Sladká políbení (113)
Kristi CookMagnolia
„Hej!“ ozve se známý hlas a já se skoro rozpláču úlevou.
Je zpátky. Díkybohu!
Ale úleva je brzy nahrazena vztekem. „Kde jsi sakra byl?“ zeptám se, hlas se mi třese.
Vypne baterku a stoupá po schodech na verandu. „Nevidělas můj lístek?“
„Děláš si ze mě srandu?“ vyprsknu. „Máš vůbec představu, kolik hodin jsi byl pryč?“
„Jo, za to se omlouvám. Dům byl v pořádku, ale bazén byl plný nepořádku. Strom prorazil kryt a celá střecha domku od bázenu byla stržená.“
„Omlouváš se? To je všechno, co mi řekneš?“ Popošla jsem k němu blíž o dva kroky, zuřivost mi hučela v žilách. „Máš vůbec představu, jak moc jsem se bála? Bože, Rydere! Myslela jsem, že ležíš někde v příkopě! Myslela jsem, že jsi zraněný, nebo… nebo…“ Odmlčím se a zavrtím hlavou. „Už jsem tě chtěla jít hledat, ven do té tmy!“
Natáhne se po mé ruce, ale ucuknu.
„Nesaej na mě! Přísahám, že teď se na tebe ani nemůžu podívat!“ Otočím se a sáhnu po klice dveří. Ale dřív, než je můžu otevřít, mě k sobě Ryder přitáhne, jeho ruce mi pevně obemknou zápěstí.
„Podívej, je mi to líto, Jemmo. Dalo mi dost zabrat, než jsem se tam dostal, s těmi záplavami a vším. A pak jsem se to snažil uklidit… a nějak jsem zapomněl na čas.“
Snažím se odtáhnout, ale zesílí sevření. „Nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekne.
„Jenže jsi to udělal.“ Podaří se mi vykroutit jednu ruku a hned ji použiju, abych ho praštila do hrudi. „Idiote!“
„Jsem v pořádku, jo? Jsem tady.“
„Kéž bys nebyl!“ zakřičím na něj naštvaně. „Kéž bys v nějakém tom příkopě ležel!“ Klopýtnu dozadu a můj podpatek se zachytne do škvíry v podlaze.
„To nemyslíš vážně,“ odvětí Ryder, zní ublíženě.
Má pravdu, nemyslím. Ale je mi jedno, že jsem mu ublížila. Jsem až moc naštvaná, než abych se o to zajímala. Naštvaná a uklidněná a nažhavená a… a bože, jsem tak ráda, že je v pořádku. Praštím ho do hrudi ještě jednou, abych se vybila z frustrace, a pak jsou najednou mé rty na jejích – hladové a dožadující se a trestající.
Slyším ho se překvapeně nadechnout. Jeho pusa je horká, žároucí, zatímco mi polibek vrací. Země se mi pod nohama pohne. Klopýtám pozadu ke dveřím a jeho táhnu s sebou, aniž bych přerušila polibek. Ryderův jazyk mi vklouzne mezi rty, lehce přejede přes zuby a dostane se dál. A…
O. Můj. Bože. Nikdo mě nikdy takhle nelíbal. Nikdo. Jeho ruce a jeho jazyk a jeho vůně a jeho tělo jsou přitisknuté na mém… Je mi z toho až na omdlení, jsem tak trochu mimo.
Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat. Vyšla tato knihu už i v ČR ?