Království těla a ohně
Autor: Jennifer L. Armentrout
Originální název: A Kingdom of Flesh and Fire
Český název: Království těla a ohně
Knižní série: Z krve a popela (Blood and Ash)
Díl: druhý
Věková hranice: 18+
Žánr: new adult, fantasy, romance, erotika, humor, magie, zvláštní schopnosti, upíří, vlkodlaci
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Je láska silnější než pomsta?
Všechno, v co Poppy věřila, je lež – oklamal ji i muž, do kterého se zamilovala. Teď sama netuší, kým bez závoje Panny vlastně je. Ví ale, že pro ni neexistuje větší hrozba než Princ Atlantie.
Chce, aby proti němu bojovala, a ona jeho rozkaz ráda uposlechne. Aby našla svého bratra, musí se spojit s nebezpečně svůdným Casteelem Da’Neerem. Je jen otázkou času, než tajemství dvou království vyjdou na světlo. Ale až nebesa začnou krvácet, mohlo by být pozdě.
Nakladatel: HarperCollins (EN), Fragment (CZ)
Počet stran: 632 (EN), 616 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 29.3.2020
Vydání v ČR: 28.3.2022
Datum četby: 3 dny, květen 2024, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No tak to mě poser teda 😂😂😂
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorky
Můj názor: První díl téhle oblíbené fantasy romance mě zrovna dvakrát neuchvátil. Příběh mi přišel zmatený a dostatečně nevysvětlený, hlavní hrdinové mě nebavili, překlad mi často přišel úplně ujetý a o tom šíleném mixu paranormálních reálií ani nemluvím. Proto jsem se obávala toho, co mě potká v druhém díle.
A byl to ještě šílenější mix zvratů, odhalení a nečekaných nástrah s hrdinkou, která má nejspíš rozdvojenou osobnost, protože se chová naprosto odlišně od té v prvním díle. Člověk by si řekl, že to je nejspíš po všech prožitých událostech, jenže ono ne, ona si totiž Armentrout z Poppy vytvořila ukázkovou Mary Sue, která sice sem tam dostane přes hubu, ale celkově je snad nepřemožitelná.
Alespoň ji o tom Casteel neustále různými způsoby přesvědčuje. Sice spolu alespoň ze začátku mají docela nejasný hate/love vztah, ale i tak je všem jasné, jak to mezi nimi skončí. Hlavně když si člověk uvědomí, jak moc jí Casteel pochlebuje a jak moc úchylný je v opěvování její agresivity a surovosti, které ho během příběhu tolikrát vzrušily, že jsem to přestala počítat.
Český překlad tentokrát připadl někomu jinému, což je na textu v jisté míře znát, ale posunuli jsme se jen o malý level výše, protože od hihňání jsme tentokrát přešli k chrochtání. A chrochtat smíchy jsem v knize už dlouho nikoho neviděla. Ovšem věta „Ty sprosťando.“ mě naprosto odrovnala, takže jsem si říkala, že horší už to snad být nemůže.
Přiznám se, že ve světě, který nám autorka pomalu odkrývá, se většinu času naprosto ztrácím. Je tam až moc bohů, božstev, vlkodlaků, měňavců, upírů a dalších ztracených linií, že bych na to potřebovala diagram. Armentrout si toho totiž ze světa paranormal romancí do svého příběhu vytáhla tolik, že se bojím toho, co dalšího mě čeká. Kdyby alespoň dodržovala klasické pojetí jednotlivých reálií, ale ona si vymýšlí vlastní verze, takže jsem z toho občas ještě víc paf.
Navíc tápu i v dobovém zařazení knihy. První kniha na mě působila spíš jako novověk, jenže teď se tu kromě zmínek o elektřině mluví i o tekoucí vodě z kohoutků a o sprchách, přitom se všichni ohánějí dýkami, meči a šavlemi, jezdí na koních a mají tu léčitele. A pak ještě ty nekonečné vnitřní monology Poppy. Ty jsem musela občas přeskakovat, protože na mě byly až příliš dlouhé a často se některé úvahy opakovaly. Konec je samozřejmě opět překvapivý, aby autorka nalákala na další díl. Svým způsobem chápu, proč se série čtenářům líbí, ale já se dotoh nedokážu dobře vcítit, protože mi na tom všem vadí až moc věcí. I tak byla ale druhá kniha díky některým twistům o chlup lepší. Jen kdyby ta Poppy tolik nekecala.
