Jarní dumání 2 (8)

Dneska tu máme poslední zastávku našeho dvouměsíčního článkového tlachání v rámci druhého ročníku Jarního dumání. Chtěla bych poděkovat všem účastníkům i vám všem, kteří jste si naše příspěvky přečetli a někdy také přidali svůj názor. Škoda, že nás nakonec nebylo víc, ale tak to už někdy bývá. Každopádně nezapomeňte ani dnes na další příspěvky k poslednímu tématu.

Fanfikce

S fanfikcí aneb fanouškovskými povídkami jsem se poprvé setkala v době, kdy jsem četla Harryho Pottera a čekala na vydání sedmého dílu. Myslím, že tehdy to byla docela velká odluka, tudíž vznikala velká řada alternativních pojetí posledního dílu, které jsem hltala slovo za slovem. Sama jsem se tak dostala k psaní fanfikcí a i když si teď po letech tluču na čelo, že jsem možná sama psala příběh s Mary Sue v hlavní roli, tehdy mě to neuvěřitelně bavilo. Stejně jako mě bavilo psát kratičké povídky na určité téma.

Tehdy jsem objevila také temnější zákoutí povídek… mluvím tady o slashi, o povídce s hlavními aktéry mužského pohlaví. Přiznám se bez mučení, že mě nejvíc bavily slashe Harry/Draco a načetla jsem se jich tolik, že se nedivím ani tomu, že mě jednu dobu při sledování anime brala i yaoi tématika. Jo, kde ty časy jsou…

Celou tuhle moji vzpomínkovou vlnu ve mně vyvolala právě kniba Fangirl, kterou si nutně musí přečíst každý fanoušek fanfikce, protože ta kniha je prostě o nás (teda, pokud jste ženské).

Osobně fanfikce za plagiátorství neberu do chvíle, než se z jejich přepsaných verzí stávají nové bestsellerové knihy, v nichž jasně poznáte postavy z originálních knih. Zářným příkladem je například série Nástroje smrti, nebo takových Padesát odstínů.

O kauze s Cassandrou Clare se více rozepisovat nebudu, všechno můžete najít v Tématu týdne, Padesát odstínů je přepsaná fanfikce na Stmívání a i když jsem Odstíny stále nečetla (a ani číst nebudu), viděla jsem film a to mi úplně stačilo, protože ty postavy jsou charakterově téměř stejné, nemluvě o jistých scénách.

Příkladem skvělé fanfikce přeměněné na bestseller je například Božský bastard. Kniha také vznikla jako fanfikce na Stmívání, ale autorky povídku přepsaly a v postavách tak rozhodně Bellu nebo Ewarda nenajdete.

Nevadí mi, když se někdo něčím inspiruje, přece jenom tu máme v knihách tolik různých variací kdečeho, že mě to polovinu čtecího času vůbec nepřekvapuje, ale když to už někdo pak publikuje jako svůj výtvor, bylo by fajn, kdyby si dal tu práci a své postavy charakterově trochu přepsal, případně vyhodil již provařené scény.

A co vy? Jak jste na tom s fanfikcí? Píšete, čtete?