Fifty Shames of Syki (20)

Ačkoliv teď bylo na mém blogu ticho, stále žiju, stále čtu a teď už konečně také píšu. Proč jsem nechala svůj blog tak dlouho ležet ladem? Čtetě dále a pochopíte.

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a stěhování

Nikdo vám nikdy neřekne, jak šíleně vyčerpávající je hledání nového bytu a následné stěhování. Nikdo vám neřekne, že můžete hledat byt pomalu tři měsíce a že když už ho konečně najdete, nevěříte, že vám ho opravdu nikdo nestačil vyfouknout před nosem! A už vůbec vám nikdo neřekne, jaká je to stěhování šílená makačka… protože jste si za jeden jediný rok byli schopní doma vybudovat zásoby jak na válku.

Hádáte správně. Stěhovala jsem se. Konečně. A konečně do většího. Teď s Anyou bydlíme v bytečku, ve kterém máme každá svůj velký pokoj a můžeme se ve svých velkých postelích válet do hallelujah! Bylo to pro mě dost náročné období, kdy jsem nebyla schopná myslet na skoro nic dalšího kromě toho, abych to už konečně měla všecko za sebou.

Za ten rok, co jsem bydlela v Praze, jsem byla schopná vybudovat si v bytě menší knižní základnu. Věřte mi, že skládat ty hromady do krabic a pak je převážet, nebyla žádná lahoda. To na to všecko civíte s pusou dokořán a říkáte si, kde se to proboha všecko vzalo?! Následující obrázek naprosto vystihuje, jak jsem se cítila:

No jo, jenže knihy jsou mou neoddělitelnou součástí a dokud mě to bude bavit, budu dál a dál hromadit a číst. Teď už je snad všechen ten stres za mnou a můžu se s chutí pustit do novinek. Nosím toho v hlavě hodně a nastal ten správný čas na to, abych se do toho zase pustila plnou parou. Víte přece, jak ráda vás neustále nečím zavaluju a tak nějak mi to chybělo. Vám určitě taky, neříkejte že ne. Zase nadchází ten správný čas na akci, drama a nakupování knih!