Herkulova krev
Autor: Jasmine Mas
Originální název: Blood of Hercules
Český název: Herkulova krev
Knižní série: Bohové a padouši (Villains of Lore)
Díl: první
Věková hranice: 20+
Žánr: new adult, fantasy, romance, erotika, zvláštní schopnosti, bohové
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Herkulova krev je temná romantická fantasy, která vás vtáhne do světa nesmrtelných Sparťanů, krvavých intrik a nebezpečných vášní.
Alexis, osiřelá dívka s drsnou minulostí a břitkým smyslem pro humor, se jednoho dne dozví, že v jejích žilách koluje vzácná krev – a ta ji uvrhne do Spartské válečné akademie, kde přežijí jen ti nejsilnější. Čekají ji nelítostné zkoušky, učitelé s tvářemi andělů a srdci predátorů, a tajemství, které může změnit osud celého světa.
Nepřátelství se může proměnit v posedlost, důvěra ve zradu a každé rozhodnutí může být poslední.
Ideální pro čtenáře, kteří milují příběhy ve stylu „z nepřátel milenci“, morálně nevyhraněné postavy, drsnou romantiku a chytré prolnutí antických mýtů s dystopickou budoucností podané s jízlivým humorem a špetkou nebezpečné něhy.
Nakladatel: HarperVoyager (EN), Red (CZ)
Počet stran: 496 (EN), 480 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 1.8.2024
Vydání v ČR: 18.2.2026
Datum četby: 10 dní, duben 2026, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Asi nebudu fanoušek dark romance.
Můj názor: Herkulova krev se stala dubnovou volbou Společného čtení našeho čtecího klubu na Fable. Sice jsem podle anotace tak nějak věděla, do čeho jdu, ale nejspíš jsem měla příliš velká očekávání. Už od začátku mi totiž brnkalo na nervy míchání řeckých a římských reálií dohromady. A když už jsem se s tím srovnala, začaly mi během čtení vadit zase jiné věci a knihu jsem dočetla jen proto, že jsem potřebovala vědět, jak to skončí.
Kniha se čte dobře, hlavní hrdinka Alexis je sympatická a její vtipné glosy často zlehčují poměrně drsné prostředí. Skvěle jí sekunduje také had Nyx, kterého kdovíproč stále tahá okolo krku nebo pasu, čímž je logicky ve velké nevýhodě v případě kruciblu… ale autorka to zjevně neřeší, bo prostě neviditelný had, chápeme.
Časem se vám ale ty komentáře začnou zajídat. Hlavně tedy nekonečné kecy o spartských penisech, vagínách a pyscích. Alexis tak působí neuvěřitelně naivně a spíš než 19 let bych jí tipovala 15. Občas jsem si při čtení knihy přišla, jako by ji napsalo mé patnáctileté já, protože přesně takhle „vtipně“ jsem uvažovala a dokonce i psala příběhy – a teď se za to docela stydím.
Na druhou kdybych měla dostatek času, nejspíš bych jí zvládla přečíst i na jeden zátah. Objevování spartského světa bylo sice zajímavé, ale často naprosto nelogicky brutální. Zbytečné násilí spojené se stalkingem a nedobrovolnými námluvami není prostě můj šálek kávy. Nemám ráda, když se žena nemůže rozhodovat sama o sobě a je vmanipulovaná do hromady nepříjemných situacích. Slovo NE evidentně nemá na všechny ty násilné macho sexy muže žádný dopad, protože jsou přece nebezpeční, sexy, majetničtí a bohové sexu s velkými penisy pod tógami. Bo Sparta.
Přiznám se, že jsem lehce zklamaná. Začalo to slibně, chvílemi mě to vážně chytlo a já chtěla vědět, o co vlastně jde… ale pak přišly uříznuté prsty, vypíchnuté bulvy a hromada násilí, takže mě to přešlo. Navíc nefandím poly příběhům a tady jsem z toho byla taková rozpačitá. I tak si ale přečtu druhý díl, protože tam je ještě plno nedořešených věcí, takže doufám, že se vyřeší v pokračování. To by snad u nás mělo vyjít na podzim. A co se týče českého překladu, většinu času mi přišel v pohodě, ale pak se tam objevila slova jako ichtyl, Viktorka u splavu a kunda… a já musela protočit očit, protože to byl děs.
