Filmová recenze: Duna

Knižní předlohu jsem nikdy nečetla a nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale na novou filmovou adaptaci s hvězdným obsazením jsem se opravdu hodně těšila a raději si o filmu ani knize moc nečetla, abych se nechala překvapit. A že to stálo za to.

Režie: Denis Villeneuve
Scénář: Jon Spaihts, Denis Villeneuve, Eric Roth
Kamera: Greig Fraser
Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian, Sharon Duncan-Brewster, Charlotte Rampling, Chen Chang, Stephen McKinley Henderson, Babs Olusanmokun, Golda Rosheuvel, Neil Bell, Tachia Newall, Roger Yuan, Oliver Ryan, Charlie Rawes, Gloria Obianyo, Jimmy Walker, Paul Bullion, János Timkó, Björn Freiberg, Michael Nardone, Ferenc Iván Szabó

Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření – melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů.

Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout jen vévodovu synovi Paulovi a jeho matce, kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají?

Od filmu jsem měla poměrně velká očekávání a jsem velice ráda, že mě nezklamal. Perfektní záběry, perfektně vymyšlené kostýmy a kulisy, skvělé herecké tváře a úžasná hudba, která to vše dokreslovala, až kolikrát mrazilo. A ono se toho dějově zase tolik neudálo. Tedy… událo se hodně, ale čas plynul tak rychle, že si člověk po těch2 a půl hodinách řekl tak akorát „A to je všechno?“.

Jsem moc ráda, že se odklepl i druhý film, protože přesně jak bylo řečeno na konci tohoto dílu… je to všechno teprve začátek. Přiznám se, že díky neznalosti předlohy jsem v novém světě s hromadou nových postav, rodů a politického zákoutí trochu tápala. Ale nijak extra mi to nevadilo, protože jsem u sledování měla stejný wow efekt jako kdysi u Interstellaru, na který stále i po několika letech ráda koukám a vždycky si všimnu něčeho nového.

Duna je skvělý filmový kousek. Pokud zbožňujete vizuální scifi eposy s boží hudbou, rozhodně by vám neměl uniknout. Já ho musím vidět znovu a znovu, abych si jeho kouzlo dosytosti vychutnala.