně spisovně, na gramatiku já jsem pes. Jazyky mi vždycky šly.
Anglicky se učím v podstatě od školky, i když to s ní nebylo zase tak slavné. Nejlepší učitelku na angličtinu jsem měla na druhém stupni základní školy. Od té chvíle to šlo s úrovní vyučujících hodně dolů. Až pak 2 semestry na vysoké se mi zase poštěstilo mít učitelku, která vážně něco naučila a člověk si s ní mohl i anglicky popovídat. Říká se, že nejlépe se cizí jazyk naučíte, když vycestujete do zahraničí. Já miluju cestování a kdybych měla sponzora, procestovala bych půlku světa. Takhle se jen musím „smířit“ s Rakouskem, Německem, Francií, Velkou Británií a Amerikou + Polsko a Slovensko. Na zkušenost s pobytem za velkou louží nikdy nezapomenu. Teprve tam jsem si dokázala, že se domluvím i na místě, kde nikdo česky neumí. V angličtině čtu už nějaký ten rok, ani si pořádně nevzpomínám, kdy jsem začala. Prvotním pohonem k četbě v cizím jazyce bylo to, že jsem si chtěla přečíst knihy od Meg Cabot, které u nás nevyšly. A tak se započala má cesta za knihami v angličtině…
Tak jako většina z vás mám za sebou základní školu, následovalo gymnázium a 5 let na Slezské univerzitě v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné. Mám vstudovaný obor Manažerská informatika a v současné době už více než rok pracuji na pozici webmastera ve firmě, která studentům přináší takovou skvělou studentskou kartičku jménem ISIC. Dělám to, co jsem vystudovala (částečně) a to, co mám ráda. Má práce rozhodně není stereotypní, a tak se nemusím bát, že bych snad zakrněla.
Mám ráda plno věcí, plno věcí mě zajímá a baví. Ráda u čtení popíjím teplý čaj, kakao nebo i vodu. Někdy se při čtení zastavím a fantazíruju, jak by nějaká scéna vypadala v reálném životě. Mí kamarádi říkávají, že mám obrovskou fantazii a že bych se měla nějak umělecky projevovat. Já si upřímně nemyslím, že bych byla tak dobrá. Jsem realista. Jsem bavič. Jsem cvok. Jsem holka od vedle. Jsem energetický náboj. Jsem to prostě já.
