Sladká políbení (111)
J. KennerOdhal mě
„Teď,“ ozval se.
Otevřela jsem oči, celá zmatená, a divoký výraz v jeho očích mě málem odrovnal.
„Hodlám vás políbit,“ konstatoval, a než jsem měla šanci pochopit jeho slova, přitáhl si dlaní mou hlavu. Přitom nás nějak přemístil, takže teď už jsem neměla nohy u něj, ale seděla jsem mu na klíně. Naše těla se téměř dotýkala a on se nade mě sklonil a přitiskl své rty k mým. Překvapilo mě, jak jsou jeho ústa jemná, a přitom pevná. Stark naprosto kontroloval situaci. Žádostivě si bral, co chtěl a co jsem já ochotně nabízela.
Slyšela jsem sama sebe, jak tiše sténám. Hned využil výhody mých rozevřených rtů a vnikl jazykem dovnitř.
Propadla jsem se do slasti jeho zkušených polibků.
Nevím, v kterou chvíli se to stalo, ale v jistém mžiku jsem si uvědomila, že ho jednou rukou držím za košili a druhou mu vjíždím do vlasů. Byly husté, ale jemné, a já jsem si jich nabrala plnou hrst a přitáhla si ho za ně ještě tvrději ke svým ústům. Toužila jsem se rozplynout v jeho polibcích. Chtěla jsem rozdmýchat požár, jenž koloval mým tělem. Možná že mě pohltí. Možná že stejně jako fénix vstanu z popela, až shořím v dotecích Damiena Starka.