Falešná hra
Autor: Douglas Preston, Lincoln Child
Originální název: Gideon’s Corpse
Český název: Falešná hra
Knižní série: Gideon Crew
Díl: druhý
Žánr: adult, thriller, drama, detektivní, krimi
Hodnocení: 4 hvězdičky
Na konci prvního dílu jsme dostali menší nápovědu toho, co nás čeká v díle dalším a přesně na to hned po začtení navážeme. Gideonův kolega z Los Alamos totiž zešílel a drží v bytě jako rukojmí rodinu. Říká, že je zabije, pokud mu úřady nepomůžou odhalit ty, kteří na něm prováděli pokusy. Všechno se to zdá až moc divné na to, aby to mohla být pravda, ale Gideon by ho mohl pomoci uklidnit.
Vše ovšem dopadne úplně jinak, než by si kdokoliv ze zasahujících představoval. Vypadá to, že se jeho kolega přidal k džihádistům a sestrojil atomovou bombu, která se teď může nacházet kdekoliv ve státech, připravená k odpálenéí a zničení jednoho amerického města. Jako by situace nebyla už tak dost složitá, na případě pracuje až velké množství amerických tajných služeb a úřadů, čímž se z celého problému stává nerozluštitelný gigant. Může se stát, že až přijdou na řešení problému, bude už pozdě.
Nakladatel: Grand Central Publishing (EN), BB/art (CZ)
Počet stran: 368 (EN), 344 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 10.1.2012
Vydání v ČR: 3.4.2013
Datum četby: 7 dní, červen 2015, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Daleko lepší než první díl, ale pořád to mělo své mouchy.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorů
Oficiální blog autorů
Můj názor: Docela mě překvapilo, jak negativní ohlasy tahle kniha vyvolala u některých zahraničních čtenářů, kteří přidali své názory na GoodReads. Osobně mi kniha přišla daleko lepší než první díl a hlavně byla konečně srozumitelnější a dějově i stálejší, ne tak hloupě roztěkaná. A i když měla své chybky, nezdála se mi vůbec špatná.
Tentokrát se Gideonovi vyrojily dosti nešťastné vzpomínky, kterého jeho úsudek značně ovlivnily, takže počáteční fiasko je docela pochopitelné. Následné vyšetřování celého případu je ovšem více než zajímavé. Líbí se mi, jak autoři dokážou sepsat příběh, u něhož si myslíte, že víte, o co jde, protože indicie tu přece všude jsou, abyste nakonec zjistili, že je všechno úplně jinak.
Sice mi některé chvíle přišly trochu padlé na hlavu (jako když Gideon, který v prvním díle v pohodě rozšifroval na počítači kde co, aby se dostal k jistým dokumentům, si v druhém díle nedokáže pomoct s odkódováním jednoho počítače), a i chování některých postav bylo na mě možná až až, ale tak nějak jsem se už smířila s tím, že Gideon se do těch vztahů tak nějak prostě dostává, ženy mu rozhodně nejsou lhostejné a někdy má více štěstí než chytrosti, aby ze všeho vyvázl živý.
Pokračování se mi četlo o poznání snadněji, také mě dějově více bavilo a zajímalo. Jsem ovšem zvědavá, jak to celé vůbec dopadne s tou jeho nemocí, protože by ho prostě byla škoda.
