Fifty Shames of Syki (25)

Už jsem vás dlouho neoblažovala svými řečmi na knižní i neknižní téma, takže nastak ten správný čas, abych to udělala… že ano 🙂

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a knižní blázni

Včerejší minisrazík s dalšími knižními blázny jako já jsem já, mi navodil tu správnou náladu a pomohl mi si uvědomit, že i po tolika letech knižního blogování, je pořád co objevovat. Jsem na scéně tak dlouho, že si pamatuju, kdy se nějaké srazy vůbec rozjížděly, kdy nebyly předpremiéry a různé oslavy či křty s blogery, většina knihomolů se na nějaké srazy vůbec bála chodit… a podívejme se, kde jsme teď.

Po více než pěti letech už pro mě knižní komunita není jen o tom, bavit se o knihách, co jsme objevili, nebo o blogování, ale také o nás samotných. S některými lidmi se vídám natolik pravidelně, že si nějak ani nedokážu vzpomenout, kdy a jak jsme se vlastně seznámili, protože je už beru jako jasnou součást svého života. Jsou takoavá moje rozšířená bláznivá rodinka.

O to víc mě baví si s nimi povídat o knihách, protože vím, že rozumí většině toho, co vypouštím z úst… A že jsou to častokrát pěkné blbiny. Sice se knihám už nemůžu tak naplno věnovat, jako jsem to dělala ještě během studií, protože víte co… s prací přichází velká zodpovědnost… teda ne, to je jiný film… no prostě i tak se snažím utíkat do knižních světů, kdykoliv to jen jde.

Pořád jsem totiž knižní blázen. Jaká je vůbec definice knižního blázna? Podle mě jich je hned několik. Je to ten, co hltá jednu knihu za druhou. Je to ten, co nejraději nakupuje v knihkupectví. Je to ten, co je schopný vlastně v knihkupectví zůstat celý den až do zavíračky… i když se na něho lidi okolo dívají hodně divně. Je to ten, co má doma celou hromadu knih a stejně touží po dalších. Je to někdo, jako třeba Felicia Day, jejíž knihu Jak (ne)být divný na netu teď čtu na recenzi a musím říct, že mě neskutečně baví.

Nevím, co bude za rok, dva, za pět let, nejspíš se zase mé priority přeskupí. Vím ale jistě, že budu stále knižním bláznem… protože je to i po těch letech pořád sranda.